Xena Longenová

Xena Longenová, vlastním jménem Polyxena Marková, se narodila 3. srpna 1891 ve Strakonicích. Také její otec Antonín Marek (1862 – 1938) a bratři Adolf Marek (1880 – 1937) a Vladimír Marek (1882 – 1938) byli herci. V roce 1910 provdala za Emila Pittermanna, který proslul pod slavným pseudonymem Emil Artur Longen (1885 – 1936). Longen jí pomohl uplatnit se a měl nezanedbatelný vliv na vývoj jejího herectví.Oba manželé vystupovali střídavě v Brně a Praze na různých scénách a kabaretech (např. Lucerna či Montmartr), které prošly téměř úplně všechny. Hráli spolu také v Berlíně, Vídni, Terstu a ke konci první světové války v Národním divadle v Lublani, kde získali mezinárodní uznání i obdiv a stali se miláčky místního publika. Po válce působili nějaký čas v Paříži. Po návratu do Prahy tvořili v kabaretech Červená sedma a Bum (1920).Ve stejném roce si Longen založil kabaret Revoluční scéna (1920 – 1922). Zde Xena excelovala v titulní roli v Longenově dramatizaci Kischovi „Nanebevstoupení Tonky Šibenice“. Byl to její nejslavnější a také největší. Proslavila se také například ve hrách „Vojcek“, „Periferie“ či „Otroci“. Krátce před smrtí se marně pokoušela o angažmá v Národním a Vinohradském divadle (na Vinohradech hostovala v „Periferii“).Po uzavření Revoluční scény oba manželé odjeli na rok do Berlína (Wilde Bühne, 1923), poté hráli opět nějaký čas v Brně. V létě 1923 získali angažmá v kabaretu Rokoko, kam je přijal jejich dlouholetý přítel Vlasta Burian. Načež do své tragické smrti vystupovala Xena s manželem v Divadle Vlasty Buriana (1925 – 1928), kde oba získali významné herecké uplatnění.Xena byla skvělou, známou a oblíbenou herečkou dvacátých let. Její realistické herectví se uplatňovalo zejména v komediích, fraškách a dramatech, kde předně vynikl její hlas a zvláštní zjev s kulatou tváří, černými vlasy, přimhouřenýma očima a uhrančivým pohledem. Svým herectvím vždy a všude dokázala na sebe u diváků strhnout celou pozornost.Svůj herecký otisk zanechala v naší kinematografii pouze jednou, a to v roce 1926 jako rozšafná vdova Šroubková v dnes již nedochované komedii PRACH A BROKY režiséra Přemysla Pražského. Bohužel tak nemáme ani jediný filmový doklad jejího proslulého herectví. Snímek PRACH A BROKY se se svým zpracováním vymanil z dobových nevkusných a neprofesionálních snímků. Pracovní záběry této komedie z jsou použity v dokumentu Bohumila Veselého JAK SE U NÁS KDYSI FILMOVALO (1960).Xeniin manžel Longen byl velký bohém a pijan, jejich manželství tím velmi trpělo, často se hádali a stále spolu nemluvili. Ve druhé polovině 20. let již žili odděleně. Ke konci života se pokoušela také o literární a práci (záhadně ztracená divadelní hra „Dámy z Čimeliček“) a také o časopiseckou činnost. Xena Longenová nakonec svůj život ukončila dobrovolně skokem ze zavřeného okna v noci 23. května 1928 v Praze. Během cesty do nemocnice zemřela. Důvodem byla stále se prohlubující duševní krize.Na její pohřeb přišel nevídaný počet lidí, kteří ve své době v uměleckém světě něco znamenali. Také přijel z Holandska Egon Ervín Kisch (Xena proslula v jeho hře o „Tonce Šibenici“) a pronesl nad hrobem dojímavý smuteční proslov. Ještě téhož roku se na Silvestra Longen znovu oženil s Marii Uhlířovou. Nezapomínal však na svoji bývalou ženu, a často chodil navštěvovat její hrob (dnes již je zrušený) na hřbitově na Vinohradech. O tom, co tam Longen vždy vyváděl, se dlouho povídaly úplné legendy…Jako hold její památce Longen sestavil o životních strastech své manželky biografický román „Herečka“ (1929, 1972). Spisovatelé František Sauer a Stanislav Klika podali o manželech Longenových velmi zajímavá svědectví v knížce „Emil Artur Longen a Xena“ (1936). V roce 1986 byla natočena rozhlasová hra „Poslední dialog“ s imaginárním rozhovorem manželů Longenových podle dobových dokumentů, kde Xenu Longenovou ztvárnila Jana Preissová a Emila Artura Longena herec Petr Čepek. Smrtí této významné meziválečné herečky se zajímal také Petr Kovařík v knize „Literární otazníky II.“ (2005).(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)