Zámek Nemyšl - Kultura.cz

Popis místa

Zámek je ve slohu renesančním byla to původně tvrz. Zámek je obklopen anglickým parkem. Zámek byl přestavován v 17. století. V minulosti zde sídlil na zámku dětský domov, dnes je prázdný a veřejnosti nepřístupný.

Nemyšl, 391 43, Nemyšl
Telefon: Nevyplněno
E-mail: Nevyplněno
Web: Nevyplněno

Naplánovat trasu

Zámek tvoří skupina tří samostatných objektů:

- vlastní starý zámek je patrová, čtyřkřídlá budova s malým čtvercovým nádvořím (s renesančními arkádami), jejíž jedno křídlo je obráceno průčelím do parku. V místě styku dvou křídel stojí nad portikem válcová věž. V nynější podobě bez slohových znaků, některé části mají ráz gotizující. Empírová předsíň v západním průčelí, zámecká kaple P. Marie.

- opodál zámku je barokní dvoukřídlé patrové stavení, s lichými arkádami na vnitřních stranách křídel, s empírovým portikem v průčelí (sloupový, s trojúhelníkovým štítem, v šíři bočního průčelí).

- v parku stojí třetí barokní budova obdélníkového půdorysu, s průběžnou římsou v průčelí, s portálem v jeho ose a trojúhelníkovým stítem nad jeho středem.

Zámecký park rekonstruován školou profesora A. Benše z VŠUP v Praze. Nevelká, volně řešená parková úprava. Za budovou a po její levé straně se rozkládá palouk, na který navazují porosty místy téměř lesního charakteru. Do nedávna oživovalo park několik rybníčků. Významnější dřeviny najdeme u zámku.

Více informací

Na místě dnešního zámku stála původně gotická tvrz postavená asi ve 14. Století, prvním vlastníkem osady se připomíná k roku 1373 Litvín z Nemyšle. V průběhu staletí se tu vystřídala řada majitelů ( např. pánové z Radejšína nebo z Talmberka ).

Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu, který Nemyšl získal v roce 1662, přistoupil k přestavbě tvrze na barokní zámek. V roce 1822 byl zámek Janem Václavem Kazimírem Deymem, jehož potomci zde sídlili do druhé světové války, upraven v empírovém duchu. V minulosti sídlil na zámku dětský domov, dnes je prázdný.

Nejzajímavější osobností nemyšlské větve rodu Deymů ze Střítěže byl bezesporu Jan Josef (1752–1804).

Do svých osmnácti let sloužil v rakouské armádě u jezdeckého kyrysnického pluku a patřil k nejveselejším a nejodvážnějším mužům tehdejší šlechtické mládeže. Jako šlechtic a důstojník holdoval soubojům a po jednom z nich, když se domníval, že jeho protivník je mrtev, uprchl ze země a uchýlil se do Holandska. Přijal občanské jméno Muller a pod ním se skrýval nejdříve zde a později pod Vesuvem v tehdejším neapolském království.

Zcela v rozporu s běžnou praxí podobně postižených šlechticů jen neparazitoval u svých urozených vrstevníků, ale pokusil se živit vlastním přičiněním. Objevil v sobě umělecké sklony a začal tvořit a vyrábět voskové plastiky a sošky a prodávat je na trhu i v soukromí. Neapolská královna Karolina si jeho výtvorů všimla a tak se jí zalíbily, že mu udělila licenci na výrobu sádrových odlitků antických soch.

Antický odkaz byl tehdy pod vlivem dlouholetých vykopávek v Pompejích a Herkulaneu ve velké módě a hrabě Deym alias Muller měl se svými odlitky rychlý a pronikavý úspěch. V r. 1796 přivezl svá díla do Vídně a ihned zaujal uměnímilovnou vysokou společnost habsburské metropole. Zakázky od bohatých zájemců jen pršely a s velkou objednávkou přispěchal i ředitel galerie ve vídeňském Belvederu.

Umělec Muller získal obdiv a přízeň nejvlivnějších lidí a neztratil je, ani když vyšlo najevo, že je vlastně dlouho pohřešovaným soubojovým rváčem a dobrodruhem Deymem ze Střítěže. Císař František mu mladický hřích odpustil, vzal jej na milost a z Jana Josefa Mullera se opět stal Jan Josef hrabě Deym. Získal postavení císařského komořího, oženil se s uherskou hraběnkou Josefinou Bruncvikovou z Korompy a stal se otcem nejvýznamnějšího člena svého rodu, hraběte Bedřicha Deyma ze Střítěže, výrazné osobnosti české společnosti 1. poloviny 19. století.

Zámek je veřejnosti nepřístupný.

Podobná místa