Zámek Lipník nad Bečvou

V době, kdy lipenské panství patřilo Bruntálským z Vrbna (16. století), šlechtické rody opouštěly hrady a budovaly si nová zámecká sídla na přístupnějších místech. Myšlenkou vybudování nového správního centra panství v Lipníku nad Bečvou se zabýval již Hynek st. Bruntálský z Vrbna. Svoji stavební aktivitu však předtím soustředil na dokončení přestavby hradního paláce na Helfštýně. Pro nový zámek ve městě odkoupil v roce 1596 několik předměstských gruntů v těsném sousedství Bratrského sboru. Protože však záhy zemřel, stavbu zámku realizoval až jeho syn Jiří Bruntálský z Vrbna, a to do roku 1609.

Kromě zámku v Lipníku byl rod Bruntálských z Vrbna na přelomu 16. a 17. století také iniciátorem významných přestaveb zámků v Bruntále a Branné. Protože tyto stavby mají řadu společných formálních znaků, je pravděpodobné, že byly provedeny stejným okruhem vlašských i slezských řemeslníků, které si stavebníci najímali z vlašských zedníků a kameníků, usazených jak v Lipníku, tak i působících na rodových stavbách ve Slezsku. Podle dochovaných konstrukcí lze soudit, že zámek zcela jistě navrhl některý z vlašských zednických mistrů, což dokládá použitý typ kleneb s lunetami zdobenými charakteristickou ornamentální štukovou výzdobou. O italském původu lipenského zámku svědčí i konstrukce schodiště, vtaženého do interiéru stavby. Podle dosud známých pramenů však nelze žádného z italských řemeslníků konkrétně ztotožnit s autorem lipenského zámku. Také v pramenech důsledně uváděný titul "Baumeister" u jména Pietra Valmandria proto zcela jistě nestačí a musíme se spokojit s tím, že autorství zámku zůstává zatím otevřeno.

Další stavební aktivitu v areálu zámku i ve městě ukončila politická angažovanost majitele panství ve stavovském povstání, po jehož porážce na Bílé hoře v r. 1620 byl Jiří Bruntálský z Vrbna uvězněn a zemřel ve vězení. Jeho majetek propadlý konfiskaci byl postoupen r. 1622 kardinálu Františku Dietrichštejnovi. Na lipenský zámek byly v roce 1626 přeneseny z Helfštýna panské vrchnostenské úřady, sousední bratrský sbor byl v roce 1634 předán piaristům.

Renesanční zámek byl vybudován jako patrový s dvoutraktovou dispozicí. Dvouramenné schodiště bylo umístěno vedle průjezdu a vstupovalo se na něj z velké haly s vjezdem do dvora. Nejpozději na konci 17. století měl zámek také druhé patro. Pozůstatky sgrafitové výzdoby jsou i po rekonstrukci fasády v roce 2003 ponechány na ukázku vedle vchodu mezi zámkem a kostelem sv. Františka Serafinského.

Za pánů z Dietrichštejna, kteří panství vlastnili po přímé linii až do roku 1858, si zámek, v němž bylo sídlo vrchnostenské správy, v podstatě zachoval svoji renesanční podobu. K radikální historizující novoklasicistní přestavbě zámku a přilehlých hospodářských křídel došlo až v 60. letech 19. století. Zámek dostal poměrně kvalitní novoklasicistní fasádu. V souladu s dobovými historizujícími estetickými názory byla upravena i obě boční křídla. Autorem přestavby byl stavitel Josef Zürk. Několik jím v Lipníku podepsaných plánů z roku 1863 je dochováno v archivu lipenského velkostatku v Janovicích.

Ve 2. polovině 20. století byly na zámku provedeny četné degradující stavební zásahy a prostory sloužily například jako sklady či dílny.

Zámek je sídlem obecního úřadu a je otevřen v úředních hodinách. Pravidelně se zde konají kulturní akce.