Východočeské muzeum v Pardubicích

Sídlem Východočeského muzea v Pardubicích je od roku 1920 zámek Pardubice, který byl v roce 2010 vyhlášen národní kulturní památkou. Zřizovatelem Východočeského muzea je Pardubický kraj. 

Počátek muzea v Pardubicích se datuje do roku 1880, kdy byly schváleny stanovy Musejního spolku, založeného skupinou místních nadšenců pro záchranu mizejících historických památek a dokladů přírodního prostředí. Sbírky muzea se díky zájmu veřejnosti utěšeně rozrůstaly, ale za několik let začaly na členy spolku doléhat starosti s jejich umístěním ve vhodných prostorách. Po letech marného snažení získat prostředky a místo pro postavení vlastní budovy, se problém s umístěním muzea vyřešil roku 1920. Musejní spolek tehdy koupil s přispěním města a dalších příznivců pardubický zámek a o rok později dokonce i hrad na Kunětické hoře.

Koupě rozsáhlého areálu pardubického zámku znamenala pro muzeum osudové rozhodnutí a to v dobrém i zlém. V zámku se nedochoval žádný původní inventář a muzeum získalo pro sbírky dostatečnou kapacitu v atraktivním prostředí. Památkový charakter objektu na druhé straně výrazně ovlivňuje možnosti uzpůsobení prostor požadavkům muzejního provozu po všech stránkách. Při stavebních úpravách podnikaných Musejním spolkem se začaly objevovat renesanční nástěnné malby a další památky. Díky podnikatelským aktivitám spolku (pronájmy pozemků a prostor, provoz restaurace), subvencím města i státu a nadšení příznivců, se dařilo ze zámku a sbírek muzea vytvořit chloubu města.

Po druhé světové válce, kdy činnost spolku ustala, se řady členů nestačily dostatečně konsolidovat a aktivizovat. Roku 1952 byl spolek nucen předat zámek do správy státu a rok poté byly postátněny i sbírky. Spolek se zakrátko rozpadl, když správou sbírek byli pověřeni první stálí profesionální pracovníci. Období totalitního režimu v Československu se ve vývoji pardubického muzea, tak jako v celém československém muzejnictví, projevilo rozporuplně. Na jedné straně došlo k jistě pozitivní profesionalizaci muzea, k do té doby nebývalé aktivizaci odborné i osvětové činnosti, k velkému nárůstu sbírek i zlepšení péče o ně. Za to se ovšem musela platit hořká daň v podobě tuhé reglementace státní mocí a jedinou vládnoucí stranou. Muzeum se stalo nástrojem propagace jediného „vědeckého“ světového názoru a politických rozhodnutí. Odborná práce se mohla rozvíjet jen pod pláštíkem ztotožnění se (byť formálního) s ideologickými postuláty nebo jen tam, kam politický zájem nesahal nebo nedohlédl.

V pardubickém muzeu, které od r. 1964 začalo užívat název Východočeské muzeum, byly postupně vybudovány základní stálé expozice, rozšiřovaly se sbírky, vznikla tradice poměrně bohaté přednáškové činnosti. Od muzea se oddělily jako samostatné instituce nejprve archív (dnes Státní okresní archív v Pardubicích), potom galerie (dnes Východočeská galerie v Pardubicích) a posléze krajské památkové středisko (dnes územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu). Státní správa čím dál tím víc zanedbávala údržbu zámku, který se ocitl ve vážném stavu. Generální obnova začala až když se v roce 1977 zřítila část stropů druhého patra paláce. V té době, v období tuhé normalizace po zastavení Pražského jara (1968) ruskou okupací, se z pardubického muzea stala pobočka muzea v Hradci Králové. Po „sametové revoluci“ 1989 a zániku tehdejšího krajského zřízení se pardubické muzeum osamostatnilo a přešlo pod Ministerstvo kultury ČR (1991).

Oprava zámku se vlekla a objekt chátral dál. Muzeum bylo na více jak 15 let pro veřejnost uzavřeno. Obrat nastal až od roku 1994, kdy Východočeské muzeum převzalo správu zámku a podařilo se mu jeho obnovu urychlit. Od konce roku 1997 je zámek postupně znovu uváděn do provozu. Vedle rytířských sálů s nástěnnými malbami tu bude 8 stálých expozic nejhodnotnějších sbírek. Nyní je otevřena expozice sbírky českého skla, hlavně ateliérového skla 20. století, expozice sbírky zbraní, sbírky pohlednic Orbis pictus, numismatická expozice, přírodovědná expozice a expozice sbírky hraček. Následovat budou další (expozice archeologie a historie). K dispozici jsou dva výstavní sály pro krátkodobé výstavy, přednáškový sál, muzejní knihovna se studovnou, k otevření se připravuje kavárna. Současná návštěvnost muzea se pohybuje kolem 45–55 tisíc návštěvníků ročně. V prostorách zámku se kromě toho koná během roku několik desítek kulturních a společenských programů (návštěvnost 10–15 tisíc osob). Ve svých sbírkách má Východočeské muzeum kolem 800 tisíc kusů sbírkových předmětů a pracuje tu 52 zaměstnanců. Ročně muzeum vydává dva odborné periodické sborníky a další publikace. Patří mezí 20 nejvýznamnějších muzejních institucí v ČR. Od roku 2001 je jeho zřizovatelem Pardubický kraj. 

Rytířské sály

Raně renesanční Rytířské sály pardubického zámku nalezneme v prvním patře paláce na konci arkádového nádvoří. Jejich největší pozoruhodností jsou dochované cenné raně renesanční nástěnné malby, které si každý návštěvník může – dle vlastního uvážení – prohlédnout sám nebo s výkladem průvodce. V rámci prohlídky této části hradozámku uvidíme malby iluzivní architektury nebo zobrazení výjevu z biblické legendy o Samsonovi a Dalile (Vojtěchův sál) z roku 1532, postavu „Štěstěny vrtkavé“ (Vojtěchův sál) nebo malbu s liturgickým námětem „Zákon a milost“ (mázhaus). Pozoruhodný je renesanční malovaný kazetový strop ve Sloupovém sále a jistě zaujme také zajímavá výzdoba pozdně gotického arkýře. V současné době zde můžeme vidět rovněž Křišťálový betlém, mysteriózní umělecké dílo světově uznávaného sklářského výtvarníka Jaromíra Rybáka, vážící tři a půl tuny.

Křišťálový betlém

Exponát je do stálé expozice zámku v Pardubicích zapůjčen ze sbírky mecenášů umění, manželů Petra a Svatoslavy Širokých.

Mysteriózní umělecké dílo z bronzu a vysoce olovnatého křišťálu bylo vytvořeno na objednávku majitelů do bývalé barokní kaple na zámku v Bezdružicích. Nyní získala tato výjimečná monumentální plastika své nové místo v gotickém pernštejnském sále na pardubickém zámku se světelně charismatickou atmosférou. Tichý a svými proporcemi pocitově sevřený sál přímo vyzývá k zastavení se a uklidnění myšlenek. Zcela samovolně se zde pohled očí pozvedá od zářícího objektu betléma k potemnělým liniím gotické klenby jako k nebeské klenbě vesmíru. Člověk může pocítit jakousi uklidňující sounáležitost s nekonečným prostorem.

Kryt civilní ochrany

Kryt se začal stavět v roce 1953 a jeho výstavba podléhala utajení. K zajištění utajení byli dokonce vystěhováni obyvatelé budovy čp. 4 pardubického zámku (vchodový objekt).
Stavba neměla sloužit k ochraně řadového civilního obyvatelstva, ale byla vybudována jako velitelské stanoviště civilní obrany, tedy štáb, jenž měl řídit činnost ve městě, které se stalo cílem útoku nepřítele nebo které bylo ohroženo radioaktivním spadem.
Kapacita krytu byla několik desítek lidí, filtroventilační zařízení bylo určeno v kritickém případě velmi krátkodobě pro cca 120 osob, alespoň to dokládají u něho přiložené tabulky. Filtry nebyly zařízeny k ochraně před chemickými zbraněmi, ale zařízení bylo schopno odfiltrovat radioaktivní prach. Mělo nejen elektrický, ale také ruční pohon. Kryt by nepochybně nedokázal odolat přímému zásahu těžkou leteckou pumou, ale s tím se zřejmě nepočítalo.
Stavba byla vybavena komunikačními prostředky - telefonem, dálnopisem, tedy vrcholem toho, co doba k těmto účelům měla. Vysílačky jsme nenašli a zřejmě zde nebyly. Ostatně jaderný výbuch by nepřežily. Byla zde také řada maličkých pracoven pro příslušníky štábu a pomocný personál.

Příroda východního Polabí

Stálá expozice „Příroda východního Polabí“ je umístěna ve dvou sálech na výstavní ploše 380 m 2. Seznamuje prostřednictvím instalovaných dioramat, fotografií, zvuků a modelů s přírodními společenstvy typickými pro širší okolí Pardubic. Jedná se o moderně pojatou expozici, která vede návštěvníka k aktivnímu přístupu k předávaným informacím. Cedulky „Dotýkati se je zakázáno“ zde tedy v žádném případě nejsou! V pozadí jednotlivých dioramat jsou umístěny barevné velkoformátové fotografie (až 5x7 m), které opticky zvyšují jejich prostorovou hloubku.

Expozice české sklářské tvorby

Sbírka skla je nejkvalitnějším souborem mezi sbírkami uměleckého řemesla a umění ve Východočeském muzeu. Projekt na vybudování stálé expozice České sklo vznikl v roce 1995 a jeho realizace s využitím špičkové výstavní techniky byla umožněna podporou Ministerstva kultury České republiky. Je zhodnocením téměř padesáti let trvajícího úsilí o shromáždění sbírky českého historického a zvláště tzv. ateliérového skla, majícího charakter originálního uměleckého díla, plastiky či objektu. Dnes sbírka schraňuje více než 5000 exponátů, z toho na 1800 kusů autorských prací a designu od více než stovky autorů - českých umělců - sklářů. Expozice je umístěna v největším sále pardubického zámku, ve 2. patře severního křídla.

Expozice hraček "Bylo, nebylo..."

Od počátku prosince 2005 je v prostředí nejstaršího velkého gotického sálu pardubického zámku nastálo přístupná expozice. Pod jejím názvem, typickou úvodní větou mnoha pohádkových příběhů, "Bylo nebylo....", se skrývá prezentace sbírky historických hraček Východočeského muzea v Pardubicích.
Sbírka hraček patří ve spektru kolekcí Východočeského muzea k těm mladším, byla založena v roce 1975. Najdeme v ní hračky od druhé poloviny 19. století po současnou produkci. Unikátnost sbírky tkví především v její rozmanitosti. Jsou v ní zastoupeny hračky z dobové tovární produkce, lidové hračky domáckých výrobců i hračky, které si děti vyráběly samy. Významnou součástí je kolekce autorsky navržených hraček, z nichž je na prvním místě nutné uvést soubor dřevěných hraček z dílny pardubického rodáka, průmyslového výtvarníka Víta Gruse. Přes svou teprve třicetiletou existenci má tato sbírka za sebou bohatou a velmi úspěšnou výstavní kariéru v Pardubicích, mnoha městech České republiky i v zahraničí. Stálý zájem veřejnosti o tuto milou atraktivní kolekci vedl k rozhodnutí, prezentovat ji formou stálé expozice Východočeského muzea.

Expozice pohlednic „Orbis pictus“

Expozice pohlednic se nachází ve dvou sklepních sálech severního křídla zámku a vystaveno je téměř 4000 kusů exponátů z různých období, různého typu a zaměření.
Návštěvník má možnost seznámit se s vývojem pohlednic, a to od vydání prvních korespondenčních lístků ve druhé polovině 19. století až po současnost. Vystavené exponáty nejenže prezentují historii filokartie a tiskařské techniky používané při výrobě, ale jsou i dokladem vkusu našich předků a v případě místopisných pohlednic také cenným faktografickým zdrojem.
Velký prostor jsme věnovali tzv. „zlaté éře pohlednic“, která je přibližně datovaná do období devadesátých let 19.století do počátku 1.světové války, tj. roku 1914. Pohlednice tehdy vynikaly neuvěřitelnou pestrostí a nápaditostí. Časté byly aplikace nejrůznějších materiálů nalepené na papír – textilie, lesklé šupinky, kamínky, peří, vlna, dokonce i vlasy, kombinované se zlacením, popřípadě stříbřením a prolamováním. Nikdy později již nebyly pohlednice tak pestré a oblíbené, a proto jsme tomuto atraktivnímu úseku věnovali celý jeden výstavní sál
Ve druhém sále můžete spatřit pohlednice z první světové války, z 1.republiky, ze druhé světové války, propagandistické a agitační pohlednice z éry socialismu i současnou produkci.

Expozice zbraní

Zajímají vás chladné nebo palné zbraně? Ten tajemný svět důmyslně zpracovaných předmětů, které lidé vyrobili, aby s nimi lovili, aby se jimi bránili útočníkům, aby s nimi útočili nebo aby se s nimi jen tak ve volném čase bavili?
V naší expozici zbraní najdete zbraně evropského, ale také asijského a amerického původu. Lahůdky, které se hned tak někde nevidí, u nás najdou příznivci zbraní chladných i přátelé palných zbraní, laikové i odborníci.
Expozice vás seznámí se základními druhy zbraní. Dozvíte se zde, co je meč a čím se liší od šavle, tesáku nebo palaše. Ve vitrinách s palnými zbraněmi je přímo na vystavených exponátech vysvětlen pojem předovka, zadovka, opakovačka, samopal nebo kulomet. V dalších vitrinách objasňujeme pojmy revolver a pistole.
Mezi chladnými zbraněmi zaujmou archeologické nálezy mečů, šavle z celé Evropy a skvostně zdobené tesáky.
Z palných zbraní uvidíte bohatě zdobenou kolečkovou pistoli z Norimberka, křesadlovou zadovku z 18. století, slavnou opakovačku Winchester 1866, pistoli Parabellum, Mauser C96, Colt 1911, revolvery Gasser a Smith & Wesson.

Numismatická expozice

Většina vystavených exponátů je součástí rozsáhlé numismatické sbírky Východočeského muzea v Pardubicích, která patří mezi několik nejpočetnějších veřejných sbírek tohoto druhu v České republice. Tato sbírka existuje již od přelomu 19. a 20. století; její základ tvoří vzácné české mince tolarového období, které do muzejních sbírek za symbolickou částku darovali čeští numismatici Bedřich Skrbek a Kliment Čermák, autoři prvního knižně vydaného moderního systematického přehledu peněžního vývoje Království českého. Numismatické pracoviště pardubického muzea bylo rozvíjeno v druhé polovině 20. století, jeho specializace na vývoj měnových systémů a peněžního oběhu středověku a raného novověku zůstala stále zachována. Vědecko-výzkumnou základnu numismatického bádání v pardubickém muzeu rozšířil velkorysý dar Univ. Prof. Emanuely Nohejlové-Prátové, DrSc. (1900–1995), významné osobnosti českého a evropského vědeckého a numismatického života 20. století, která pardubickému muzeu věnovala svou rozsáhlou odbornou numismatickou knihovnu.
Numismatická expozice patřila v průběhu 20. století vždy k významným součástem muzejních sbírek, prezentovaných návštěvnické veřejnosti. V roce 1978 však musela být vzhledem k havarijnímu stavu zámku uzavřena a vleklý postup oprav zámecké budovy nedával velké naděje na její brzké zpřístupnění. K zásadní změně této situace došlo v roce 1994, kdy správu zámeckého areálu a také organizaci rekonstrukce zámecké budovy převzalo samo Východočeské muzeum v Pardubicích. Díky významné finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky. Magistrátu města Pardubic a od roku 2001 i Krajského úřadu v Pardubicích se podařilo pardubický zámek zachránit jako významnou památku původní pozdně gotické a renesanční architektury. Spolu s obnovou zámku započalo i jeho postupné zpřístupňování veřejnosti. Stálá numismatická expozice byla zpřístupněna na samém sklonku roku 2003.
Autorským záměrem pardubické numismatické expozice je představit veřejnosti nejen vzácné a na pohled efektní zlaté dukáty a stříbrné renesanční tolary, které bývají chloubou mnoha sbírek. Na pardubickém zámku se seznámíte i s těmi penězi, kterými se v 16. století skutečně běžně platilo a za které naši předkové nakupovali na trhu či které utráceli v hospodě. V přehledné podobě se také dozvíte, jaké měnové systémy se na českém území během oněch sto let vystřídaly a v čem se raně novověké peníze lišily od platidel jiných historických období.

Kabinet mincí a medailí Zdeňka Kolářského

Akademický sochař Zdeněk Kolářský (*  1931) patří mezi významné osobnosti českého uměleckého světa druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Jeho rozsáhlé autorské dílo sahá od monumentální sochařské tvorby až po jemnou grafiku. Těžiště jeho zájmu však leží v oblasti drobné plastiky, v medailérské a mincovní tvorbě. Právě tuto část uměleckého díla Zdeňka Kolářského presentuje  stálá numismatická expozice Východočeského muzea v Pardubicích, umístěná na pardubickém zámku. Se svým dílem se Zdeněk Kolářský proslavil v Evropě i v zámoří, ale jeho tvůrčí kořeny jsou pevně spjaty s regionem východních Čech. Ve stálé expozici, nazvané „Kabinet mincí a medailí Zdeňka Kolářského“ tak mohou být vedle obecně známých autorových prací presentována i jeho díla, věnovaná mnoha významným osobnostem, institucím či obcím Pardubického kraje, ale i přímo městu Pardubice. V uměleckém i akademickém světě jsou také vysoce ceněna díla, která Zdeněk Kolářský vytvořil pro Univerzitu Pardubice.

Archeologická expozice

Pojďme se společně vydat na dobrodružnou cestu naší historii. Nová archeologická expozice provede návštěvníky od nejstarších dob až po raný středověk v našem regionu. Cestu zahájíme v 10. století, době sv. Václava a budeme se vracet proti proudu času přes období Germánů a Keltů až k nejstarším zemědělcům a lovcům mamutů. Těšit se můžete zejména na fascinující poklad ze Lžovic, nádherné rekonstrukce žárových hrobů z doby popelnicových polí, jedinečnou plastiku kozla z doby kamenné z Třebosic a mnoho dalšího. Expozice osloví nejenom zájemce o historii, ale i širokou veřejnost. Součástí bude i hmatová stezka prostřednictvím, které zažijete pravěk doslova "na vlastní kůži".