Hvězdárna Vsetín

Ještě před tím, než se začalo uvažovat o výstavbě vsetínské hvězdárny, rozhodli se její pozdější zakladatelé Oldřich Křenek a František Dostál, že si postaví vlastní astronomický dalekohled. Ani jeden z nich však neměl zkušenosti s broušením zrcadel či konstrukcí teleskopu. Společně se proto vypravili do Valašského Meziříčí za Antonínem Ballnerem a Jaroslavem Krůťou, od kterých chtěli získat co nejvíc informací.

Aby mohli začít se samotným broušením zrcadel a výrobou dalekohledu, bylo zapotřebí najít vhodnou dílnu. Nakonec si u Dostálů k tomuto účelu upravili starou kůlnu. Když byla optika hotová, pustili se do vlastní konstrukce dalekohledu, který však musel být někde umístěn. Proto se dohodli, že si postaví malou hvězdárničku na soukromém pozemku. Oldřicha Křenka tento nápad velmi zaujal. Lákala jej však představa vybudovat hvězdárnu větší, která by sloužila nejen pro astronomická pozorování, ale také široké veřejnosti.

Než došlo k samotné výstavbě hvězdárny, byla nejprve na Vsetíně založena místní pobočka Československé astronomické společnosti (ČAS). To se podařilo na podzim 1948 a k 18. listopadu téhož roku měla již 20 členů, většinou zaměstnanců Zbrojovky Vsetín. Už 23. listopadu 1948 se poprvé sešel přípravný výbor pro výstavbu hvězdárny. Mezi ty, kteří se aktivně podíleli na jeho práci, patřili: Alois Bobek, Vilém Bystroň, Ing. Antonín Černocký, Robert Číhal, František Dostál, Ing. Karel Erben, Zdeněk Geryk, Eduard Haman, Zdeněk Hruban, František Kašný, Jaroslav Kratochvíl, Oldřich Křenek, František Navrátil, Tomáš Skandera, František Suchý, manželé Skřehotovi, Drahomíra Sýkorovská, Florián Štourač, Ing. Josef Tichý, Ing. Karel Tutsch, manželé Veskovi, Jan Vilčinský, Jiří Vojtovič a mnozí další.

V lednu 1949 se předsedou místní pobočky ČAS stal Oldřich Křenek, který se pustil do získávání finančních prostředků a vyřizování potřebných povolení pro výstavbu hvězdárny. Mezitím byl ve vsetínské Zbrojovce založen Astronomický odbor při Závodním klubu ROH, jehož předsedou byl zvolen Ing. Karel Veska. Část členů pobočky ČAS, většinou zaměstnanců Zbrojovky, se postupně stalo také jeho členy. Tento odbor získal nové prostory pro společná jednání a především značnou materiální podporu podniku i odborové organizace. V dubnu 1949 došlo k písemné dohodě mezi členy pobočky ČAS a Astronomického odboru při závodním klubu ROH Zbrojovky Vsetín o podílu na krytí stavebních nákladů a brigádnické pomoci. Na počáteční výdaje byla ihned poskytnuta částka 15 000,- Kčs.

Jednání o výstavbě hvězdárny zpočátku probíhala poměrně hladce. Postupem času se však začaly hromadit problémy a zdálo se, že ze stavby sejde. Především finanční prostředky se sháněly velmi obtížně. Významným podílem (částkou 300 000,- Kčs) nakonec na výstavbu přispěl nejen Městský národní výbor, ale i Okresní národní výbor, na který se pobočka ČAS obrátila se žádostí o pomoc. Zbývající prostředky získali členové ČAS z členských příspěvků, drobných darů a vyhlásili dokonce veřejnou sbírku. Podporu hledali také u přípravného výboru pro organizaci výstavy „Valašsko v práci“ pořádané v roce 1949. Předpokládali totiž, že do zahájení výstavy již bude hvězdárna postavena.

Po získání potřebných prostředků zbývalo již jen nalézt vhodné místo pro výstavbu hvězdárny. Nejlépe v okrajové, dobře přístupné části města a za přijatelnou cenu. Nakonec se podařilo vhodný pozemek na severním okraji města Vsetína v prostoru „Pěti lipek“ zakoupit od paní Noskové.

Dne 11. května 1949 mohla být konečně výstavba hvězdárny zahájena. Projektovou dokumentaci zpracoval architekt František Knap a na práce dohlížel Josef Lofítek. Hrubá stavba byla brzy hotova, ale ostatní, technicky náročnější práce, již probíhaly pomaleji. Mezi nejobětavější pracovníky patřil vedle Oldřicha Křenka také Eduard Haman.

Významným podílem k vyřešení některých problémů přispěla především vsetínská Zbrojovka, kde v učňovských dílnách zhotovili například kovovou konstrukci kopule, a také firma Josefa Tkadlece, která provedla závěrečné klempířské práce.

V polovině června 1950 se stavební práce dostaly do závěrečné fáze. Po usazení oken a natažení venkovních omítek byla postupně dokončena finální úprava podezdívky po celém obvodu budovy a kamenná opěrná zídka ve vstupní části areálu. Položeny byly také chodníky okolo celé budovy a terasové schody před kopulí. Byly provedeny též rozsáhlé terénní úpravy okolí hvězdárny.

Dalším krokem bylo zhotovit pro budoucí hvězdárnu astronomický dalekohled. Tohoto úkolu se ujal osobně Oldřich Křenek a zkonstruoval kvalitní zrcadlový teleskop o průměru hlavního zrcadla 200 mm. Dalekohled byl, především z propagačních důvodů, vystaven ve výkladní skříni prodejny TEP u Rodingerů na Dolním náměstí spolu s dalšími přístroji, které zhotovili někteří členové pobočky.

V neděli 30. července 1950 byla vsetínská hvězdárna slavnostně otevřena, a to za účasti zástupců města, okresu, čestných hostů i veřejnosti. Podle dochované prezenční listiny se této významné události zúčastnilo celkem 146 návštěvníků. Vedle Adolfa Neckáře, správce hvězdárny v Prostějově, Dr. Františka Sojana z hvězdárny v Holešově a zástupců astronomických kroužků z Ostravy či Opavy, se otevření hvězdárny zúčastnil také Dr. Hubert Slouka, pracovník Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově. Předseda Městského národního výboru ve Vsetíně Julius Donáth předal na závěr Oldřichu Křenkovi symbolický klíč od hvězdárny a popřál všem příznivcům astronomie hodně úspěchů v jejich činnosti.

Prvním vedoucím vsetínské hvězdárny se stal předseda místní pobočky ČAS Oldřich Křenek. Krátce po zahájení provozu se na hvězdárně rozproudila aktivní odborná i zájmová činnost. Pro veřejnost byly pořádány přednášky, besedy s astronomickou tématikou a pravidelná pozorování Slunce nebo hvězdné oblohy novým zrcadlovým dalekohledem. Za první rok své existence přivítala hvězdárna přes 3 500 návštěvníků.

V roce 1951, po drobných neshodách v místní pobočce ČAS, vznikl nový astronomický odbor ustavený při podniku MEZ Vsetín, jehož předsedou se stal Tomáš Skandera. Na hvězdárně tak společně pracovaly již tři subjekty – místní pobočka ČAS ve Vsetíně a astronomické kroužky při ZK ROH Zbrojovky a MEZ Vsetín.

V závěru roku 1953 odešel z funkcí dosavadního správce hvězdárny a předsedy pobočky ČAS Oldřich Křenek. Teprve v lednu 1955 nastoupil do nové funkce ředitele hvězdárny Tomáš Skandera.

Brzy se ukázalo, že stávající prostory začínají být nedostačující. Proto byl v roce 1956 architektem Zlámalem zpracován nový projekt rozšíření hvězdárny přístavbou budovy ze severní strany. Původní budova se zvětšila o další místnosti – mechanickou dílnu, nové sociální zařízení, fotokomoru a sklad paliva. Kolaudace stavby byla provedena o rok později.

V listopadu 1956 zpracoval zahradní architekt Jan Zdráhal projekt výsadby okrasných stromů a keřů v areálu hvězdárny. Ve vstupní části bylo vytvořeno rozsáhlé alpinium s malým vodotryskem a řadou vzácných dřevin i skalniček. Do stávající podoby byl areál rozšířen až v roce 1967 po odkoupení sousední parcely.

V roce 1957 byla hvězdárna vybavena trojicí nových čočkových dalekohledů – refraktorů, které nahradily původní zrcadlový teleskop Oldřicha Křenka a byly umístěny na novou paralaktickou montáž dle návrhu Ing. Josefa Tichého. Největší z refraktorů měl průměr objektivu 20 cm a ohniskovou vzdálenost 3 m. Později byly – vždy pouze na několik let – na paralaktickou montáž vedle stávajících dalekohledů umístěny také astrokomora a koronograf.

V roce 1961 byla původní optika v refraktorech nahrazena novými kvalitními objektivy od firmy Carl Zeiss Jena a roku 1964 byla vyměněna též paralaktická montáž. Dalekohledy i montáž z počátku šedesátých let slouží dodnes.

V polovině šedesátých let byla hvězdárna vzhledem k rozvíjející se činnosti opět rozšířena o nový samostatný objekt mechanické a elektrotechnické dílny, do kterého byl v pozdějších letech umístěn také archiv. Kromě stále aktivního Eduarda Hamana se na jeho stavbě podíleli i Bohumil Kovář, Vladimír Chroust a Karel Pirník.

Počátkem roku 1970 byla realizována stavba dalšího menšího samostatného objektu – stolařské dílny. V té době se nedílnou součástí areálu stala i „maringotka“ postavená na zděných pilířích. Prostor pod ní byl později obezděn a upraven na malou společenskou místnost s krbem.

V květnu 1971 byl z funkce ředitele odvolán Tomáš Skandera. V lednu 1973 byl vedením hvězdárny pověřen Mgr. Jiří Haas, jež se o rok později stal jejím novým ředitelem.

V průběhu 70. let byla pro služební auto postavena nová garáž s příjezdovou komunikací, dále proběhla částečná výměna střešní konstrukce hlavní budovy. Z interiérových úprav bylo provedeno obložení vnitřní části kopule a vstupní chodby dřevem. Tyto úpravy se dotkly i optické dílny, pracovny a přednáškového sálu. Ten byl opět zmodernizován v roce 1995, kdy získal svou stávající podobu.

V roce 1998 byla provedena rozsáhlá modernizace „rotundy“ – místnosti pod kopulí a úprava elektrotechnické dílny.

Poslední významná úprava hlavní budovy se uskutečnila v letech 1999 až 2000, kdy byla rozšířena o přístavbu s novou kanceláří, sociálním zařízením a malou „spálňou“. Následně byla budova zateplena a nově omítnuta. Podobně byla v roce 2003 zmodernizována i fasáda mechanické dílny.

• Hlavní dalekohled - Největším optickým přístrojem na vsetínské hvězdárně, určeným pro vizuální pozorování, je refraktor Zeiss s ohniskovou vzdáleností 3 000 mm a průměrem objektivu 200 mm. Se standardní sadou okulárů tento přístroj poskytuje zvětšení 80×, 120×, 300× a 500×. K jeho vybavení patří také projekční zařízení a helioskopický okulár pro pozorování Slunce. Dalekohled je umístěn v kopuli o průměru 5 m na německé paralaktické montáži taktéž od firmy Zeiss.
• Pointační dalekohled - Jako pointační dalekohled pro klasickou i digitální fotografii slouží refraktor Zeiss o ohniskové vzdálenosti 2 800 mm a průměru objektivu 120 mm. Je vybaven speciálním okulárovým nástavcem s pohyblivým osvětleným pointačním křížem.
• Hledáček - Sestavu přístrojů na montáži doplňuje hledáček s průměrem objektivu 90 mm a zorným polem 3,2°. Centrální rytí, které usnadňuje orientaci v zorném poli, může být osvětlováno obdobným způsobem jako kříž pointačního dalekohledu.
• Newtonův dalekohled pro CCD fotometrii - Novým přístrojem, který hvězdárna používá, je zrcadlový dalekohled typu Newton s objektivem o průměru 300 mm a ohniskovou vzdáleností 1 700 mm. Je používán výhradně ve spojení s CCD kamerou G2-1600 pro odbornou činnost (CCD fotometrie komet, zákryty hvězd planetkami, …). Zorné pole systému (Newton + kamera) má velikost 28'×19'. Výrobcem dalekohledu je pan Jiří Drbohlav ze Rtyně v Podkrkonoší. Zde se můžete podívat na několik fotografií z montážních prací.
• CCD kamera SBIG ST7 - Kamera SBIG ST7 byla v letech 2003–2011 používána především pro CCD fotometrii slabých komet. Počátkem roku 2012 byla nahrazena novou kamerou G2-1600
• Menší dalekohledy - K vybavení hvězdárny patří také dva binokulární dalekohledy s plynule měnitelným zvětšením 20–40 krát a průměrem objektivu 80 mm. Dále používáme dva klasické Somety 25×100 a několik menších binokulárních i monokulárních přístrojů.