342 01, Mokrosuky
Telefon:
Nevyplněno
E-mail:
Nevyplněno
Web:
Nevyplněno
Celý areál zámku dotváří zahrada, vodní plocha a dvě hospodářské budovy. Z původní středověké tvrze se zachovala dvojice krakorců a zdivo. V letech 1957–1971 byla provedena rekonstrukce jihozápadního křídla. Přízemí bylo upraveno na pohostinství.
V patře byl vybudován velký kulturní sál se zázemím. Jihovýchodní křídlo se dochovalo v původní podobě. Zámek Mokrosuky je výjimečně cenný objekt dokladující historii této části Šumavy.
Polovinu zámku tvoří patrová budova s otevřenými zděnými renesančními arkádami v přízemí i v poschodí z poloviny 18. století. V místě východního křídla vystupuje ze stavební čáry patrový výstupek přistavěné kaple.
Interiéry zámku Mokrosuky jsou v patře plochostropé, v přízemí jsou spíše klenuté. V tomto ohledu vyniká zejména střední síň nejstaršího gotického křídla na severovýchodě, jejíž renesanční klenba je sklenuta na střední sloup.
Interiéry mokrosuckého zámku postrádají výraznější vnitřní výzdobu či architektonické články. Novodobé účelové adaptace některých prostor jsou v současnosti postupně odstraňovány.
Při dělení velhartického panství okolo r. 1560 byla ves připojena ke Kolinci jako majetek Václava Vintíře z Vlčkovic. R. 1579 ves koupil od Václava Vintíře z Vlčkovic zámožný rytíř Volf Gothart Perglar z Perglasu a vystavěl renesanční tvrz, která ale byla součástí panství Velhartice. Jeho syn Václav Otakar Perglar z Perglasu se zapojil do českého stavovského povstání z let 1618 - 1620.
Při postupu katolické armády do jižních Čech r. 1620 byli na Mokrosukách ubytováni vojáci proslulého španělského válečníka v císařských službách, Dona Baltazara de Marradas. Při pobělohorských konfiskacích sice Václav Otakar Perglar dosáhl odpuštění, statek však nezachránil a r. 1623 mu byl zabaven.
R. 1628 pak získal ves další z proslulých dobových válečníků, Don Martin de Hoeff-Huerta (jeho ženou byla sestra Baltazara de Marradas), jenž z výnosu panství vydržoval svůj pluk. Nakonec Mokrosuky zakoupil Humprecht Račín z Račína, jehož bratr Arnošt Vojtěch Račín z Račína je spojil s panstvím Hrádek u Sušice. V r. 1670 získala zámek Apolena Lidmila hraběnka z Altmanu, rozená z Račína, která jej r. 1679 prodala svému bratru, Arnoštovi Adalbertovi z Račína.
Od té doby byly Mokrosuky až do dvacátých let 20. století součástí panství Hrádek a zámek sloužil jako panský dvůr s obydlím správce. R. 1683 koupil hrádecké panství Jan Heřman Černín z Chudenic. Majitelé se pak rychle střídali. V r. 1693 panství vlastnil Zikmund Maxmilián hrabě Hrzán, r. 1707 Humprecht Zikmund hrabě Altman a r. 1721 Marie hraběnka Truchses-Zeil. Po ní pak panství získal Jan hrabě Desfours, který r. 1743 přikoupil Velhartice.
Po sedmdesáti letech přešel pak majetek sňatkem r. 1827 na rod Sturmfelder von Oppenweiler. Při první pozemkové reformě ve dvacátých letech 20. století byly Mokrosuky vyňaty z hrádeckého panství Henneberků (Hrádek vlastnili až do r. 1945). Zbytkový statek byl prodán rodině Klementů.
Exteriéry zámku volně přístupné.
-
Mariánské hradby, 118 00, Praha 1
-
Zámek, 691 42, Valtice
-
Zámek, 381 01, Český Krumlov
-
Hlohovec, 691 43, Hlohovec