Hvězdárna a planetárium Plzeň

Dnes budova hvězdárny v Plzni nestojí. Naše organizace funguje v náhradních prostorách a za zájemci o astronomii vyjíždí s přenosnou pozorovací technikou. Promítačka planetária je uschovaná a už celé roky nesloužila svému účelu. Mohlo by se zdát, že je astronomie v Plzni na okraji zájmu. Nebylo tomu ale tak vždy.

Počátek historie velkého zájmu lidí o astronomii v Plzni byl zřejmě rok 1837, kdy bratranec Bedřicha Smetany, František Josef Smetana, doktor filozofie, profesor na filozofickém ústavu v Plzni, napsal vůbec první českou publikaci o astronomii „Základové hvězdosloví, čili astronomie“. František Josef Smetana je pohřben na Mikulášském hřbitově, jeho pomník stojí ve Smetanových sadech proti Státní vědecké knihovně. O zájmu veřejnosti o jevy na obloze svědčí jak tehdejší vydání jeho publikace právě v Plzni, tak i sluneční hodiny na rohovém domě v Pražské a Perlové ulici.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století to byla nesmírně zajímavá populárně vědecká činnost francouzského astronoma N. C. Flammariona, jakož i pronikání astronomických objevů na veřejnost, dále pak nebývalé zvěsti o pozorování zajímavých útvarů na planetě Mars a na počátku dvacátého století pozorování Halleyovy komety – tyto skutečnosti neušly řadě lidí.

Také v Plzni se konaly již před první světovou válkou populárně vědecké přednášky s astronomickou tématikou. Občas to bylo i v průběhu této války, hlavně však po ní, kdy se zájem o astronomii začal ještě rozšiřovat. Zřejmě to byl podnět k založení německé astronomické společnosti. Zprávy o jejím vzniku, činnosti, ani zániku nejsou dochovány.

V polovině třicátých let byla v Plzni na Slovanech vystavěna nová škola. Hranatá moderní budova byla zakončena netradičně školní hvězdárnou.
Ve třicátých letech pracoval v Plzni při tehdejší Lidové univerzitě Husově (LUH) astronomický odbor. LUH zakoupila pro tento odbor od jistého člena německého astronomického spolku čtyřpalcový refraktor značky Merz s paralaktickou ručně ovládanou montáží. Členové astronomického odboru do začátku druhé světové války pořádali pro veřejnost astronomická pozorování na bývalém hřišti DTJ za výstavištěm.

Je třeba si uvědomit, že v té době v Praze již existovala Česká astronomická společnost se Štefánikovou hvězdárnou na Petříně. Sám prezident T. G. Masaryk přispěl velkou částkou na zakoupení dalekohledu pro ni. Tato společnost vydávala časopis „Říše hvězd“ a ten byl odebírán i mnohými členy astronomického odboru  na Plzeňsku.

Za první světové války pracoval v londýnské kanceláři budoucího prezidenta T. G. Masaryka Jan Sýkora, který později zajistil přestěhování nábytku pro astronomický odbor z tamní prezidentovy kanceláře. Na počátku druhé světové války činnost astronomického odboru ustala, neboť jeho předsedou byl již zmiňovaný Jan Sýkora. Ten byl po příchodu Němců v roce 1939 zatčen a později popraven.

Nová činnost a aktivita se rozvinula opět až v roce 1943. Tehdy přírodovědná sekce plzeňského muzea pořádala výstavu a k té přizvala také členy astronomického odboru LUH. Astronomická část výstavy velmi pozitivně zapůsobila na veřejnost a vznikl požadavek obnovení činnosti odboru. Vzhledem k tomu, že se za války nesměla konat jakákoliv schůzovní činnost, pořádaly se pouze kurzy astronomie (které byly povoleny), a to ve škole v dnešních Sadech 5. května. S nimi se současně uskutečňovaly i potřebné organizační schůze.

Ve škole na Slovanech, jejíž budova byla zakončena hvězdárnou, směl astronomický odbor instalovat svůj dalekohled, ale veřejnost na hvězdárnu přístup neměla. Později, když se ze školy za druhé světové války stal německý lazaret, musel být dalekohled dokonce demontován.

Po skončení války v červnu 1945, tedy dva roky po obnovení činnosti astronomického odboru LUH, začali  prosazovat členové odboru stavbu nové hvězdárny. Hledali vhodné místo pro stavbu, zjišťovali pozorovací podmínky včetně mikroklima. Vhodné místo, které by splňovalo všechny podmínky pro stavbu hvězdárny bylo nalezeno po pravé straně hlavní silnice na Prahu. Byl zajištěn i stavební materiál. Město Plzeň však souhlas ke stavbě nikdy nedalo.

Po válce budova školy na Slovanech byla již nemocnicí, přesto se podařilo na podzim roku 1946 získat hvězdárnu zpět a rozvinout činnost, která neměla v tehdejší republice obdoby. Astronomický odbor měl tehdy až 350 členů. Kromě dalekohledu nebylo k dispozici na hvězdárně téměř nic jiného. Nadšení členů však bylo veliké, a tak se shánělo, opravovalo a modernizovalo, až byla zařízena pracovna. Bylo to velmi dobré znamení pro rozvoj další činnosti. Na prvním místě byly pozorovatelské aktivity. Ty přitahovaly především mládež. Byly též pořádány přednášky odborného charakteru nejen pro členy, ale také pro veřejnost.

Velká astronomická výstava s přednáškami po celý měsíc duben 1949 v bývalém kině Univerzita přilákala mnoho zájemců do astronomického oboru. Zájem o astronomii byl veliký, sál Univerzity s kapacitou 460 míst býval vyprodán.

Pozorovací činnost byla orientována na Slunce, vliv sluneční aktivity na výskyt polárních září, dále na meteory a proměnné hvězdy, zvláště na novu v souhvězdí Herkula.

Pochopitelně, že výstavba nové, vyhovující budovy hvězdárny, nebyla opomíjena. Vždyť na hvězdárnu na Slovanech byl přístup omezen i členům, veřejnosti byl vstup zcela zakázán. Marné byly snahy o prosazení nové, vyhovující hvězdárny. Nadřízené orgány byly neúprosné.

Rozvoj radioastronomie po druhé světové válce přivedl na myšlenku uspořádat v srpnu 1947 expedici na pozorování meteorů za účelem zjistit, zda i u nich lze zaznamenat radiové záření. Je známo, že kolem 11. a 12. srpna se Země střetá s meteorickým rojem nazvaným Perseidy, který je bohatý na meteory. Expedice měla svůj stanový tábor nedaleko Chynína u Nových Mitrovic proto, aby bylo umožněno spojení s plzeňskou hvězdárnou na Slovanech. Skutečně se podařilo zaregistrovat několik meteorů a k nim zvukové stopy signálů v radiopřijímači na vlnové délce 1,3 metru. To byl impuls pro snahu zřídit lepší stanici, která by nebyla tolik zarušena radiovým provozem.

Tak se podařilo objevit Mutěnín u Poběžovic a v něm vilku, v níž se mohly podobné pokusy provádět. Tamní MNV nabídl celý objekt, což bylo vítáno, protože v Plzni byla hvězdárna malá a program činnosti rozsáhlý. Z vilky v Mutěníně se brzy stalo pracoviště jak astronomické, tak i meteorologické. Kromě toho pod patronací profesora, později akademika Aloise Zátopka z pražské Karlovy univerzity, se začala budovat seismická stanice.

Mutěnín totiž leží na geologicky zajímavém útvaru táhnoucím se od Alp až k oblasti Chebu. V Chebu již pracovala seismická stanice a stanice v Mutěníně měla umožnit přesné určení případného epicentra zemětřesení, přicházejících k nám většinou z alpského masivu. Mutěnínská stanice měla být vybavena novými seismografy, které měly být vyrobeny v dílnách hvězdárny. Pracoviště hvězdárny v Mutěníně bylo proto zařizováno tak, aby po výstavbě hvězdárny v Plzni, mohlo být vše přemístěno do nového působiště. Součástí měly být i vývojové dílny pro výrobu astronomických přístrojů. Měly se zde rovněž vyrábět dalekohledy pro ostatní hvězdárny a astronomické kroužky.

Tamější dílny (mechanická a truhlářská) byly postupně vybavovány novými obráběcími stroji. Pracovníky dílen byly zhotovovány další přístroje a začala výroba prototypů astronomických dalekohledů. Vývojové dílny měly být přiřazeny právě vznikajícímu Výzkumnému ústavu zvukové a obrazové techniky. Rozvoj astronomické činnosti v tomto období na Plzeňsku byl mimořádně velký, uznávaný po celé republice.

Astronomický odbor vydělával finanční prostředky vlastními silami nejen na činnost, ale i na mzdy pracovníků. Zdroje příjmů byly z bohaté přednáškové činnosti, z výroby astronomických diapozitivů a obrazů, z výroby astronomických přístrojů a jejich doplňků. V dílně se později pracovalo i pro astronomický ústav ČSAV na rekonstrukci pohonu astronomických kopulí.

Přístroje byly pochopitelně vyráběny i pro vlastní potřebu. Po meteorářské expedici v roce 1947 pokračovalo pozorování meteorů v Plzni. Pořádání dalších expedic mimo rámec města bylo přerušeno až do roku 1956. V letech 1956 až 1959 byla Hvězdárna v Plzni pověřena organizací expedic v celostátním měřítku, které se uskutečnily v Beskydech na Hlaváčkách. Od roku 1960 tradice meteorářských expedic pokračovala jejich pořádáním v oblastním měřítku na stanovištích ve Šťáhlavech nedaleko zámku Kozel (do roku 1991). Další expedice se uskutečnily na Skalkách u obce Losiná (čtyři akce mezi roky 1992 a 1995), jedna v lokalitě Bambousek (1996) a následující dvě (1997 a 1998) na hvězdárně v Rokycanech. Od roku 2000 se expedice konají u obce Bažantnice na sever od Plzně.

V Plzni byla sváděna dlouhá a neúnavná jednání o výstavbu hvězdárny na kótě Háje u Koterova. Byl zpracován návrh výstavby a provozu. Konečně v prvé polovině roku 1957 byl vyhlášen kolem kóty Háje ochranný okruh v rozsahu 1 kilometr, získáno povolení a finanční prostředky na stavbu v akci Z. Stavba byla zahájena v červenci téhož roku. Nejprve byl vybudován vodovod v délce 120 metrů a převýšení více než 60 metrů. Byla zřízena trafostanice a zahájena stavba prvého objektu, mechanické dílny včetně projekční kanceláře a centrální kotelny.
Stavbě však předcházelo zajištění železničního poštovního vagónu belgické výroby. Vagón sloužil jako prozatímní pracoviště a zázemí pro stavebníky.

Sama stavba postupovala velmi rychle, postup byl obdivován i samotnými pracovníky KNV. Jen město Plzeň nemělo zájem a peníze na hvězdárnu v akci „Z“ byly jeho vedením odmítnuty. KNV udělal výjimku a stavbu financoval sám. Na stavbě pracovalo více než 180 pracovníků brigádnicky (většina jich zcela zdarma). Nakonec však byla stavba na kótě Háje pozastavena, protože opět mělo dojít ke znovuotevření lomu v blízkosti stavby, který byl před válkou uzavřen jako nerentabilní.
Bylo totiž zapotřebí kamene na opravy a stavby komunikací. A tak došlo i na Háje, i když kamene zde bylo opravdu poskrovnu. Nakonec byla stavba definitivně zastavena dne 3. 10. 1958 a současně došlo i k likvidaci pracoviště v Mutěníně.

V roce 1957 městu Plzni bylo za úspěchy v astronomickém bádání přiděleno malé planetárium ZKP 1 od německé firmy Zeiss – Jena. Nastaly však problémy s jeho umístěním, které byly vyřešeny využitím bývalé kaple ve škole nad Hamburkem. Bylo ovšem zapotřebí do kaple vestavět nejen kopuli astrosálu o průměru 6 m a s kapacitou 30 míst, ale i přednáškový sál, výstavní a odkládací prostory, kanceláře apod. Planetárium bylo dáno do provozu 11. června 1958 provizorně na dva roky, nakonec ale zůstalo v budově až do roku 1997. Slavnostního otevření planetária se zúčastnili oficiální hosté i z ministerstva. Ale zahájení činnosti pro veřejnost bylo spíše symbolické. I když propagace byla velká, na první akci se dostavil jen fotoreportér.

I přes velmi těžké počáteční problémy s návštěvností planetária se postupem času podařilo získat k návštěvám převážně školy. Ty si zvykly na doplňkovou výuku a návštěvy planetária se pro ně staly nezbytné při výuce astronomie a příbuzných oborů. V průběhu doby 25 let (1958 – 1983) navštívilo planetárium asi milion osob.

Za zmínku stojí také, že při otevření planetária v roce 1958 byl instalován projektor umělé družice Země, vyrobený v tehdejší dílně plzeňské hvězdárny v Mutěníně. Umožňoval věrnou demonstraci pohybu tehdejších prvních umělých družic. Byl to vůbec první projektor umělé družice na světě. V každém programu se podle denně vydávaných předpovědí předváděl let Sputniků po obloze.

V roce 1983 došlo v budově školy nad Hamburkem k havárii. V srpnu vypadly z chatrného stropu kaple dvě stropní tvárnice, prorazily kopuli planetária a dopadly na sedadla. Stalo se to v noci a štěstím bylo, že planetárium bylo v tu dobu bez návštěvníků. Po této havárii trvalo dva roky než planetárium mohlo opět sloužit svému účelu. V té době byla prováděna doplňková výuka pro školy v různých objektech v Plzni, například v Kulturním středisku v Šeříkově ulici na Slovanech a v Zábělské ulici i v sále kulturního střediska v obchodním domu Centrum v Doubravce.

Havárie si vyžádala rekonstrukci, při které byla instalována kopule o průměru osm metrů. Ta byla vybavena novým přístrojem ZKP 2, opět od firmy Zeiss – Jena. Jak prvý, tak i druhý projekční přístroj doplňovaly některé speciální projektory.

Planetárium se stalo astronomicky významným objektem nejen pro Plzeň, ale i pro spádovou oblast celých západních Čech včetně okolních přilehlých krajů. Bylo proto velmi přitažlivé pro většinu plzeňských i mimoplzeňských škol. Kapacita původního astrosálu planetária se po rekonstrukci zvýšila z původních 30 míst na 70 míst. Po celý školní rok byly denně konány akce, v některých měsících bylo planetárium plně obsazeno po celý den. Ohlášení, že planetárium bude končit 16. března 1997, znamenalo pro mnohé značné překvapení. Důvod – zchátralá budova bývalé školy nad Hamburkem měla být zrekonstruována pro účely Městského soudu a stavební práce měly být započaty již v dubnu 1997. Planetárium proto muselo být vystěhováno do 31. března téhož roku.

Pozorování si můžete objednat do Vámi zvolené lokality na telefonním čísle 377 388 400. Aktuální informace naleznete také na facebookovém profilu. Vstupné je dobrovolné.