Vstup do muzea na zámku

PŘEHLED EXPOZIC:

Historie města a okolí

Tato stálá muzejní expozic je věnována historii města Lanškrouna od jeho založení do roku 1950. Město Lanškroun vzniklo v souvislosti s kolonizační činností, kterou pro českého krále Přemysla Otakara II. prováděli páni z Drholce. Jsou zde připomínáni jeho majitelé: Přemysl Otakar II., Václav II., Záviš z Falkenštejna, cisterciácký klášter na Zbraslavi u Prahy, biskupství litomyšlské, Kostkové z Postupic, Pernštejnové, Hrzánové z Harasova a Lichtenštejnové. Osídlení Lanškrouna potvrzují archeologické nálezy z 13.- 15. století. Za Kostků z Postupic a Pernštejnů získalo město významná privilegia. Pernštejnové a Lichtenštejnové pak výrazně přispěli k architektonickému rozvoji města. Ve stálé expozici se nachází stříbrné pečetidlo, zřejmě dar Vratislava z Pernštejna, z roku 1561 s městským znakem – královskou korunou.

V Lanškrouně se narodil vědec světového významu Jan Marek Marci (1595-1667), jemuž po zásluze patří část historické expozice. Zabýval se matematikou, astronomií a fyzikou. Úspěšně provozoval i lékařskou praxi. Napsal 16 vědeckých knih a je považován za zakladatele spektroskopie. Z doby barokní pocházejí cenné deskové dřevěné oltáře s malovanými biblickými výjevy, purkmistrovská skříň z roku 1675, hodinový stroj z radnice z roku 1660 a kovová truhlice z poloviny 18. století. Činnost cechů je představena jejich pečetidly, ukázkami prací, vývěsními štíty a písemnými dokumenty. Připomíná se zde také významné působení rodiny Erxlebenů, textilních podnikatelů a lékárníků. První z nich Christian Polykarp Erxleben, přistěhovalec z Hannoveru, chemik a lékárník, založil v Lanškrouně první lékárnu a manufakturu na výrobu plátna. Dodával zboží do zahraničí i pro tuzemskou potřebu. Jeho syn Eduard byl lanškrounským purkmistrem a velitelem spolku ostrostřelců. Dále jsou zdokumentovány sbírkovými předměty některé spolky – hudební, divadelní – praporem, medailemi, poháry a fotografiemi. Z roku 1934 pochází hedvábím vyšívaný prapor tělocvičné jednoty Sokol. Vystavené šperky a poháry dokládají činnost zlatnické firmy R. E. Langer založené v roce 1882. Dobové fotografie vypovídají o konání císařských manévrů rakousko-uherské armády na Lanškrounsku za účasti císaře Františka Josefa I. v roce 1894. Do historie Lanškrouna zasáhla válka třicetiletá a prusko – rakouská v roce 1866. Vystavené portréty, olejomalby, zachycují lanškrounské osobnosti a měšťany: Petra Jelita, Jana Kašpara Artzta, Josefa Langera, Josefa Niederleho, Friedricha Gustava Piffla a další. Poslední místnost vypovídá o životě české menšiny v 1. třetině 20. století, o legendárním hokejovém brankáři Ing. Bohuslavu Modrém a o spisovateli a básníkovi Jaroslavu Hubálkovi. Na starých pohlednicích je dokladován urbanistický a hospodářský vývoj města.

Sklářství na pomezí Čech a Moravy

V říjnu 1999 byla slavnostně otevřena stálá výstava Z dějin sklářství na pomezí Čech a Moravy. Záměrem vedení bylo trvale zpřístupnit široké veřejnosti zapomenutou historii sklářství tohoto regionu. Expozice vyjadřuje hold sklářskému řemeslu, demonstruje základní suroviny potřebné pro tavení skla – dřevo, křemen, vápenec a potaš. Návštěvníkům přibližuje představu lesních skláren z 15. – 18. století, provozní podmínky k jejich činnosti, historii a vývoj sklářských pecí dle jednotlivých typů. Součástí expozice je také nářadí sklářů, které se téměř nezměnilo od jeho počátků až do dnešní doby. Je zde i rozmístění jednotlivých lokalit zaniklých skláren v mladkovském a červenovodském sklářském okruhu, všímá si i jejich příslušnosti k panství a v jakých podmínkách působily. Jádro expozice tvoří ucelená kolekce výrobků z produkce skláren v jednotlivých historických etapách od renesance až po secesi. Zvláštní místo zde zaujímá slavný sklářský rod Schürerů v čele s Dominikem Schürerem, který za svoji řemeslnickou a uměleckou dovednost obdržel jako jeden z mála sklářů šlechtický titul. Za jeho působnosti vzniklo z Mlýnického dvora významné hospodářské, společenské a kulturní centrum, které bylo v úzkém kontaktu s Moravou, Kladskem a zbylou západní částí Orlických hor. Jde o první komplexní prezentaci oblastního jádra sklářské výroby na pomezí Čech a Moravy, o identifikaci a lokalizaci starých skláren, dalších významných hospodářských a společenských útvarů, které zasáhly do bohaté a dramatické historie tamního sklářství. Nově vytvořená samostatná muzejní expozice sklářství je malou splátkou, kterou dlužíme řemeslu, které nás nejvíce proslavilo ve světě.

Kabinet mincí a medailí Zdeňka Kolářského

Zdeněk Kolářský se narodil v roce 1931 v Kostelci nad Orlicí. Studoval na Průmyslové škole sklářské v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Akademický sochař, vynikající a uznávaný medailér realizoval řadu mincí, medailí, insignií a pamětních desek osobností vědy a kultury. Získal četné mezinárodní ceny a uznání. Tvoří také pro náš region – pro města Rychnov nad Kněžnou, Žamberk, Kostelec nad Orlicí, Vamberk a Letohrad. Pro město Lanškroun vytvořil pomník Jana Marka Marci, medaili města, hudebního skladatele a dirigenta Jindřicha Pravečka, komorního souboru Pištci, starostenský řetěz, pamětní desky Ch. P. Erxlebena, B. Modrého, J. Kacálka a další. Vřelý vztah k našemu městu vyjádřil umělec věnováním části svého díla, které můžete shlédnout ve stálé expozici umístěné v podkrovních prostorách galerie.

Pamětní síň Jindřicha Pravečka

Hudební skladatel a dirigent Jindřich Praveček se narodil 28. července 1909 ve Výprachticích u Lanškrouna. Jeho otec Jindřich Praveček kromě svých učitelských povinností působil aktivně i jako hudebník. Vedle malého orchestru založil i Pravečkovo smyčcové kvarteto, s kterým koncertoval v různých městech východních Čech. Po ukončení obecné školy v roce 1919 se Pravečkovi přestěhovali do České Třebové, kde bylo snazší zajistit dětem další vzdělání. Po třech letech studia u třebovského pedagoga p. Koláře mohl Jindřich veřejně vystoupit i s náročnějšími skladbami. V té době už také spolu s otcem hrál v Orchestrálním sdružení v Ústí nad Orlicí, se kterým často koncertoval tamní rodák, houslový virtuos, Jaroslav Kocian. V roce 1928 ukončil Praveček studium na reálce maturitou a zároveň i studium na Východočeské hudební škole absolventským koncertem, na kterém přednesl Koncert pro housle č. 4 d moll Henri Viextempse. Po ukončení školy a po krátkém působení ve Vojenské hudební škole v Praze byl jmenován vojenským kapelníkem. V září 1932 se Jindřich Praveček přihlásil ke studiu na Mistrovské škole státní konzervatoře v houslové třídě u prof. Jaroslava Kociana. Dirigování si zapsal u vynikajícího pedagoga Pavla Dědečka a kompozici u prof. Jaroslava Řídkého. Rok na to byl poručík Praveček přeložen do Chebu, kde se stal kapelníkem hudby 33. pěšího pluku „Doss alto“. Svoji uměleckou činnost zahájil provedením Smetanovy kantáty Česká píseň ve spolupráci se zpěváckým spolkem „Hraničář“. Studium na Mistrovské škole ukončil v roce 1935. Poté působil ve vojenských hudbách v Košicích, Brně, Hradci Králové, Praze a v Chebu. Na podzim roku 1945 byl npor. Jindřich Praveček ustanoven velitelem Vojenské hudební školy v Praze. Po únoru 1948 byl Jindřich Praveček přeložen do Brna jako kapelník Posádkové hudby. Vytvořil Ústřední hudbu čs. armády. Po celou dobu, co působil u vojenských hudeb, přicházel také s vlastními kompozicemi. S Karlem Pádivým vydával obsáhlou publikaci o instrumentaci, přednášel na Janáčkově akademii muzických umění v Brně. V roce 1956 jej požádalo vedení světoznámé továrny na hudební nástroje AMATI Kraslice, aby působil u nově založeného orchestru mladých jako umělecký poradce. Po letech usilovné a trpělivé práce spolu s dirigentem Karlem Hájkem přivedl toto těleso k nejvyšším vítězstvím ve světových soutěžích – v Kerkrade v Holandsku v roce 1970 a k triumfální cestě do USA. V těchto letech se naplno rozvinula Pravečkova organizátorská, skladatelská, instrumentátorská a dirigentská činnost. Působil jako hostující dirigent u předních dechových orchestrů, byl členem porot při soutěžích doma i v zahraničí a zástupcem Československa v CISPM. Stál u zrodu mnoha festivalů dechových hudeb a pravidelně se jich účastnil. Od Kmochova Kolína přes Koletovu Rtyni až po svůj nejmilejší Pravečkův Lanškroun. Vážily si ho stovky prostých amatérských muzikantů, pro které měl vždy mimořádné pochopení. Jindřich Praveček patří mezi významné osobnosti na poli koncertní dechové hudby. Jeho osobitý skladatelský rukopis je nezaměnitelný. Právě tak jeho cit pro národní intonaci, vroucí melodičnost a mistrovskou instrumentaci. Byl dirigentem s neomylným absolutním sluchem, s přehledným gestem, přirozenou autoritou a vlídným humorem. Zkušeným pedagogem, přísným, ale vždy spravedlivým porotcem. Je autorem rozsáhlých prací o dechových orchestrech a instrumentaci, autorem 159 skladeb. Zemřel ve věku 90 let 11. února 2000 v pardubické nemocnici. Součástí expozice je také audiovizuální technika s možností poslechu skladeb Jindřicha Pravečka a nahrávek současných lanškrounských sborů, souborů a orchestrů. Přáli bychom si,aby se Pamětní síň Jindřicha Pravečka stala místem setkávání hudebníků všech generací, kteří si budou neustále připomínat člověka, jež zasvětil hudbě celý život a propagoval českou hudbu po celém světě.