Terén protkávají početná skalní žebra, samostatné skalní věže a skalní plotny. Svahy pokrývá mnoho suťových polí. Skalnaté srázy Štolpichů a Frýdlantského cimbuří se dokonce podobají vysokohorským terénům.
Úbočí rezervace protínají hluboce zaříznutá údolí s řadou bystřin a potoků. Například jihovýchodně od Hejnice se skalnatým údolím mezi Ořešníkem a Krásnou Maří prodírají vody potoků Velkého, Černého a Bílého Štolpichu nebo Hajního potoka. Vytékají z rašelinných močálů pod Sedlem Holubníka.
Za dostatku vody se v nejprudších místech řada vodopádů Štolpichu mění v jediný. Po stranách potoka lze stále vysledovat stopy po těžbě rudy z 15. století.
Hospodářsky se zdejší lesy využívaly do 50. let minulého století. Pro dopravu dřeva si náročný terén vyžádal řadu dodnes pozoruhodných staveb. Jde o strmé lesní cesty, sáňkařské dráhy k soustřeďování dříví atd. Bohužel k nim patří i řada pomníčků zahynulých dřevařů.
Dokladem horského stavitelství konce 19. století je Štolpišská alpská silnice, která byla citlivě opravená a dnes slouží pěším turistům. Její stavitelé se pomocí mostů a žulových opěrných stěn dovedně vypořádali s divokým údolím Černého Štolpichu.
Turisty i horolezci oblíbená rezervace oplývá množstvím skalních útvarů a vyhlídkami do údolí nad strmými horským svahy. Oblíbenou naučnou stezkou jsou Jizerskohorské pomníčky. Ta provádí návštěvníky po památkách na mrtvé dřevorubce, na oběti přestřelek pytláků a hajných, řádění živlů a po místech nálezů sebevrahů.
Z dalších zajímavých stezek jsou to Oldřichovské háje a skály, Lesy Jizerských hor, Viničná či Pašerácká stezka.
Klimatické podmínky se v NPR značně liší, například podle nadmořských výšek. I v nejnižších polohách ročně naprší či nasněží 1000 mm vodního sloupce.
Rezervace v dnešní podobě vznikla roku 1999 spojením původních sedmi samostatných chráněných území, která byla vyhlášena na severních svazích už v 60. letech 20. století.
Předmět ochrany
Důvodem ochrany jsou lesní smíšené porosty severních svahů Jizerských hor v nadmořských výškách od 420 do 1006 m. Smíšený les s převahou buku poskytuje vhodné podmínky k životu mnoha vzácných živočišných a rostlinných druhů.
Flóra
Nejvyšší partie hostí horské kyselé bučiny, nižší polohy acidofilní a květnaté bukové lesy. Na stinných, vlhkých svazích buky lesní doplňuje javor klen a mléč. Skalnatá stanoviště osídlily smrčiny s jeřábem ptačím, papratkou horskou a jedlí bělokorou.
Z dalších dřevin je to javor mléč a horský, lípa velkolistá a srdčitá, jeřáb, jalovec obecný i tis červený.
Bylinné patro je poměrně chudé, ale vzhledem k rozměrům rezervace je tu mnoho pozoruhodných společenstev a vzácných druhů. Jsou to například měsíčnice vytrvalá, nachově zbarvená varianta lilie zlatohlavé, mléčivec alpský, žebrovice různolistá, kyčelnice devítilistá a třeba lýkovec jedovatý.
Fauna
Nejnápadnější z bezobratlých jsou zde jednoznačně motýli. Okáč bojínkový zaujme pozoruhodnou černobílou kresbou na křídlech. Martináček bukový, dříve zvaný paví oko bukové, předstírá máváním křídel mrkajícího ptáka. Batolec duhový z čeledi babočkovitých soutěží o titul nejkrásnějšího motýla. Je zajímavý tím, že změnou úhlu dopadu slunečního světla mění barvu křídel od hnědé přes fialovou až na jasně kovově modrou a zpět.
Žije tu i náš asi největší denní motýl bělopásek topolový s rozpětím křídel 65 až 80 mm. Nesaje nektar květů ani mízu stromů, ale vlhkost z půdy, pot z lidí, hoduje na trusu a šťávě z mršin. Přiláká ho i zápach uleželého sýra. Po nakrmení odlétá zpět do korun stromů, jeho housenky si staví domečky na osikách, kde přezimují.
V potocích, bystřinách a v rybníku Na Hrázi je hojný rak říční, střevle a mihule potoční. Vlhké bučiny obývá mlok skvrnitý.
Ze vzácnějších ptáků zde hnízdí čáp černý, včelojed obecný, lejsek malý, holub doupňák, sýc rousný a výr velký. V posledních letech zde hnízdí i sokol stěhovavý.
Ze savců tu lze potkat spárkatou zvěř a malé dravce, například kunu skalní a jezevce lesního. Žije tu také několik druhů netopýrů.
| Název správy | Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec |
| Adresa | U Jezu 10 |
| Město | Liberec |
| PSČ | 460 01 |
| Datum vyhlášení | 16. srpna 1999 |
| Rozloha území | 950,93 ha |
