Zámek Červené Pečky

Zámek v Červených Pečkách dal postavit v 1etech 1660–70 v sousedství starší tvrze tehdejší majitel panství Hanuš Bedřich z Trauttmansdorfu jako dvoukřídlou barokní budovu, v přízemí otevřenou arkádou na čtverhranných pilířích a s jednoduchou fasádou bez zvláštních ozdob. Z Červených peček vytvořil rozsáhlé panství, a když v roce 1696 zemřel, připadly Pečky jeho prostřednímu synovi Františku Adamovi.

Ten nechal před rokem 1710 zámek přestavět pravděpodobně podle plánů pražského architekta italského původu Giovanniho Battisty Alliprandiho(?). V roce 1713 pak dokončený zámek i s panstvím prodal Karlu Jáchymu Bredovi, který však neuváženým hospodářstvím a nákladným životem své panství zadlužil, a proto je v roce 1734 zabrali věřitelé.
Administrátorem dražby se stal Isidor Václav Obytecký z Obytec, který v roce 1736 nechal sestavit podrobný popis panství a začal s jeho postupným rozprodejem. V roce 1738 se majitelem zámku stalo pražské arcibiskupství a zámek přestal být na určitou dobu panským sídlem.

V roce 1754 prodala konsistoř panství svobodnému pánu Ignáci Kochovi, sekretáři císařovny Marie Terezie. Ten opuštěný zámek opravil a prosadil povýšení obce na městečko.

Ignácův syn Bohumír Koch však opět panství zadlužil a v roce 1794 je koupil ve veřejné dražbě pražský advokát Leopold Hrubý ze Schwanenheimu. K panství tehdy kromě dvora, zámku a městečka Peček patřilo ještě příslušenství v 16 vsích.

Tento rozsah panství se již do konce feudální éry nezměnil. V průběhu 19. století se pro Pečky začíná používat, snad podle barvy stěn zámeckého pivovaru (natřených volskou krví), přívlastek Červené.

Leopold Hrubý zemřel v roce 1809 a panství zdědil jeho syn Josef Richard, který byl 24. 3. 1814 povýšen do šlechtického stavu s titulem z Jelení (z Gelenj).

V roce 1860 zdědil panství Theodor Hrubý z Jelení (Gelenj), za kterého byly provedeny poslední větší úpravy zámku. V roce 1863 byla k severnímu traktu přistavěna čtyřpatrová věž na počest jeho sňatku s Karolinou hraběnkou Ledebur-Wicheln a byly opraveny fasády i interiéry budovy.

Velkou pozornost věnoval Theodor okolí svého sídla. Nově byla upravena zámecká zahrada s vystavěním vytápěných skleníků na pěstování orchidejí a rozšířen byl park, kolem kterého vznikla ozdobná zeď. Theodor Hrubý byl také přítelem, podporovatelem a mecenášem Františka Kmocha ((21)), který často u něho na zámku pobýval.

V roce 1895 předává celý majetek svému druhorozenému synovi Josefu Karlovi Hrubému z Jelení (Gelenj), aby se sám mohl až do konce života († 16. 10. 1914) věnovat jen svým zálibám.
Nový majitel Josef Karel provedl drobné úpravy zámeckého parku a v září roku 1939 podepsal prohlášení spolu s příslušníky dalších 34 rodů české a moravské šlechty, že se bude vždy a za všech okolností hlásit k české národnosti a následně i v roce 1942 ustál tlak na nucené přijetí německé národnosti.

Okamžitě byl proto celý majetek zkonfiskován Němci a rodina byla vystavena nacistické šikaně. Josef Karel umírá 14. 1. 1943 a majetku se může ujmout až v závěru roku 1945 nejstarší mužský potomek rodu Jaromír Hrubý z Jelení (Gelenj).

Ne na dlouho, neboť v roce 1950 byl zatčen, celý majetek byl bez projednání dědictví znárodněn a 17. 5. 1950 byl zámek přidělen k užívání armádě, která zde sídlila následujících 40 let.

V rámci restitučního vyrovnání byl zámek nabídnut v roce 1992 Jaromíru Hrubému k navrácení, ten se však po dohodě s žijícími sourozenci zámku vzdal a restuoval pouze část zámeckého parku. Od roku 1992 je zámek prázdný a chátrá.

V roce 2012 ho koupila firma BENet, jaký má ovšem se zámkem záměr, zatím není zřejmé.

Celý areál zámku je nepřístupný.