Hrad Kámen
Hrad Kámen
Na hradě Kámen žily tři sestry, nejstarší Zdislava, marnivá Ludmila a nejmladší a nejkrásnější Milada. Po otcově smrti se z milujících sester staly sokyně. Nemohly se dohodnout, která z nich zaujme otcovo místo. Nakonec se domluvily, že všechny tři vysadí ve stejný den lípu. Vládu převezme ta z nich, která se od doby, kdy zasadí lípu, až po čas, než se zazelená, nebude s nikým stýkat a její lipka se obalí listím jako první. Když Milada v polích sázela svou lípu, oslovil ji mladý jinoch.. a byla to láska na první pohled. A byla to láska tak mocná, že byli brzy obdařeni děťátkem. Když se Zdislava s Ludmilou vše dozvěděly, velice se na svou sestru rozzlobily. Záviděly jí štěstí i to, že její lípa se zazelenala, zatímco jejich zvadly. Byla tmavá noc, když se vracela Milada domů od svého milého. Ludmila se Zdislavou na ni počkaly mezi stromy zahrady, zavlekly ji do věže a nechaly svou mladičkou sestru zaživa zazdít. Uplynulo již mnoho let od těch dávných dob, ale na hradě se prý dodnes v noci ozývá teskný nářek.
Zřícenina hradu Děvičky
Hrad Děvičky
Pověst hovoří o tatarské princezně, která putovala křesťanským světem a dostala se až na hrad postavený na skalním útesu nad řekou Dyjí. Byla vlídně přijata a ubytovala se zde. Hradnímu pánovi však nedalo spát její bohatství a tak se v noci vloupal do její ložnice a zavraždil jí spolu s jejími dvěma komornými. Těla všech pak shodil ze skály. Ze svého nekale nabytého majetku se však neradoval příliš dlouho, neboť ráno na to uzřel na skalním útesu zkamenělá těla výhružně hledící směrem k hradu. Hrůzou z toho zešílel a skočil z okna. Jestli to bylo skutečně takto, nevíme. Co ale víme bezpečně je fakt, že dnes na skalním útesu pod hradem stojí tři velké kameny.
Hrad Švihov
Hrad Švihov
Byla jednou jedna dívka, jejíž srdce zahořelo pro mladíka z jiného panství. Ale aby se ti dva zamilovaní mohli vzít, bylo třeba získat povolení pána – Půty Švihovského. Ten totiž vydal krutý zákon, který sňatky mezi lidmi z jiných panství zakazoval. Nebohá dívka pána prosila a zapřísahala se, ale nic neobměkčilo jeho kruté srdce a nakonec i dívku nechal z hradu vyhnat. Ta však byla za lásku ochotna bojovat a tajně se vkradla do komnaty Půtovy ženy, Bohunky z Meziřeče. Soucitná žena dívku vyslyšela a přislíbila se přimluvit u pána. Když se však Půta dozvěděl, že se obě ženy domluvily za jeho zády, rozčílil se a dívku nechal zazdít v hradním sklepení. Hrozný trest měl potkat i Půtovu ženu, ale ve chvíli, kdy se na ni chystal vztáhnout ruku, odtrhl se v jeho komnatě strop, v suti se zjevil sám ďábel a Půtu odnesl do horoucích pekel. Od té doby se prý Půta zjevuje na hradě v ohnivých plamenech.
Hrad Žebrák
Hrad Žebrák
Ve věži hradu Žebrák je prý tajná komnata, která se otevírá vždy jen jednou do roka, a to na sv. Rufa, tedy 26. srpna. Kdo do této komnaty vejde, uzří krále Václava IV., jak hoduje se svou družinou. Král se návštěvníka otáže, co se děje nového ve světě a kterak že o něm lidé smýšlí. Pakliže se mu dostane dobrých zpráv, bohatě se poslovi odmění, pohostí jej a vyjeví mu tajemství svého pokladu. Jestliže ovšem příchozí přináší špatné zvěsti, král ho ztrestá a uvězní ve věžní hladomorně, která se otevře opět až za rok. Tak co, troufnete si?
Hrad Buchlov
Hrad Buchlov
K hradu Buchlov se pojí kouzelný příběh o nespravedlivém odsouzení jistého Jana Vlčka, osobního zbrojnoše hradního pána Jindřicha Prakšického ze Zástřizl. Jeho družina totiž jednou v lese pronásledovala pytláka. Tomu se podařilo prchnout, ale byl v něm poznán Vlčkův dobrý přítel a pán usoudil, že ho Vlček nechal utéct schválně. Marně mladý muž přísahal, že je nevinný – byl odsouzen za zradu k trestu smrti. Jak už to bývalo, před popravou mohl mít Vlček poslední přání. Vlček si přál vyhrabat ze země malou lípu, zasadit ji kořeny vzhůru, a pokud se do jara zazelená, bude to důkaz jeho neviny. Soudce prý přesvědčila Vlčkova jistota natolik, že se opravdu rozhodl počkat s popravou. K údivu všech se lípa na jaře skutečně zazelenala. Vlček byl osvobozen a hradní pán ho bohatě odškodnil. Nevěříte? Sami se při návštěvě Buchlova přesvědčte! Tvar větví staré lípy opravdu více než korunu připomíná kořeny. A navíc, přestože je lípa stará již několik staletí, sami odborníci žasnou, jak je stále zdravá.
