Aeroklub Mladá Boleslav

V roce 1909 začal v Mladé Boleslavi s pokusy postavit letadlo tehdy 22letý Metoděj Vlach. V té době pracoval u firmy „Laurin a Klement“. Postavil několik letadel, v jednom letadle měl dokonce motor vlastní konstrukce. Letadla ale neměla dobré letové vlastnosti, při zkouškách většinou letadlo poškodil. V r. 1910 s přáteli začal stavět jednoplošník. Stavbu dokončil v dubnu r. 1912. O tomto letadle už bylo hodně napsáno a jeho replika v podobě UL létá v Mladé Boleslavi. Snad jen tedy dodat, že celý letoun byl z domácích surovin, jen potah křídel a ocasních ploch byl zakoupen u firmy „Kontinental“. Pan Vlach s tímto letounem poprvé startoval na vojenském cvičišti v Mladé Boleslavi, které se jmenuje Radouč. Bylo to 8. 11. 1912. Tento den uskutečnil sedm letů, spíše poskoků asi 300 až 600 m dlouhých. Při posledním letoun poškodil. V pokusech létání pokračoval až do r. 1914. Protože vypukla první světová válka a létat se nesmělo, Vlach letadlo rozebral a motor, který měl vypůjčený, vrátil do továrny.

Současníkem Metoděje Vlacha byl ing. Otto Hieronymus. Ten také pracoval ve firmě Laurin a Klement, kde zkonstruoval první letecký motor. Hieronymus létal na letadle Blériot v Praze Chuchli v dubnu 1910 a v Mladé Boleslavi na Radouči. V tomto letadle měl zamontován motor, který sám vyvinul a vyroben byl u firmy Laurin a Klement. Letadlo bylo v r. 1914 zabaveno rakouskou armádou.

Po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa se letectvo začalo organizovat. V Mladé Boleslavi se už na podzim r. 1919 uskutečnil první letecký den a to opět na vojenském cvičišti Radouč.

Velký význam pro létání v Mladé Boleslavi mělo založení místní skupiny MLL (Masarykovy Letecké Ligy). Ustavující schůze se konala 10. 04. 1926. Této schůze se zúčastnilo 182 lidí, v čele se starostou Mladé Boleslavi, generálním radou Škodových závodů (bývalá firma Laurin a Klement) p. Václavem Klementem, ředitelem Průmyslové školy a dalších. Protože členy MLL byli i někteří učitelé ZPŠ, přenesla se větší část činnosti do této školy. Ministerstvo národní obrany přidělilo ZPŠ dva letouny typu Arado. Už v r. 1930 se na Průmyslové škole zřizuje oddělení pro letecké mechaniky. V dílnách školy žáci stavějí kluzáky. V r. 1931 se zakládá modelářský odbor MLL s dílnou v ZPŠ. Každý kurz je ukončen soutěží, která má vždy mnoho diváků. V tomto roce se opět na Radouči uskutečnil i letecký den organizovaný Západočeským aeroklubem.

Plachtový odbor mladoboleslavské skupiny MLL byl  založen v r. 1932. Měl k dispozici i dílnu, která byla opět na ZPŠ. Současně s tím bylo zahájeno jednání s ústředím MLL o získání kluzáku Skaut. Vše dobře dopadlo a do konce roku byl dodán kluzák, zakoupeno gumové lano a dokonce byl ústředím MLL schválen instruktor. V r. 1934 bylo ve výcviku na kluzáku 21 žáků. Plocha na Radouči byla schválena Ministerstvem veřejných prací jako plachtařské letiště. Mezitím byl v dílnách ZPŠ postaven kluzák typu Skaut pod dohledem Bedřicha Kchemla a byl s ním ihned zahájen výcvik. Protože na ploše Radouč nebyl žádný hangár, letadla byla uložena v ZPŠ. Před létáním se musela na vozíku dopravit na letiště, smontovat a po létání zase rozmontovat a dopravit zpět. Aby se kluzáky nemusely pořád rozebírat a převážet, byly později skladovány v kůlně u hospody vedle Radouče, kam chodili létající na jídlo.

Plachtařské zkoušky typu „A“ bylo potřebné dělat na kopci. K tomu se našel vhodný terén na asi 5 km vzdáleném kopci Chlum u Nepřevázky, JV od Boleslavi. Později si koupil plachtový odbor od ústředí MLL ještě kluzáky Zlín-V za 1000,- Kčs a Zlín-VI za 2000,- Kčs. V r. 1936  bylo na Chlumu vybudováno nové letiště. Místo startu bylo cca 130 m nad místem přistání. Obec Mladá Boleslav na tomto místě schválila vykácení stromů. Byl zde vybudován i hangár zásluhou ZPŠ. V této době byla ZPŠ jedinou školou v Československu pro odbornou výuku letectví. Jako nepovinný předmět se zde prováděla výuka létáni na kluzácích. Instruktorem byl Bedřich Kcheml. Členové plachtového odboru MLL mladoboleslavské skupiny se 30. 08. 1936 zúčastnili Župních závodů MLL v bezmotorovém létání v Poniklé u Jilemnice. Tento závod vyhrál boleslavský pilot J. Sláma. Zatím co ZPŠ staví hangár na Chlumu, usiluje místní skupina MLL o postavení hangáru na Radouči. Jeho stavba byla dokončena v říjnu 1937 a tato skutečnost byla oslavena uspořádáním leteckého dne.

V r. 1938 činnost postupně slábne až do příchodu Němců. Do hangáru v Mladé Boleslavi bylo schováno několik motorových letadel, ale i tyto Němci po příchodu stejně zabavili. Přesto průmyslová škola létala dál, ale jen na kluzácích. Na ZPŠ byl vždy ze žáků posledního ročníku vytvořen plachtařský kroužek. Vedl ho odborný učitel a instruktor Bohumil Hrabaň. Tato činnost skončila na začátku r. 1940.

Během války se nelétalo. V hangáru na Radouči byly uskladněny kluzáky. Jenže po celou dobu války nebyl hangár udržován a tak se střecha propadla. Po válce se skupině nadšenců podařilo dát dohromady dva kluzáky a hned je vyzkoušeli. Tyto kluzáky ale neměly certifikát, protože byly stavěny jako učební pomůcka.

V této poválečné době vznikl Český národní aeroklub s ústředím v Praze. Tomu se podařilo získat od maršála Koněva jako dar československé mládeži nějaké kluzáky z plachtařské školy v Hirschbergu v Polsku. Protože město Mladá Boleslav půjčilo nákladní auto na převoz těchto letadel i s řidičem Rudolfem Vítkem a dalšími plachtaři, dostala Mladá Boleslav za odměnu kluzák SG-38, větroň GB-IIb a Olympii. Samozřejmě se začalo létat na Radouči. Protože to bylo rovinné letiště, vyrobili si členové svépomocí naviják. V r. 1946 Ministerstvo dopravy přidělilo aeroklubu Mladá Boleslav kluzák ŠK-38 Komár, na jehož přivezení půjčil auto p. Jaroslav Zahrádka. Začalo se intenzivně létat. Jenže brzy přišlo rozhodnutí města, že se na Radouči nesmí létat a letci se opět stěhují na Chlum. Průsek v lese, který byl udělán už před válkou byl upraven, hlavně byly vykopány pařezy. Když bylo v roce 1947 vše hotovo, provedl předseda plachtařského odboru p. Jaroslav Zahrádka s větroněm GB-IIb za silného jihozápadního větru let v trvání  1 hod. 23 min., čímž splnil sen mladoboleslavských plachtařů. To vše ještě před členskou schůzí Českého národního aeroklubu, která se uskutečnila 24. 02. 1947. V této době už bylo jasné, že se nevystačí se svahovým letištěm a byl hledán nový prostor pro rovinné letiště. Tak začalo vznikat v r. 1948 stávající letiště tam, kde je dosud.

Vznikl Dělnický aeroklub AZNP (Automobilové závody národní podnik). První společenskou místností na nově budovaném letišti byl autobusový vlek. Hangár na Chlumu se opět brigádnicky rozmontoval a postavil na novém letišti. Vedle něj se stavěl další hangár z materiálu získaného zadarmo z vybombardované automobilky. Hangáry se po dokončení začaly postupně plnit letadly. Byly to větroně Z-24 Krajánek, Z-25 Šohaj a Z-130 Kmotr. První motorová letadla byla Praga Baby E-114 a Z-381 Bücker. V r. 1950 přichází první náčelník, kterým se stává p. Antonín Tyrner a první placený mechanik p. Rudolf Vítek. Letecká činnost vzkvétala, létalo se zadarmo. Začalo se využívat létání v termice, začaly se dělat první přelety. Jenže začaly i nehody. Prvního května 1950 při prvomájových oslavách měli letci p. Tyrner a Kcheml vyhodit z letounu E-114 na fotbalové hřiště míč. Ale při pokusu míč vyhodit se letoun zřítil. Naštěstí mimo hřiště, ale oba letci zahynuli. Tato nehoda leteckou činnost poněkud přibrzdila. V roce 1952 byly další brzdou létání prověrky členů Státní bezpečností, které se několikrát opakovaly a členská základna se zúžila na sotva únosnou mez. Vznikl Svazarm a letiště v Mladé Boleslavi se stalo sídlem Krajského aeroklubu Praha venkov. Letová činnost opět zaktivněla, ale jen pro vyvolené. V roce 1956 byl postaven armádou nový velký hangár, který je využíván dodnes. Až po roce 1989, po zrušení organizace Svazarm a osamostatnění aeroklubu se aktivita letiště rozšířila především o činnost UL, pro které se postavily další hangáry. To už ovšem není historie, ale současnost.