Kostýmová prohlídka

V prvním patře zámku se nachází reprezentační místnosti s bohatou malířskou a štukovou výzdobou. Přichází se k nim po hlavním zámeckém schodišti s bohatou sochařskou výzdobou od J. Ch. Pröbstla.

K nejpůvodnějším milotickým interiérům se řadí kabinet hraběte a kabinet hraběnky, následující za sebou v prostoru mezi společenským salónem a jídelnou. Kabinet hraběte (též kuřácký salónek) je obložen leštěným ořechovým dřevem a vybaven panelovou obrazárnou, sestávající z obrazů koní od G. Hamiltona. Kabinet hraběnky (též čínský kabinet) je výjimečný svými plátěnými tapetami s výstřižky z mědirytin, které jsou jako jediné na zámku původní – pocházejí z první třetiny 18. století. V severním křídle se nachází pokoj (tzv. čínský salón) s pozoruhodnými taburety z měkké kameniny, původem z Dálného východu.

Ústřední prostorou zámku je hlavní sál, jehož stěny a strop jsou pokryty freskou od F. Ř. I. Ecksteina z r. 1725. Sál, který sloužil v baroku i jako letní jídelna, je osvětlen několika velkými a současně malými oválnými okny (tzv. volskými oky), jejichž výklenky jsou rovněž bohatě malířsky zdobeny.

Zámecká knihovna zahrnuje dobové tisky ze 17. a 18. století. Kaple Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého, dokončená r. 1725 a slavnostně vysvěcená r. 1765, prostupuje přízemím a prvním patrem. Nástropní freska s ústředním tématem Nanebevzetí Panny Marie je považována za jednu z nejlepších prací J. I. Mildorfera. Pochází ze čtyřicátých let 18. století.

Zámecký park tvoří spolu s dispozicí zámku výraznou a jednotnou kompozici barokního souboru, která vznikla citlivým propojením zámecké budovy se zahradou pomocí oranžerií a teras.

Vstupní most s bohatou sochařskou výzdobou vede do otevřeného čestného dvora, utvořeného pavilony jízdárny a konírny po obou stranách hlavní budovy. Jakési předdvoří zahradě tvoří dva symetrické skleníky na okraji zahradní terasy. V čele a zároveň v hlavní ose parku se nachází salla terrena, obklopená z obou stran schodištěm, kterým se sestupuje ze slavnostního sálu v patře na první terasu zahrady. Před schodištěm byl úzký barokní parter, kdysi jistě bohatě ornamentálně vyzdoben, s bazénem a fontánou v ose, na dlouhé straně zakončen balustrádou a po každé straně oranžerií.

Osa dále sestupuje po širokém schodišti do zahrady a pokračuje cestou hlavního dekorativního parteru k další fontáně a končí na uměle vybudovaném kopečku, určeném pro voliéru. Po obou stranách dekorativního parteru se nachází tvarovaná kulisa stinných habrových loubí, které se kříží ve stromových rondelech. K této pravidelné části přiléhá po levé straně obora protkaná hvězdicovitými průhledy, v jejichž průsečíku se nachází krytý střelecký pavilon (z roku 1766). Staré jírovcové a lipové aleje citlivě navazují na okolní krajinu. V oboře nalézáme botanické prvky lužního lesa.

V první čtvrtině 19. století měl být pravidelně řešený park přestavěn v krajinářský přírodní park podle plánů Maxmiliána Errase. takto však byl upraven jen závěr zahrady za voliérou, který se tak stal dendrologicky nejbohatší částí zahrady a v oboře vznikly romantické letohrádky, fontány, ptačí domek a umělá zřícenina. Tyto změny ovšem nenarušily barokní podstatu zahrady, která mohla být následně rekonstruována podle návrhů Dušana Riedla v letech 1968-72. Celá zahrada má rozlohu 4,5 ha a díky okolní rovině se může dlouhá hlavní barokní osa zaříznout do vnější krajiny a celé okolí zámku tímto způsobem působivě propojit.

Pokud je na zahradu nahlíženo dendrologickým pohledem, roste zde asi 11 jehličnatých a 56 druhů listnatých stromů. Mezi nejcennější jehličnaté exempláře patří jedle (Abies concolor ´Compacta´), smrky (Picea abies ´Cupressina´, ´reflexa´, Picea omorica,…), jinan, světlý zerav či zakrslý zeravinec (Thujopsis dolabrata ´Nana´). Z listnatých stojí za povšimnutí například nahovětvec (Gymnocladus dioicus), líska turecká (Corylus colurna), dřezovec (Gleditsia triacanthos), převislý jasan (Fraxinus excelsior ´Pendula´).