Vladimír Šmeral

Vladimír Šmeral se narodil v říjnu 1903 v Drásově na Moravě. Po maturitě na vyšší průmyslové škole vystudoval dramatickou konzervatoř v Brně. Své první angažmá získal v roce 1926 v Zemském divadle. Od počátku své divadelní dráhy byl považován za mimořádný herecký talent, stal se představitelem hrdinských romantických rolí, které byly často ovlivněny silným lyrismem. Byl temperamentní a měl kultivovaný klasický hlas, který mu poskytoval v průběhu celé jeho herecké dráhy řadu možností v rozhlase. Patřil k významným představitelům meziválečné levicově orientované avantgardy.V roce 1933 odešel z Brna do divadla E. F. Buriana, kde si mj. zahrál v Žebrácké opeře (1934). Ve zdramatizované verzi Máchova Máje si zahrál postavu vězně (1935) a jako Václav IV. se objevil ve hře Kat (1936). V letech 1937-38 získal angažmá v Osvobozeném divadle a v následující sezóně krátce působil v Lidovém divadle v Praze (Unitaria). Následující divadelní sezónu se opět vrátil do Burianova Déčka, kde byl obsazen do role rytíře Des Grieux v prvním provedení Manon Lescaut (1940), ve hře Loretka si dále zahrál Karla. Tyto role Nezval napsal záměrně pro Šmerala, se kterým se dobře znal. Šmeral získal rovněž titulní roli v Burianově dramatizaci Dykova Krysaře. V letech 1941-44 herec působil v Městských divadlech pražských.Vladimír Šmeral měl za manželku židovku a jelikož se s ní odmítl rozvést, v roce 1944 skončili v transportu do koncentračního tábora oba dva. Šmeralovi se nicméně podařilo před koncem války uprchnout a do osvobození se ukrýval u Adiny Mandlové. S touto femme fatale českého filmu ostatně prožil před svým zatčením vášnivý milostný vztah, který ale ukončil poté, co byla Mandlová po válce nařčena z kolaborace. Po válce vstoupil do angažmá ve Vinohradském divadle, kterému zůstal věrný až do odchodu do důchodu v roce 1979. Odehrál tam opět řadu významných divadelních rolí (Jan Hus - 1951 nebo Cyrano z Bergeracu - 1956).Jako aktivní komunista se Šmeral po roce 1945 podílel na postupném zglajchšaltování české kultury a veřejného prostoru. Stal se členem řady divadelních a politických organizací a v letech 1948-53 sehrál zápornou roli svou bezvýhradnou podporou kultu osobnosti. Poškodil tím českou kulturu i svou pověst. V roce 1954 vydal knihu Hovory o divadle, kterou napsal jako hold sovětskému divadelnictví. Jeho politické přesvědčení ovlivnilo i výběr divadelních, filmových a televizních rolí. S velkým zaujetím ztvárňoval feudály a panovníky jako příslušníky historických reakčních kruhů (Zikmund v Jiráskově Janu Roháčovi - 1939) a vysoké církevní hodnostáře, které zobrazoval jako chladnokrevné intrikány a prospěcháře (Petr Angeli z Tylova Jana Husa - 1961 nebo Pius XII. z Hochhutova Náměstka).K filmu Vladimír Šmeral pronikl relativně pozdě ve svých 34 letech díky autorské dvojici Voskovci a Werichovi. Pojilo jej k nim levicové politické přesvědčení a divadelní spolupráce, a tak nabídli svému příteli roli vůdce dělnické opozice a odpůrce fašismu ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM. V následujících letech se v rychlém sledu objevil v řadě milovnických a romantických rolí ve spíše podřadných filmech. Po osvobození republiky mu český film a televize nabídly řadu zajímavých, byť většinou vedlejších rolí. Z dlouhé řady jeho titulů vybočují dva snímky, kde si zahrál hlavní postavu a strhujícím způsobem ztvárnil záporné charaktery. V roce 1947 byl režisérem Slavíčkem obsazen do role malíře v hororově laděném mysteriózním dramatu PODOBIZNA. Přesvědčivě zde ukázal postupný patologický rozklad osobnosti muže, který dal přednost kariéře a bohatství před láskou a uměním.V roce 1969 dostal nejzajímavější nabídku své herecké dráhy, když ho Otakar Vávra obsadil do role inkvizitora Bobliga v historickém dramatu KLADIVO NA ČARODĚJNICE. Šmeral zde vytvořil jednu z nejodpudivějších postav českého filmu, zcela amorálního, bezcitného a prospěchářského fanatika, který ničí životy nevinných lidí. Z dalších rolí stojí za zmínku půvabné zparodování ministra kultury Zdeňka Nejedlého ve filmu SKŘIVÁNCI NA NITI, doktor Vitásek v úsměvném kriminálním příběhu ČINTAMANI A PODVODNÍK nebo kníže Belzebub v televizní inscenaci DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES ANEB ZAPOMENUTÝ ČERT.(zdroj: CSFD.cz, autor: Milan "gudaulin" Černý)