Grotty

Ploskovický zámek je postaven na okraji terénního zlomu proměněného v terasu a z tohoto důvodu se jeví ze severu jako dvoupatrový, z jihu pak třípatrový. Zlom vyrovnávají umělé vodní jeskyně , tzv. grotty., Ve vztahu k jižnímu průčelí jsou tedy grotty přízemními prostory zámku, ve vztahu k severnímu průčelí se nacházejí v situaci sklepů.

Grotty samotné po svém barokním vzniku prošly ještě celou řadou změn. Z hlediska stavebního jsou grotty výslednicí původního, vrcholně barokního založení, několika klasicistních úprav a lokálních zásahů při romantické druhorokokové přestavbě. Vlastní celek grott tvoří celkem šest prostorů. Původní čtyři prostory se nacházejí přímo pod hlavní budovou, dva pak po stranách hlavní budovy, pod částí arkádových křídel. Další velké prostory dosahují až konce arkád. Dispozice hlavních prostorů odpovídá i schématu prostor v hlavní zámecké budově.

Jádro grott tvoří oválný sál zaklenutý stlačenou kopulí s osmi trojbokými výsečemi s později vloženou podpůrnou konstrukcí. K podepření klenby došlo v roce 1836 čtyřmi masivními sloupy, aby se zabránilo zřícení klenby. Hodnotná je původní dvoubarevně řešená kamenná dlažba s hvězdicovou kompozicí, původní jsou i barokní kašny s figurální výzdobou. Pozoruhodné je ukončení dvou jižních kašen, kde vrcholová socha ryby /chrliče/ je výše než strop sálu. Nika , v níž je kašna osazena je v klenbě probrána šikmým otvorem, který končí ve vestibulu zámku. Protisvětlo výrazně doplňuje charakter těchto dvou kašen.

Z oválného sálu vede chodbička, která je zakončena vsazenou barokní kašnou. Voda vytéká z tlamy obrovské ryby ve vrcholu, přetéká přes mušli na skalnatý útvar. Mušle je podpírána orlem s rozepjatými křídly. Po stranách těsně nad bazénem jsou v mírné nadživotní velikosti plastické výjevy dvou hrdinských Herkulových činů – přemožení lernské hydry a nemejského lva. Celek kašny je původní, stejně jako dlažba prostoru z nakoso kladených pískovcových dlaždic.

Ke střednímu oválnému vestibulu se po stranách symetricky připojují další dva původní prostory založené na obdélných půdorysech, s pískovcovou barokní dlažbou z velkých desek. Niky s bazénky jsou shodného typu jako ve středním sále grott a jsou osvětlovány oválným oknem od jihu.

Základ současné výzdoby stěn pochází z roku 1852, kdy tehdejší úprava patrně navázala na původní barokní štuky Hieronima Fiumberta. Z roku 1852 je také současné překrytí hrubou „grottovou“ omítkou. Na stěnách jsou částečně plastické zříceniny antických staveb. Nejstarší součást malby stěn představuje čtveřice alegorických figur čtyř ročních období v nikách severních stran bočních prostorů.

Grotty byly napojeny na důmyslný vodní systém, kdy základ tvořila štola Lučního potoka probíhající pod parkem a zámkem. Štola se vázala na severu na potok, kde byla vyrovnávací nádrž. Veškeré napájení vodou bylo samotížné. I toto důmyslné řešení však mělo svou vadu, kašny a především trysky se často zanášely.