Státní zámek Lemberk

Původně středověký hrad, o kterém se historické prameny zmiňují již od 1.poloviny 13.století, byl jedním z prvních panských hradů na našem území. Na soutoku Panenského a Kněžického potoka, na středověké obchodní Žitavské cestě jej vybudoval Havel z rozvětveného severočeského rodu Markvarticů, jimž okolní kraj patřil již od konce 12.století.

Název hradu pochází z původního erbovního znamení zakladatele, který měl ve svém znaku zlatou lvici na modrém poli. Hrad pojmenoval Löwenberg, jehož zkomolením se později vyvinul dnešní název Lemberk.

Historické zprávy nám Havla Markvartice představují jako znamenitého rytíře 13.století, který působil jako důvěrník a rádce krále Václava I., později také jeho syna Přemysla Otakara II. Ačkoli byl šlechticem velmi významným, je dnes daleko známější osobností jeho manželka Paní Zdislava z Křižanova na Moravě.

Poselství z Lemberka

Při opravě měděné korouhvičky na střeše vstupní věže byla v srpnu roku 2003 v zinkové schránce nalezena pamětní listina z roku 1975 a několik dobových mincí. Pisatelkou listiny byla kastelánka ing. Jana Talafantová, která tak zanechala odkaz v podobě poselství, které jsou dostupné v nezměněné podobě všem návštěvníkům.

Pověst o zámku Lemberk

V 18 století, když zámek Lemberk nebyl trvale obýván šlechtou a kdy naší zemi vládl císař Josef II. měl celé panství na starosti pouze hejtman. Ten proslul svojí krutostí a poddané často bil, když se nedostavili včas k robotním pracím. Sedláci museli z okolních vesnic jezdit se svými vozy na robotu do lemberského dvora poblíž zámku.

Jednou se stalo, že mladý hoch z Janovic zaspal a tak rychle uháněl se svými koni ke dvoru. Na půli cesty spatřil neznámého vznešeného pána. Neznámý cizinec se jej zeptal: "Kam tak rychle jedeš?" Mladý hoch jen drze odsekl: "Musím být ve dvoře včas, jinak dostanu strašný výprask od hejtmana. Již tak to kvůli povídání s vámi, pane, nestihnu." Cizinec nastoupil bez ptaní do vozu se slovy: "Neboj se, však já to tvé zdržení hejtmanovi vysvětlím."

Jakmile přijeli do dvora, vyběhl hejtman a začal hocha bít karabáčem až byl mladík celý od krve. V tu chvíli zařval cizinec "Tak dost!" a až pak si teprve hejtman všiml, že vedle něj stojí pán v honosném plášti se stříbrnými knoflíky a pozorně si ho prohlédl. Na chvíli se zarazil, ale vzápětí spustil : "Nepleťte se do toho, cizinče, já jsem tu hejtmanem a vaše slova ani stříbrné knoflíky mi v mém počínání zabránit nemohou!" Cizinec zrudnul, rozepnul si plášť a zeptal se : "Ani knoflíky samotného císaře?" Na jeho šatech se zablyštěla zlatá hvězda a hejtman poznal, že se protivil samotnému císaři Josefu II.

Padl na kolena a prosil o odpuštění. Sliboval, že již nikdy poddané neuhodí a bude vždy jednat podle práva a spravedlnosti.

Jestli hejtman své sliby dodržel a skutečně se změnil, pověst neříká. Není ani jisté, zda je pověst pravdivá. Ale to, že císař Josef II. lembrské panství doopravdy navštívil, potvrzují staré zprávy.

Prohlídkový okruh I – základní

Prohlídkový okruh II – výběrový