Zámek Ratibořice

Později toto panství věnoval císař Ferdinand II. šlechtici italského původu Ottaviu Piccolominimu za věrné služby. Roku 1702 zahájil v Ratibořicích jejich tehdejší majitel Lorenzo Piccolomini stavbu nového barokního letohrádku italského typu.

V roce 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti zdědila Náchod a Ratibořice jeho nejstarší dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně Zaháňská, princezna Kuronská, která je známá jako „paní kněžna“ z již zmíněného románu „Babička“.

Tato krásná a bohatá vévodkyně si Ratibořice zvolila za své stálé letní sídlo a v letech 1825−1826 nechala zámek přestavět v klasicistním a empírovém stylu. V okolí zámku byl také založen přírodně-krajinářský park, který se postupně rozšířil na celé údolí řeky Úpy. Dále zde byl vybudován lovecký pavilon a palmový skleník.

Vévodkyně na svém zámku hostila mnoho významných osobností, mezi něž patřil například rakouský kancléř kníže Klemens Metternich nebo ruský car Alexandr I. V roce 1813 dokonce propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska.

V roce 1839 vévodkyně zemřela a sídlo bylo prodáno. Do dnešní podoby nechal zámek upravit říšský kníže z rodu Schaumburg-Lippe Jiří Vilém. V držení tohoto rodu zůstal až do zestátnění v roce 1945.

Zámek je v současné době společně s ostatními objekty v Babiččině údolí ve správě Národního památkového ústavu.