Sion Sono (1961, Tojokawa, Japonsko) na sebe poprvé upozornil již v sedmnácti letech, kdy začal publikovat experimentální básně. Zběhl z univerzity, aby mohl točit 8mm filmy – jeho první snímek, třicetiminutovýI Am Sion Sono!!, byl v roce 1985 uveden na PIA festivalu. Roku 1990 debutoval snímkemDžitenša toiki(Vzdychání na kole), následovalyHeja(1992) aDžisacu saakuru(Kroužek sebevrahů, 2001). Divá
Sion Sono (1961, Tojokawa, Japonsko) na sebe poprvé upozornil již v sedmnácti letech, kdy začal publikovat experimentální básně. Zběhl z univerzity, aby mohl točit 8mm filmy – jeho první snímek, třicetiminutovýI Am Sion Sono!!, byl v roce 1985 uveden na PIA festivalu. Roku 1990 debutoval snímkemDžitenša toiki(Vzdychání na kole), následovalyHeja(1992) aDžisacu saakuru(Kroužek sebevrahů, 2001). Diváci karlovarského festivalu měli možnost vidět jeho filmVečeře u Noriko(Noriko no šokutaku), uvedený v hlavní soutěži na MFF KV 2005, čiPod vlivem lásky(Ai no mukidaši) v roce 2009. V minulém roce byl s velkým úspěchem promítán na festivalech v Benátkách, Torontu a Pusanu snímekCumetai nettaigjo. Zatím poslední titulVinou lásky, který byl uveden na letošním canneském festivalu v sekci Quinzaine des réalisateurs, je závěrečnou částí trilogie „nenávisti“.(zdroj: CSFD.cz, autor: 46. MFF Karlovy Vary)