Zámek Zlonice

Ves Zlonice, původně královský majetek, je uváděna poprvé r. 1318, kdy tu sídlil na vladyckém statku Jaroslav z Libušína, zvaný Medvěd ze Zlonic.

Na začátku 15. století získali Zlonice jako zástavu páni z Žerotína. V roce 1521 zde byl farářem Václav Hájek z Libočan, který později ve své kronice oslavil Zlonice zmínkou o údajném dobývání zdejšího hradu v r. 856. Zlonice spolu s hradem Štáfem koupil r. 1535 od Albrechta Šlika z Holíče Ondřej Tatek z Kuřího. Manžel jeho dcery Anny, Václav Valkoun z Adlaru, hrad Štáf kolem r. 1560 důkladně přestavěl a přeměnil ho na rodové sídlo.

Svého největšího rozmachu dosáhlo panství za Bohuchvala Valkouna z Adlaru, který se ujal panství v r. 1601 a započal hned s přestavbou dosavadního rodového sídla v renesanční zámek.

Posledním Valkounem na Zlonicích byl Václav Jan Vojtěch, který je držel v l. 1694 – 1707. Břemeno dluhů, do nichž upadl, bylo nakonec tak tíživé, že musel Zlonice prodat hraběti Norbertovi Leopoldovi Libštejnskému z Kolovrat.

Kolovratové drželi Zlonice jen do r. 1721, kdy je koupil hrabě Filip Vchynský z Vchynic. Ten pokračoval ve stavební činnosti svých předchůdců ve Zlonicích a v r. 1735 dokončil stavbu kostela Nanebevzetí P. Marie, kterou provedli F. M. Kaňka a F. Hübner podle návrhů K. I. Dienzenhofera.

Zámek byl sídlem Vchynských (Kinských) do r. 1758, kdy vyhořel. Po požáru byl adaptován na byty a kanceláře. V r. 1883 došlo k dalším úpravám, které setřely renesanční ráz zámku, protože byly zazděny arkády a provedeny i další zásahy do dřívějšího charakteru stavby. Kinští drželi Zlonice až do r. 1945, na využití zámeckého objektu se však nic nezměnilo.