Zámek Hluboš

V Hluboši stála původně dřevěná, pouze palisádní obehnaná tvrz, přes níž vedla karavanní cesta. Tvrz stála pravděpodobně v místech nejhořejší části dnešního zámku. Později byla na jejím místě postavena tvrz zděná. Tato tvrz již byla obehnána hradbou, příkopem a uzavřena vraty. V době nebezpečí si sem mohli obyvatelé vesnice uložit cennější věci. Krajina v okoloí Hluboše náležela v 10. století k panství Slavníkovců. Teprve po vyvraždění tohoto rodu na Libici u Poděbrad v roce 995 přešlo celé jejich území do rukou Přemyslovců. Přemyslovci získaným územím podělili všechny, kteří jim s vyvražděním pomáhali. Hluboš připadla rodu Buziců. Jedním z prvních majitelů z tohoto rodu byl v polovině 13. století Oldřich Zajíc, který vlastnil i nedaleký hrad Valdek, a proto se Hluboš stala součástí valdeckého panství.

K osamostatnění Hluboše došlo až koncem 14. století. Prvním majitelem, který začal psát "z Hluboše" byl Zbraslav z rodu Buziců. V dalších obdobích byla hlubošská tvrz poznamenána častým prodejem a postupováním majetku. Katastrofální důsledky nejen pro Hluboš, ale i pro celou střední Evropu, mělo stavovské povstání v roce 1618 a následná třicetiletá válka. Vesnice byly opuštěné, obyvatelstvo vyvražděno, pole ležela ladem, zámek byl zpustlý. Ani rod Bechyňů z Lažan nebyl finančně schopen panství udržet a tak ho v roce 1735 prodal spřízněnému slezskému hraběcímu rodu Hochbergů z Hennersdorffu. Hochbergové se velmi zasloužili o zvelebení celého kraje. Zámek nechali ve druhé polovině 18. století do základů zbořit a na jeho místě pak postavili pozdně barokní zámek s kaplí sv. Kříže, obklopený botanickou zahradou a arboretem. Hochbergové přecenili své finanční možnosti a museli dát zámek do loterie. Na zámku opět začalo střídání majitelů, jehož výsledkem bylo nemilosrdné plundrování zámku a zánik botanické zahrady. Situace se zlepšila, když Hluboš koupil v roce 1872 bavorský kníže Karel Bedřich Oettingen-Wallerstein. Oettingenové si Hluboš oblíbili a zámek zvětšili a pseudorenesančně přesatvěli. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vyhlášení samostatného Československého státu se panství ocitlo v záboru, neboť se na něj vztahovala pozemková reforma, kterou byla vyvlastněna německá šlechta.

V letech 1920 a 1921 sloužil zámek jako letní sídlo prezidenta T.G. Masaryka, pro něhož prezidentská kancelář Hluboš pronajala od knížete Oettingena za 4000,- Kč. V roce 1925 přešel celý majetek do vlastnictví státu a od státu ho ještě v témže roce koupil příbramský továrník Josef Kolařík. Rodina Kolaříkových vlastnila zámek s velkostatkem až do znárodnění v roce 1948. Na zámku se poté vystřídala celá řada uživatelů. Byla zde politická škola, kasárna, ubytovna pro dělníky uranových dolů a střední odborná škola s internátem.

Provoz zámku byl bohužel ukončen a nebude přístupný veřejnosti.

Zámek není přístupný veřejnosti.