Zámek Konárovice

První zmínka o zdejší vsi je z roku 1238, kdy je na závěti Zbraslava, číšníka krále Václava I. zmiňován jako svědek Odolen z Konárovic.

Během 14. století je ves rozdělena mezi několik majitelů. V letech 1344 – 1361 je zde např. připomínán Jan z Hrádku, v letech 1358 – 1361 Bartoš Puklice z Domašína, 1384 – 1386 Václav z Konárovic atd.

V roce 1417 se majitelem části vsi stává Vaněk Sekerka z Choltic, který od roku 1419 již vlastní ves celou. Zdejší tvrz je prvně připomínána až roku 1453, kdy celá ves připadla králi Ladislavovi Pohrobkovi, jako odúmrť po Vítu Sekerkovi z Choltic. Majitelé se zde i nadále v rychlém sledu mění. Od krále ves kupuje Jan Calta z Kamenné Hory, dále je zde v druhé polovině 15. století připomínán Petr Sak z Bohuňovic, od kterého ji kupuje v roce 1503 Václav Háša z Újezda. Hášové zde sedí do roku 1588, kdy ves i s rozšířenou gotickou tvrzí kupuje kutnohorský erbovní měšťan Zikmund Freusichselbst z Freudenbachu.

V průběhu třicetileté války byla ves v majetku Kryštofa Nybšice z Altedorfu. Ves i tvrz byly za války několikrát vydrancovány. Po Kryštofově smrti v roce 1652 získává ves i se zchátralou tvrzí Humprecht Račín z Račína. Račín ale neměl zájem tvrz opravovat a tak ji i se vsí prodává roku 1661 Adamovi Schofmannovi z Hammerlesu. Adam si Kolárovice zvolil za své sídlo a tak nechává zpustlou tvrz přestavět na raně barokní zámek. Schofmannové zde sedí až do roku 1725, kdy umírá poslední mužský potomek rodu, Karel Ignác Vojtěch.

Po jeho smrti získává ves se zámkem jeho sestra Kateřina, provdaná za Zikmunda z Wiederberga. Další majitelkou zámku a vsi se stává v roce 1772 Alžběta Quasco de Claviers, rozená Netolická z Eisenberga. Nová majitelka na zdejším zámku často pobývala a tak v roce 1775 přistoupila k jeho rokokové přestavbě. Alžběta umírá roku 1813 a po její smrti se zde majitelé opět v rychlém sledu střídali. Až v roce 1856 kupuje zámek hrabě Jan Harfách.

Ten zámek nechává opravit a zmodernizovat interiéry. Drží ho až do roku 1872, kdy zámek prodává karlínskému továrníkovi Josefu Gotzlovi.

Ten pak zámek drží až do roku 1945, kdy se stává majetkem státu.

Zámek je v soukromém vlastnictví, není veřejně přístupný.