Carlo Goldoni

Datum narození: 25.2.1707 / Místo narození: Benátky, Itálie

Carlo Goldoni byl plodným a všestranným divadelním autorem. Jako mladý začátečník zkoušel psát díla rozličných žánrů: komedie, fraškovitá intermezza, tragédie i tragikomedie, scénáře improvizovaných kusů, oratoria. Libreta veselých a vážných melodramat i poezii, tedy skutečně široký repertoár, odpovídající rozmanitému vkusu společnosti osmnáctého století, nejenom benátské. Goldoni žádné publikum neodmítal a po celý život ho respektoval, ať už to byly výlučné a kulturně vyspělé kruhy Arkádie, akademie a šlechtických salónů či promíchaná benátská hlediště, kde lid, buržoazie a patriciové tvořili náročné a různorodé publikum, spojené hmotným gestem – zaplacením vstupného. I v Paříži, v níž strávil zhruba třicet posledních let života, dokázal skloubit uctivé navštěvování královského dvora a styky s Comédie Française s tvorbou pro mecenášské a tržně fungující divadlo, jakým byla Comédie Italienne. A tak se mu celý život, poté, co se z diletanta stal divadelním profesionálem a začal psát jako „placený básník“ na objednávku, dařilo smiřovat v divadelní tvorbě požadavky trhu s respektem k názorům vzdělanců.

C. Goldoni (1707-1793)  se narodil v rodině lékaře Giulia Goldoni a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini (1720–1721), práva v Pavii (1723–1724) a později v Modeně (1727). Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích.

Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou.
V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII..

V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

Kolos (1724) – satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii

Belisar (1734) – první kompletní hra, hraná v kamenném divadle

Světák Jeroným (1738) – autorova první komedie s psanými promluvami hlavní postavy

Komteska (1743) – první realizované libreto ke komické opeře

Sluha dvou pánů (1745)

Lhář (1750-1751)

Kavárnička (1750)

Zdravá nemocná (1751)

Mirandolina (La Locandiera, 1753)

Impresário ze Smyrny (1759)

Poprask na laguně (Le baruffe chiozzotte, 1762)




Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz