Zámek Suchomasty

O vsi Suchomasty, v nejstarších pramenech uváděné jako Suchomazly, se poprvé píše v roce 1088, kdy ji nově založená vyšehradská kapitula dostala darem od krále Vratislava II. spolu s dvěma poplužními dvory. Ještě na počátku XVII. století se osadě říkalo Suchomastle nebo Suchomastly.

Původně byly Suchomasty statkem panským, tedy propůjčeným, jehož užitek byl odměnou za služby prokazované králi. Pánové ze Suchomast „byli povinni dělat svíce ku komoře královské, královský stan pro válečnou výpravu opravovati a stavěti".

První zmínka o gotické tvrzi pochází z roku 1473. Na jejím místě postavil renesanční zámek Karel ze Svárova a později, někdy počátkem 18. století, ho barokně přestavěl hrabě Václav z Bubna. Anglický park byl založen v 1. polovině 19. století.

Majitelé se na panství často střídali, od roku 1827 ho převzal rod Nováků z Prahy, kteří měli v zámku bohatou knihovnu, sbírku hospodářských nástrojů a minerálů z okolních vápencových lomů. V roce 1850 koupil panství rod Marešů. Jeden ze synů byl zemským poslancem a starostou berounského okresu. Od roku 1911 vlastnili zámek Richard a Elvíra Elbognovi, kteří nechali zámek opravit v pseudobarokním stylu a upravit interiéry. Některé detaily, např. obložení z leštěného dubu, se zachovaly do současnosti.

Zámek je dvoupatrová budova obdélníkového tvaru s mansardovou střechou, trojúhelníkovým štítem a malou věžičkou na střešní ose s „odbíjejícími" hodinami. Vstupní arkáda nese balkon. Před vstupním průčelím je terasa s prolamovanou balustrádou, která je v opravě od roku 20. Součástí objektu je několik dalších budov, např. bývalá kaple, hospodářská budova tzv. správcovna, která je zajímavá tím, že její boční zeď nese sluneční hodiny z roku 1806 od berounského hodináře mistra hodináře Antonína Engelbrechta.

V roce 1939 byl zámek zabrán německou správou, vystřídala se zde vojska ustupujících i vítězných armád a po válce byl veškerý majetek zkonfiskován. Po dlouhých jednáních byl zámek přidělen Jednotě českých bratří, která zde umístila domov pro přestárlé příslušníky své církve. Od sedmdesátých let zde byl provozován „státní" domov důchodců. Od roku 1985 budova sloužila jako ústav pro mentálně postiženou mládež a od roku 2007 jako Domov pro osoby se zdravotním postižením se dvěma chráněnými bydleními v Berouně a Litni.

zdroj: http://www.koniklec-suchomasty.cz/o-nas/historie-zamku/