I. okruh: Rod Kinských v Čechách

Paláce úředníků
Do Kosti se vstupuje tajemným průchodem. První hradní budova, která se objeví po levé ruce, je Lobkovický palác. Jeho interiéry slouží jako kanceláře a byty správy hradu.

Původně byla úřednická budova o něco výš za První bránou. Avšak pozdějšímu hradnímu majiteli Janu baronu z Bibrštejna, kterému vlezla do hlavy moderní renesance, se moc nelíbila. Zboural původní kulatou věž, budovu rozšířil a stěny nechal omítnout psaníčkovým sgrafitem. Palác nese podle něj jméno „Bibrštejnský“.

Černá kuchyně
Proč se starým hradním kuchyním říká „černé“ je dobře vidět na části zdi s původní zachovalou omítkou. Tmavou barvu získala vývařovna brzy po vystavění kvůli kouři. Jídla se připravovala na kamnech, ve kterých se topilo seshora a jejichž dolní dvířka sloužila jen k vybírání propadaného popela.

Dobové hrnce mají „nožičky“ právě kvůli tomu, aby otevřený oheň neuhasily. Černá kuchyň na Kosti vznikla někdy koncem 17. století a v průběhu let se modernizovala. Nepředstavujte si ale žádné mikrovlnky – pro nás je pořád historická a zajímavá.

Zatímco si my nedovedeme představit kuchyň bez dřezu s odtokem, hospodyně minulých století se zbavovaly všeho, co kuchyni znečišťovalo (třeba špinavé vody, zbytků jídel a popela), prostřednictvím zachovalé výlevky. Ta ústila přímo do podhradí.

Před hradní branou
Před branou na nádvoří se stojí za to zastavit. Kromě toho, že se nad ní skví erb rodu Kinských, je odsud pěkný výhled. Uvidíte střechu někdejšího pivovarua třpytící se hladiny dvou rybníků: Černého a Bílého.

Ten první dostal jméno podle tmavé rašeliny na jeho dně, druhý se zbarví do světla vždycky po prudkém dešti od splavené hlíny. Znakem Kinských jsou tři stříbrné kančí tesáky v červeném poli. Vypráví se, že jakýsi prapředek rodu zachránil krále před rozzuřeným kancem, tak mu panovník na památku nechal kančí zuby zasadit do erbu. Že jsou zrovna tři prý nemá nic společného s tím, že Kinští mají odpradávna heslo: „Bůh, čest a vlast.“

Nedobytný pokoj
Pokud se na dominantní věž stavby díváte ze správného místa v podhradí, můžete vidět všechny její čtyři hrany zároveň. Je to dáno lichoběžníkovým půdorysem, který byl zvolen tak, aby rohy směřovaly do míst, odkud byla pevnost nejsnáze napadnutelná – zdivo v rozích je totiž nejsilnější.

Pokud na věž přilétla dělová koule, svezla se po šikmých stěnách a nenarušila statiku. Věž se jmenuje „Bílá“. To proto, že je postavena z křemičitého pískovce, který se za svitu slunce krásně leskne do kraje. Bílá věž má pět pater, ale jen to poslední je obyvatelné. V době obléhání se do prvního patra vcházelo z protějšího Vartenberského paláce.

Šlechtic s rodinou přeběhl dřevěnou lávku, spálil ji za sebou a schoval se v pátém – jediném obyvatelném – poschodí věže. Zbytek sloužil jako skladiště vody a obilí pro posádku hradu. Zásoby stačily v případě nouze na celý rok. V hradním pokoji na vrcholku věže se rodina vskutku neměla čeho bát. Věž je vysoká dvaatřicet metrů a šířka zdiva dosahuje v nižších patrech skoro čtyř metrů.

Hradní paláce
Pokoje Vartemberského a Šelemberkého paláce tvoří stěžejní část prvního prohlídkového okruhu. V průběhu staletí byly uzpůsobeny k různým účelům a zažily dny lesku i bídy. Nějakou dobu byly v hradních palácích sýpky.

V současnosti je interiér upraven tak, aby lahodil oku a dokumentoval historii hradu i rodu Kinských – dnešních majitelů. Zatímco muži ocení skleněné vitríny plné pušek a hradebnic, uspořádaných chronologicky tak, aby šel pochopit vývoj zapalování střelného prachu, ženám se budou líbit dobové oděvy na štíhlých figurínách.