Botanická zahrada města Teplice

Botanická zahrada Teplice je příspěvkovou organizací statutárního města Teplice. Leží na jihu města ve čtvrti Šanov v těsném sousedství Písečného vrchu a Janáčkových sadů. Z celkové rozlohy asi dvou hektarů je zhruba polovina věnována venkovní expozici, výstavní skleníky zaujímají plochu 2400 m². Zásobní skleníky o rozloze 1750 m² jsou veřejnosti nepřístupné.

Jediná botanická zahrada v Ústeckém kraji byla statutárním městem Teplice založena k prvnímu lednu roku 2002. Nevznikla ovšem „na zelené louce“ – její plocha byla pro zahradnické účely využívána již přibližně sto let. O skutečném počátku zahrady koncem 19. století toho mnoho nevíme. Snad v něm sehrál významnou roli hrabě Clary-Aldringen, možné ale je i to, že jde o pouhou pověst. S jistotou víme, že ve stavebních plánech budov, pocházejících z roku 1904, najdeme slovo Stadtgärtnerei, tedy městské zahradnictví.

Původní skleníky, které jistě sloužily především lázním, ať již k produkci řezaných květin nebo k zimování palem a další mobilní zeleně, se podařilo (hlavně díky úsilí Ing. Marie Sternthalové) počátkem sedmdesátých let minulého století zrekonstruovat a a jako botanickou zahradu veřejnosti zpřístupnit v březnu 1975. V té době ovšem byly součástí Technických služeb města - a tato instituce měla převážně jiné poslání, zajištění zeleně v městských parcích.

V době oficiálního vzniku zahrada „zdědila“ asi 2000 druhů rostlin. Necelá polovina byla vysazena v asi hektarové venkovní expozici, větší část patřila k subtropickým a tropickým, tedy skleníkovým druhům. Přestože expozice vznikaly v spíše nouzových podmínkách, podařilo se - díky zahradnické zručnosti a hlavně nadšení pracovníků - mnohé, a zahrada za prohlídku rozhodně stála i dříve.

K unikátním druhům, které v ní dosud najdete, patří prastarý exemplář afrického jehličnanu Afrocarpus (Podocarpus) gracilior či ze stejné oblasti pocházející cykas Encephalartos villosus, obrovský exemplář filipínské Medinilla magnifica, krásný mexický Dasylirion serratifolium či padesátileté kaktusy a jiné sukulenty ze sbírek pana profesora F. Ecka a zvláště teplického kaktusáře V. Pulce. Za zmínku stojí i dva asi sedmdesátileté a bohatě plodící exempláře nahovětvece Gymnocladus canadensis.