Památník bitvy u Chlumu (1866)

Bitva u Hradce Králové (bitva u Sadové, bitva na Chlumu) se odehrála 3. července 1866 severozápadně od městské pevnosti Hradec Králové mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Sadová, Mokrovousy a Přím.

Šlo o rozhodující střetnutí mezi rakouským císařstvím a pruským královstvím v Prusko-rakouské válce. Poté, co bylo Rakousko v této bitvě poraženo, bylo o výsledku války rozhodnuto a následující bitvy už byly pouze snahou Rakouska o to, aby porážka v této válce nebyla zdrcující.

Počtem vojáků, kteří se účastnili této bitvy, jde o největší střetnutí na území Čech a Moravy (436 000 vojáků). Současně jde o druhou největší bitvu 19. století (po bitvě Tří císařů u Lipska, zvané též Bitva národů, 1813 – 470 000 vojáků).

Po půlnoci se rakouská a saská armáda rozmístily do půlkruhu dlouhého asi 10 km, v zádech měli řeku Labe. Za svítání začala bitva, ve které se Rakušané a Sasové utkali nejprve s pruskou První a Labskou armádou. Dopoledne nebylo o výsledku bitvy rozhodnuto, rakouská armáda vybavená moderními děly úspěšně vzdorovala útoku u vsi Lípa. Rakousko v tuto chvíli mělo dokonce mírnou převahu.

Rakouská taktika selhala především v tom, že dva rakouské sbory se zapojily do zbytečného boje o les Svíb a odkryly pravé křídlo půlkruhové formace.

Po příchodu pruské 2. armády došlo k obratu a kolem 3 hodin odpoledne dobyli Prusové vrch Chlum. Rakušané se pokusili z prohrané bitvy ustoupit a snažili se o co nejmenší ztráty. Tento ústup, krytý jízdou a dělostřelectvem na křídlech, se za cenu krvavé jezdecké bitvy u obce Střezetice okolo 5 hodiny zdařil, pruská armáda Rakušany nepronásledovala.

Často se uvádí, že bitvu vyhrála moderní výzbroj pruské pěchoty, totiž pušky jehlovky nabíjené zezadu. Rakouské pušky měly ale delší dostřel a větší přesnost, takže neúspěch Rakouska lze přičíst na vrub spíše špatné taktice boje zblízka, tzv. na bodáky, než špatné výzbroji. Více k tomuto tématu v části „Zbraně".

Ztráty v bitvě byly obrovské, především na rakouské straně - 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných, 7500 zraněných a 22000 zajatých vojáků, 6000 koní, téměř 200 děl a přes 600 povozů. Spojenecký saský armádní sbor ztratil 130 mrtvých, 430 pohřešovaných, 900 raněných, 130 koní. Pruské ztráty byly mnohem menší - 2000 mrtvých, asi 300 pohřešovaných a 7000 zraněných vojáků, počet koní klesl téměř o 1000.

Prusko-rakouská válka skončila vítězstvím Pruska, vyjednáváním v Mikulově a podpisem mírové smlouvy v Praze (Pražský mír) dne 23. srpna 1866.

Tato válka je výjimečná tím, že nešlo o válku dobyvačnou. Území poraženého Rakouska zůstalo ze strany Pruska nedotčené. Bojovalo se o pozici velmoci v regionu. Před touto válkou bylo nejvýznamnějším státem regionu Rakousko. Po této válce se jím stalo Prusko, pro které bylo vítězství odrazovým můstkem pro vznik Pruského císařství a později jednotného státu Němců (s vyloučením Rakouska).

Pro Rakousko znamenala porážka oslabení centralizovaného státu. Došlo k rozdělení země na Rakousko a Uhersko. Tyto dvě země, ač měly jednoho panovníka, byly ve své podstatě dva svébytné polické útvary.

Bývá po právu označována jako poslední válka svého druhu (šlo o poslední válečný konflikt  v němž významnou roli sehrála jízda na koních), či první válka svého druhu (nerozhodovala prostá početní převaha jedné strany, ale technické vynálezy jako např. zezadu nabíjená pruská puška, telegraf a železnice). Svou roli sehrála také propaganda. Šlo také o první velký konflikt, v němž se angažoval Červený kříž.