Byla režisérkou divadla J. K.Tyla v Plzni (nastudovala zde např. Anouilhovu Médeu, Daňkovu Bitvu na Moravském poli, Kempinského Duet pro jednoho, Enquistovu hru Ze života žížal, Nemožné lidi Yosefa-Bar-Yosefa, Williamsonovo Urvi to!, La Buteho Návraty hříšníka aj. Působila v ostravském Státním divadle (např. Anouilhova Antigona, Albertové příběh Jana Jakubce, Fryova Dáma není k pálení) a v období 1990-93 v Městských divadlech pražských (Ten kdo utře nos Feydeaua, Summit Conference Mc Donalda aj.). Od roku 1994 je ve svobodném povolání.
Pohostinsky režírovala v řadě divadel (např.v Realistickém divadle ZN dramatizace Tolstého Anny Kareniny, v Olomouckém divadle Přidalova Pěnkava s loutnou, Patrickovy Kennedyho děti, Filumena Marturano Eduarda de Filippa. Ve Státním divadle v Brně Diderotova Jeptiška, ve Východočeském divadle Pardubice Feydeauova komedie Ten kdo utře nos, Williamsonovo Za kolik, Cowardova Nahá s houslemi, v divadle F.X. Šaldy v Liberci dramatizace Dostojevského Zločinu a trestu, Fraynova Kodaň- Copenhagen, Maja Mariny Carr, Camiho Noc orgií v Neslezské věži, Gloverové Slaměná židle, v pražském divadle Ungelt Guernyho Sylvie, pro Divadelní společnost Jana Hrušínského Marceauovo Vajíčko, v Dejvickém divadle Egressyho Šťovík, pečené brambory, v Klicperově divadle v Hradci Králové Nicholsonova Hra vášní, znovu v Městských divadlech pražských Nicholsonova Hra vášní a Vögelova Dobře rozehraná partie, v Národním divadle v Praze Puigův Vabank, Barevný život Blanky Bohdanové. Jako režisérka hostovala i na zahraničních scénách (např. Kafkův Proces v Petrohradě – a v Londýně).
Dlouhá léta spolupracuje jako herečka (J. Prévert, Saint-Exupéry), autorka scénářů a režisérka s pražským Divadlem Viola (např. Wiliamsovo Římské jaro paní Stoneové, Coburnův The Gin Game s Blankou Bohdanovou a Josefem Somrem, za který oba herci získali Thálie, Čechovova Tisíc a jedna vášeň a Nějak se to zvrtlo, nejen Malý princ Saint-Exupéryho ).
Řada jejích inscenací byla převzata Českou televizí (Zločin a trest,The Gin Game, Tisíc a jedna vášeň, Šťovík, pečené brambory, Slaměná židle).
Kromě více než sto dvaceti inscenací v divadlech má na svém kontě přes šedesát režií rozhlasových (např. Camusovo Nedorozumění a Cizinec, Schillerova Marie Stuartovna, Uhdeho Zjasněná noc, E.de Filippovy Vánoce u Cupiellů, Vögelova Dobře rozehraná partie, její inscenace Shakespearova Macbetha byla posluchači oceněna jako nejlepší inscenace roku.
Pochází z úřednické rodiny a vždy měla blízko k divadlu. Během studia na DAMU (obor režie a herectví u Vlasty Fabiánové), která ukončila v roce 1967, úzce spolupracovala s režisérem Janem Grossmanem v Divadle Na Zábradlí. V rozmezí let 1968 až 1973 byla asistentkou režie v činohře Národního divadla. Absolvovala půlroční stáž v roce 1970 u režiséra Petera Brookse (1925) v Royal Shakespeare Company. Šlo o velmi významným podnět, který ovlivnil její další režijní práci.
V roce 1974 společně se Zdenou Kratochvílovou založila Kapesní divadlo, které se představilo v průběhu let v patnácti zemích v pantomimických scénkách určených nejen pro děti (klauni Animuk a Anikrok), ale i dospělým divákům v představení Šatna na pláži. Film Jak se dělá klaun, dokládá i dnes nádhernou atmosféru těchto představení. Ludmila Engelová byla stále v pohybu a své režisérské schopnosti rozvíjela nejen na divadelních scénách, ale i v inscenacích Čs. rozhlasu (více jak 60 rozhlasových her).
Mimo jiné též režijně připravila inscenaci textů afrických básníků píšících francouzsky:Caya Makéleho - Bajka o lásce, pekle a márnici, Kosse Efoui - Převozníkův malý bratr aj. V ČT realizovala velký počet úspěšných inscenací. Hostovala na nejrůznějších českých divadelních scénách - Divadlo J. K. Tyla v Plzni (režie Daňkovy Bitvy na Moravském poli, Kempinského Duet pro jednoho, Enquistovu hru Ze života žížal, Williamsovo Urvi to!).
V letech 1990 až 1993 nastudovala v Městských divadlech pražských řadu zajímavých inscenací. Od roku 1994 je ve svobodném povolání a jako režisérka spolupracuje s Realistickým divadlem ZN (Tolstého - Anna Karenina), Olomoucké divadlo, Státní divadlo v Brně (Diderotova Jeptiška), Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (Dostojevského Zločin a trest).
Zahraniční hostování na předních evropských scénách (Petrohrad, Rostov na Donu, Mnichov, Londýn) je doplňováno i jejím zájmem o spolupráci s malými scénami. Jako autorka scénářů, režisérka i herečka se objevuje v pražském Divadle Viola.
Poslední režijní práce jsou spojeny zejména s Národním divadlem v Praze - hra Manuela Puiga Vabank (2002) a Městskými divadly pražskými. V Divadle ABC se v obnovené premiéře (9. 4. 2011) v režii Ludmily Engelové hraje hra estonského autora Jaana Tätte Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku. V Divadle Rokoko Vzpomínky na vodě (prem. 2009) od Shelagh Stephesonové a Hra vášní od Petra Nicholse (prem. 2007).
V roce 1978 získala Ludmila Engelová Hofbauerovou cenu a v dalších letech byla opakovaně oceněná prémií ČLF, medaile J. K. Tyla Ministerstvem kultury ČR.
Publikuje v časopisech Panorama, Scéna, Film a divadlo, Dramatické umění. Knižně byla vydána samostatně její kniha – Brookův sen noci svatojánské.
-
Paralelní světy (2001) Mondes parallèles, Lesrole:lékařka
-
Slasti Otce vlasti (1969)role:služebná
