Král Oidipús

Mor vylidňuje Théby. Zoufalé město hledá pomoc u svého vládce Oidipa, jenž město už jednou zachránil. Oidipus proto žádá o radu delfskou věštkyni, která mu odpoví, že pohroma neskončí, dokud nebude nalezen a potrestán vrah předchozího krále. A Oidipús, ve snaze zachránit Théby, se sám ujme pátrání Lidské překážky nedokážou zastavit plány Bohů, v jejichž rukou jsme jenom obyčejné loutky. Co s tímto příběhem dnes, v době, kdy na boží slovo dáme tak málo? Kdy jsme si zvykli brát osud do svých rukou a donekonečna sami sebe ohlupujeme nadějí, že ho i řídíme? Co s příběhem Oidipa, který opouští domnělé rodiče, aby se vyhnul svému osudu, a tak mu nevědomky vběhne přímo do náručí? Získá-li člověk za odměnu trůn a ruku ovdovělé královny, může se považovat za dítě štěstěny, přitom však pije z kalichu hořkosti do tragického dna. Antický mýtus versus realita dneška - rozhodujeme se sami za sebe, nebo přece jen podléháme síle, která má v každé etapě dějin jiné jméno? Antická tragédie nadčasová i aktuální. Premiéra: 19. prosince 2014 v Mahenově divadle Sofoklés byl řecký dramatický básník. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, ale přestal hrát pro svůj poměrně slabý hlas. Byl i knězem a výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Spolu se starším Aischylem a mladším Eurípidem patřil mezi nejvýznamnější starověké dramatiky. Napsal 123 tragédií, ale dochovalo se jich jen sedm, dále jen jména a nepatrné zlomky některých dalších. Sofoklés svým přístupem zvýšil dramatičnost děje a zavedl třetího herce. To vedlo k omezení úlohy sboru, zhuštění a výraznému zkrácení děje. Ve svých tragédiích vycházel i ze soudobé politické a společenské situace, např. v Králi Oidipovi zmiňuje tehdejší mor. Z jeho her jsou nejznámější: Antigona, Král Oidipus, Oidipus na Kolónu a Élektra.