Venantino Venantini patří k těm hercům, kteří svou práci dělili téměř rovnoměrně mezi Francii a Itálii, a i když hrál jen vedlejší role, jeho tvář znají z desítek filmů i čeští diváci. Narodil se jako Enrico Venantino Venantini v malém městečku Fabriano ve střední Itálii, kde také vyrůstal, než se odhodlal k odchodu do Říma. V hlavním městě chtěl studovat malířství, nepodařilo se mu ale získat sti
Venantino Venantini patří k těm hercům, kteří svou práci dělili téměř rovnoměrně mezi Francii a Itálii, a i když hrál jen vedlejší role, jeho tvář znají z desítek filmů i čeští diváci. Narodil se jako Enrico Venantino Venantini v malém městečku Fabriano ve střední Itálii, kde také vyrůstal, než se odhodlal k odchodu do Říma. V hlavním městě chtěl studovat malířství, nepodařilo se mu ale získat stipendium a na financování studia si začal přivydělávat jako komparzista ve filmech.V první větší roli se Venantini představil v komedii DEN V SOUDNÍ BUDOVĚ (Un giorno in pretura, 1954) a vzhledem ke své atraktivní vizáži začal dostávat další nabídky k filmování. V padesátých letech se ale prozatím nevzdával svého snu stát se malířem a některé výzvy – i od slavných režisérů – odmítal. Teprve Franco Rossi jej získal pro větší roli ve filmu NAHÁ ODYSSEA (Odissea nuda, 1961). Tady začala jeho bohatá filmová kariéra, během níž točil v některých obdobích i několik filmů ročně. Díky výborné znalosti francouzštiny dosáhl výraznějšího věhlasu nejprve ve Francii, kde jej do poměrně velkých vedlejších rolí angažovali slavní režiséři jako Georges Lautner (NEBOŽTÍCI – Des pisselints de la racine, 1963; VELEKOBYLA – La grande sauterelle, 1966) nebo Gérard Oury (SMOLAŘ – Le corniaud, 1964), v Lautnerově kriminálce GALIA (1966) vytvořil dokonce ústřední pár spolu s Mireille Darc.V návaznosti na úspěšně se rozvíjející kariéru u filmu vypustil své první křestní jméno a z druhého křestního jména a příjmení vznikl působivý pseudonym Venantino Venantini. Pochopitelně jej neminuly příležitosti ve velkých mezinárodních projektech a objevil se například v americkém historickém filmu VE SLUŽBÁCH PAPEŽE (The Agony and the Ecstasy, 1964), zmínku si zaslouží i početnější spolupráce s Louisem de Funesem (GRAND RESTAURANT PANA SEPTIMA – Grand Restaurant, 1966; POŠETILOST MOCNÝCH – La folie des grandeurs, 1971), znovu točil také s Georgesem Lautnerem (BYL JEDNOU JEDEN POLICAJT - Il était une fois un flic, 1971; POLICAJT NEBO ROŠŤÁK – Flic ou voyou, 1978).Typově se Venantini v šedesátých letech hodil také do špionážních filmů a například s již zmíněnou Mireille Darc hrál ve snímku OPERACE ZLATÝ ŠÍP (Zarabanda bing bing, 1966), uplatnění našel také v italských spaghetti westernech a v 70. letech se často objevoval v odnoži kriminálního žánru, tzv. giallo filmů (SLOUŽÍ POLICIE OBČANOVI? – La polizia e al servizio del cittadino?, 1973). Hvězdné obsazení doplnil také v ambicióznějších projektech, připomeňme například Lelouchův CELÝ JEDEN ŽIVOT (Une toute la vie, 1974) nebo mezinárodně úspěšnou KLEC BLÁZNŮ (La cage aux folles, 1978).V osmdesátých letech pracoval pro film o poznání méně, naopak četnější spolupráci navázal v té době s televizí a účinkoval v řadě seriálů. Z pozdější Venantiniho filmografie stojí za zmínku česko-italský snímek ZKOUŠKA PAMĚTI (Prova di memoria, 1993), v němž se objevil s řadou českých herců. Připomeňme také Scolův film VEČEŘE (La cena, 1998), který vynesl prestižní cenu Stříbrná stuha hromadně celému mužskému ansámblu včetně Venantiniho.I přes pokročilý věk zůstává Venantino Venantini stále aktivní, mohli jsme jej vidět například po boku Alaina Delona v seriálu FRANK RIVA (2003), jako královský krejčí se objevil také v historickém životopisném filmu JEANNE POISSON, MARKÝZA DE POMPADOUR (Jeanne Poisson, marquise de Pompadour, 2006). V podružných rolích se v nedávné době objevil v komedii JE NÁM OSMNÁCT (Nos 18 ans, 2009) a v thrilleru 22 VÝSTŘELŮ (L?immortel, 2010).Své soukromí si Venantino Venantini přísně chrání, je ale známo, že počátkem sedmdesátých let žil s jistou Američankou, s níž měl syna a dceru. Syn Luca Venantini (*1970) se později též prosadil jako herec.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)