Městská hvězdárna Slaný

V květnu roku 1963 byla slavnostně otevřena Lidová hvězdárna ve Slaném. Své čtyřicáté výročí slaví pod současným názvem Městská hvězdárna Slaný. Vlastní myšlenka stavby hvězdárny se zrodila v polovině padesátých let minulého století, kdy ve Slaném pracoval relativně početný astronomický kroužek, který dlouhá léta vedl pan Pavel Čada. Kroužek pořádal besedy u dalekohledu, přednášky ve Slaném a okolí, spolupracoval s Domem osvěty a se Společností pro šíření politických a vědeckých znalostí. V inventáři bylo několik malých přenosných dalekohledů, které se převážně používaly při osvětové činnosti v okolních vesnicích. Jako domovskou pozorovatelnu využívali slánští školu na Hájích, kde měli na střešní nástavbě upraven vikýř, z kterého prováděli pozorování pomocí 12 cm zrcadlového dalekohledu. Časem se staly tyto prostory pro astronomická pozorování nevhodné a kroužek začal usilovat o vybudování vlastní hvězdárny.

Jako nejvýhodnější poloha pro stavbu bylo vybráno místo vzdálené jen několik stovek metrů od původní pozorovatelny. Pomalu se začal rýsovat vzhled budoucí hvězdárny - kopule o průměru 5,8 m, klubovna, přednáškový sál, temná komora, kancelář a knihovna. Hvězdárna se postupně stala jednou z dominant města a právem na ni byli slánští pyšni. Aktivitu hvězdárny zajišťovalo v sedmdesátých letech 120 aktivních spolupracovníků.

Po úspěšných sedmdesátých letech přišla stagnace let osmdesátých a postupný úpadek na počátku let devadesátých. Hvězdárna začala ztrácet svoji výjimečnost jako odborné pracoviště a zároveň se začala vytrácet i podpora všech zájmových skupin, které se většinovou měrou podílely na jejím provozu. Hlavní příčinou sestupné tendence byl fakt, že nebyla věnována dostatečná pozornost práci s mládeží. Tato skutečnost vedla až k tomu, že se počátkem devadesátých let nenašel nikdo, kdo by hvězdárnu dále provozoval a situace byla natolik žalostná, že se zřizovatel snažil najít nějaký alternativní způsob využití jejích prostor. Nabídku přijala rocková kapela se záměrem využívat prostory hvězdárny ke zkoušení svých nahrávek. Interiér hvězdárny a zbylý inventář dostal časem patřičně zabrat a chátrající hvězdárna se stala terčem nájezdů zlodějů, kteří se ji pokoušeli po kouscích zpeněžit v nedaleké sběrně surovin. Někteří pronikli až do budovy, kde došlo k devastaci interiéru a přístrojového vybavení. Tehdy stála hvězdárna jen nepatrný krůček od svého zániku. Zdálo se, že naděje na znovuotevření hvězdárny je beznadějně ztracena. Naštěstí se našlo několik nadšenců, kteří měli zájem na tom, aby hvězdárna opět vzkvétala a stala se astronomickým centrem celém regionu. Najít podporu pro tento složitý a dlouhodobý úkol však nebylo jednoduché. Bylo nezbytné přesvědčit provozovatele, že tento smělý záměr povede ke znovuoživení kulturně vzdělávacího zařízení a že hvězdárna opět zaujme pozici uznávané instituce.

Během let 1994 - 1996 prošla hvězdárna kompletní rekonstrukcí a 1. září 1996 byla slavnostně otevřena pro veřejnost. Největší podíl na znovuotevření hvězdárny má Město Slaný, které celou rekonstrukci finančně podporovalo a nadále zajišťuje její provoz. Slavnostního otevření Městské hvězdárny 1. září 1996 se zúčastnili kromě nových spolupracovníků hvězdárny také představitelé města v čele s tehdejším starostou Ladislavem Čepelákem, zástupci Štefánikovy hvězdárny v Praze, pozvání přijal i Jiří Grygar a pochopitelně také novináři, kteří si nenechali tak výjimečnou událost ujít. Už první rok provozu hvězdárny ukázal, že zájem veřejnosti je vysoký. Za dvanáct měsíců prošly hvězdárnou bezmála dvě tisícovky návštěvníků. Trend návštěvnosti nabral v následujících letech vzestupnou tendenci a postupně se i zlepšoval repertoár nabízených služeb. Byla zavedena pevná otevírací doba, obnovil se obvyklý cyklus pravidelných přednášek a filmových večerů a začaly pracovat dva ročníky astronomického kurzu. Od otevření v roce 1996 do konce května 2003 navštívilo hvězdárnu téměř 12 000 lidí. V roce 2000 byl zakoupen nový dalekohled, který splňuje požadavky na vlastní vědecký program hvězdárny.

(Zdroj: oficiální stránky)

V kopuli byl od počátku umístněn dalekohled, který byl vyroben v roce 1910 firmou Carl Zeiss v Jeně. Dalekohled zakoupila hvězdárna z pozůstalosti bývalého člena České astronomické společnosti dr. Josefa Lachouta. V současnosti je v kopuli umístněn zrcadlový dalekohled typu Cassegrain o průměru objektivu 0,5 metru a ohniskovou vzdáleností 7,8 metru. Zvětšení používaná na dalekohledu se pohybují od 195x do 310x.
Společně se zrcadlovým dalekohledem je na mohutné montáži také instalován velký refraktor (tzv. pointační dalekohled) s průměrem objektivu 150 mm a ohniskovou vzdáleností 2,4 metru. Oba dalekohledy se používají pro noční pozorování, refraktor je také využíván k pozorování slunečního povrchu. Dalekohled je též doplněn hledáčkem (průměr 60 mm, ohnisková vzdálenost 340 mm, zvětšení 10x).
Celková váha dalekohledu i s protizávažím je přibližně 2,5 t. Pilíř přístroje je 9 m vysoký, z toho je 3 m zapuštěn v zemi.

Na pozorovací terase hvězdárny je umístněna dvojice dalekohledů, které převážně slouží pro odborná pozorování a veřejnosti jsou přístupné pouze výjimečně.
První z dalekohledů je zrcadlový dalekohled typu Newton vyrobený firmou Sky - Watcher s průměrem 0,2 metru a ohniskovou vzdáleností 1 metr na automatické paralaktické montáži EQ - 6 PRO SkyScan. Dalekohled ve spojení s CCD kamerou ST-9E umožňuje snímkovat zorné pole o velikosti 35' x 35'.

Druhý přístroj nese na společné montáži dva dalekohledy o průměru 0,3 metru. K vizuálnímu pozorování se využívá dalekohledu s optickým systémem Cassegrain a ohniskovou vzdáleností 4,5 metru. K fotografickým pozorováním slouží druhý dalekohled s ohniskovou vzdáleností 1,2 metru. Jedná se speciální fotografický dalekohled, který využívá pro zobrazení hyperbolického primárního zrcadla a dvoučočkového korektoru. Dalekohled je opatřen CCD kamerou. Třetím přístrojem na montáži je pointační dalekohled (refraktor) o průměru objektivu 120 mm a ohniskové vzdálenosti 1 metr. Dalekohled je doplněn hledáčkem.

K detekci obrazu u obou dalekohledů slouží CCD kamery. Jsou to citlivé detektory světla které pracují na velmi podobném principu jako běžné digitální fotoaparáty. Obrovskou výhodou CCD kamer je jejich vysoká citlivost na světlo - zachytí podle typu kamery 40 až 95 dopadajících fotonů ze sta. To umožňuje zkrácení expoziční doby z desítek minut na desítky sekund a také zachycení velmi slabých a vzdálených objektů vesmíru.

(Zdroj: oficiální stránky)