Zámek Plumlov

Plumlovský zámek byl postaven v těsné blízkosti hradu v l. 1680 – 1685. stavba spadá do období, kdy Lichtenštejnové neměli na plumlovském panství žádnou rezidenci odpovídající jejich bohatství a společenskému postavení. Nástupci Karla z Lichtenštejna knížeti Karlu Eusebiovi to příliš nevadilo, neboť se trvale zdržoval ve Valticích. Teprve jeho syn, podnikavý Jan Adam, pociťoval nedostatek vhodného sídla na plumlovském panství a začal se v r. 1680 zabývat myšlenkou na opravu a částečnou přestavbu plumlsovkého hradu. Karel Eusebius, který se dlouhá léta zajímal o architekturu (napsal dokonce dílo Das Werk der Architektur), rovněž nejprve doporučoval přístavbu třetího patra plumlovského hradu, pak však navrhl synovi stavbu nového velkého čtyřkřídlého zámku podle valutního projektu. Ve svých architektonických názorech byl sině ovlivněn renesanční, zejména teoretickými názory italského stavitele Vignoly, poplatnými době svého vzniku, tj. polovině 16. století. Vignolova kniha Regole dei cinque oddáni dell´architettura byla také Karlu Eusebiovi hlavní pomůckou při zpracovávání plánů plumlovského zámku. Kromě Vignoly na něj snad nejvíce působila díla Palladiova.

Plumlovský zámek měl být podle původní projektantovy představy (na svou dobu už značně zastaralé) čtyřkřídlou stavbou v podobě čtverce s dvěma řadami pokojů ve všech křídlech budova měla mít tři patra s bohatou fasádou, zdobenou vnitřní i vnější strany po celé výšce volnými monolitickými sloupy, jejichž každá vrstva měla být podle klasických renesančních pravidel jiná. Stavbu zámku prováděli převážné části němečtí řemeslníci Olomouce, na jejichž práci dohlížel knížecí zednický mistr Ondřej Klos, povolaný z Valtic. Hrubá stavba zámecké budovy byla svěřena zednickému mistru Melcherovi z Olomouce, zhotovení sloupů nádvorní fasády a ostění oken a dveří olomouckého kameníku Václavu Schüllerovi. Na stavbě pracovali hlavně robotníci z plumlovského panství a severomoravských lichtenštejnských dominií. Pískovec pro výzdobu fasády se dováže z lichtenštejnských lomů ze Svojanova u Moravské Třebové.

V l. 1680 – 1681 dohlížel osobně na stavbu kníže Jan Adam. Trávil na Plumlově své líbánky, neboť v únoru 1681 se oženil s Erdmundou, dcerou knížete Ferdinanda Ditrichštejna. Dostal se však záhy do sporů se svým otcem Karlem Eusebiem, protože při realizaci stavby nedodržel přesně jeho plány a dal přednost některým úspornějším řešením. Místo dvou řad pokojů nechal vybudovat pouze jednu řadu, obrácenou k jihu a spojenou dlouhou chodbou, situovanou na severní straně. Zavrhl také otcův návrh vyzdobit sloupovím i vnější fasádu obrácenou k rybníku. Již v druhém roce stavby byl svojanský pískovec nahrazován místy na fasádě cihlovým zdivem a štukou. Starý kníže, který snil o tom, že postaví nejnádhernější palácovou tavbu na Moravě, byl těmito změnami roztrpčen stejně jako nevhodností místa, na němž vyrůstala. Doporučoval synovi dokonce stavbu přerušit a začít znovu na protějším kostelním návrší. Mladý Jan Adam nakonec v důsledku nedorozumění s otcem opustil koncem léta 1681 se svou manželkou Plumlov a přenechal dohled nad stavbou plumlovskému hejtmanovi.

Počátkem r. 1683, když stavba zámku dospěla už do posledního patra, zemřel její projektant Karel Eusebius z Lichtenštejna. Tím zájem o její pokračování opadl kníže Jan Adam ji dal v polovině roku vzhledem k hrozícímu nebezpečí tureckých vpádů zastavit. V příštím roce byly stavební práce sice obnoveny, pokračovaly však pomalu, hlavně pro nedostatek pracovních sil. Tehdy už bylo jasné, že z původní projektantovy představy zůstane jen torzo, neboť realizace celého projektu by si vyžádala finanční náklad neúnosně velký i pro bohaté Lichtenštejny.

V r. 1685 se konečně podařilo stavbu zastřešit a začalo se s vnitřními úpravami. Ty prováděli opět němečtí olomoučtí mistři, pouze dveře vyrobil brněnský mistr Hanuš Michl. Štuková výzdoba sálů, pokojů a chodeb byla svěřena štukatérovi italského původu Janu Baptistovi Brentaimu, usazenému v Olomouci, který s třemi pomocníky, rovněž Italy, pracoval už na hlavicích sloupů a vlysech zámecké fasády. Jednodušší štuková výzdoba schodiště byla přenechána plumlovskému zedníku Janu Pavlasovi. Štuková výzdoba sálů je umělecky nejcennější částí zámeckých interiérů. Byla dokončena v r. 1686; při závěrečných pracích se také uplatnil knížecí štukatér z Valtic (v pramenech je uváděn jako berlínský mistr). Koncem r. 1686 zbývala už jen malířská výzdoba stropů v první a druhém patře, kterou počátkem r. 1687 zadal kníže vídeňskému malíři Janu Greinerovi. Jako náměty pro obrazy byly vybrány antické motivy podle Vergiliovy Aeneidy. Greiner pracoval na plumlovském zámku celý rok a namaloval tu kolem 7 nástropních fresek, 4 v prvním a 3 ve druhém patře. Malby mají dosti těžkopádnou kompozici a umělecky nedosahují kvality štukových rámů.

V následujících letech pomalu končily malířské a natěračské práce, avšak v r. 1690, když se kníže Jan Adam konečně odhodlal shlédnout dokončenou stavbu, byly narychlo zařízeny 4 pokoje, ve kterých pak Lichtenštejnové při svých řídkých a krátkých návštěvách panství přespávali. V mezipatrech sídlil panští úředníci a nejvyšší patro, namnoze ještě bez oken a dveří, zůstalo nedokončeno. V 18. století stavěla vrchnost pro rostoucí správní potřeby panství raději na místě opevnění, jímž kdysi plumlovský hrad obehnal Karel z Lichtenštejna, další přízemní správní budovy, obklopující dnes zámecké nádvoří v podobě tzv. nízkého zámku.

Když zámek v r. 1801 poškodila vichřice, při níž byla rozbita břidlicová střecha povaleny některé sloupy fasády uvažoval tehdejší majitel panství kníže Alois z Lichtenštejna dokonce o zboření zámku. Na doporučení plumlovských úředníků však dal strhnout pouze starý hrad. Na zámecké budově byly provedeny nutné opravy a z jednoho pokoje ve druhém patře se stala kaple, kam byl přenesen barokní mobiliář ze zbořené hradní kaple.

Po r. 1850 bylo celé jedno podlaží zámku pronajato plumlovskému okresnímu soudu a bernímu úřadu, ostatní obyvatelná podlaží sloužila jako byty úřadníků. V l. 1867 – 1869 byla restaurována fasáda, z níž začaly kusech odpadávat štukové ozdoby.

V rámci první pozemkové reformy byl celý plumlovský lichtenštejnský majetek v r. 1931 zabrán a zámek přešel do vlastnictví Státního pozemkového úřadu. Později jej získal správa Státních vojenských lesů, která usídlila až do r. 1965. Stavební stav zámku, opravovaného naposledy v r. 1907, nebyl uspokojivý, a proto jej vojenské lesy, n. p., Plumlov, v l. 1964 – 1965 důkladně opravily: celá stavba byla stažena ocelovými lany a byl zpevněny nejvíce poškozené štítové zdi.

Zámek má e své končené podobě z počátku 18. století neobvyklý vzhled, neboť jeho rozměry byly voleny se zřetelem k projektované čtyřkřídlé stavbě. Převládající dimenzí je výška, kterou opticky ještě zvyšuje malá hloubka objektu. Budova má celkem šest nadzemních podlaží s dvěma patry a třemi mezipatry. Jednotlivá podlaží jsou spojována hlavním schodištěm na západní straně a točitými schody pro služebnictvo na východní straně zámku. Nádvorní fasáda spojuje vždy patro a mezipatro jednou řadou volných sloupů, ukončených složitými hlavicemi, v přízemí toskánskými, ve středním patře jónskými a v nejvyšším patře kompozitními. Jednotlivá patra jsou oddělena římsami, pod nimiž probíjí po celé délce budovy štukové vlysy. Okna hlavních pater jsou zdobena podokenními kuželovými balustrádami.

1. prohlídková trasa - interiéry přízemí a prvních dvou pater zámku

2. prohlídková trasa - procházka pohádkovým sklepením pro rodiny s dětmi

3. prohlídková trasa - lehce adrenalinová trasa po dosud nepřístupných prostorách horních pater zámku