Stanislav Remunda pochází z rodiny pekaře, který se jako ochotník věnoval divadlu. Stanislav se pod vlivem otcových zájmů rozhodl věnovat herectví a začal studovat na Státní konzervatoři v Brně, odkud přešel na Státní konzervatoř do Prahy, po jejímž absolvování (1948) ještě rok studoval na DAMU. Jeho první štací na divadelních prknech bylo Městské divadlo v Libni, respektive Divadlo S. K. Neumanna
Stanislav Remunda pochází z rodiny pekaře, který se jako ochotník věnoval divadlu. Stanislav se pod vlivem otcových zájmů rozhodl věnovat herectví a začal studovat na Státní konzervatoři v Brně, odkud přešel na Státní konzervatoř do Prahy, po jejímž absolvování (1948) ještě rok studoval na DAMU. Jeho první štací na divadelních prknech bylo Městské divadlo v Libni, respektive Divadlo S. K. Neumanna (1949-1952), poté na řadu let posílil herecký i autorský tým Divadla na Vinohradech (1952). Jako herec vynikl v českém i světovém klasickém repertoáru (Cyrano z Bergeracu, Legenda o lásce, Vojna a mír, Fidlovačka). Ve Vinohradském divadle se ve druhé polovině šedesátých let prosadil i jako režisér a realizoval řadu úspěšných představení převážně psychologického zaměření (Kočka na rozpálené plechové střeše, Měsíc pro smolaře, Lištičky, Noc s leguánem), některými režiemi ale nastínil i své pozdější směřování k veselohrám (Večer tříkrálový).V 70. letech, kdy Remundova životní partnerka Iva Janžurová měla omezené možnosti ve filmu a televizi, napsal pro ni a pro sebe hru Život ve škatulce, s níž pak absolvovali zájezdová představení. Jejich společné vystupování mimo stálá divadla časem přerostlo v rodinné agenturní divadlo, které s úspěchem působí dodnes (Zájezdové rodinné divadlo). Autorsky se na repertoáru podílí jak Remunda, tak i Janžurová, v současnosti s nimi spolupracují a vystupují i jejich dcery. Z řady her různého žánru vyniká komedie Vrátíš se ke mně po kolenou, která se reprízuje již dvacet let. Z převzatých kusů pak zaujala veselohra Milionářka od G. B. Shawa.Od konce 40. let se Stanislav Remunda objevoval i ve filmu, zvláště v padesátých letech nabyly jeho filmové role na určitém významu, i když dnes je většina z jeho titulů zapomenutá. Poprvé hrál ve filmu ČAPKOVY POVÍDKY (1947), kde se však jen mihnul jako mladík v davu. Následovaly postavy vesměs sympatických mladých mužů ve filmech různých žánrů (ZÁŘIJOVÉ NOCI, 1957; PRÁČE, 1960), výjimečně se objevil i v negativních rolích (KRÁL ŠUMAVY, 1959), ve dvou filmech prokázal schopnost hlubší psychologické studie (ÚTĚK ZE STÍNU, 1958; MARIE, 1964). Poté, co se začal v divadle věnovat režii, značně omezil svou práci pro film, jako učitel se objevil v dnes pozapomenuté komedii NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA (1968), poměrně velkou rolí chladného nápadníka hlavní hrdinky se publiku připomněl v legendárním filmu PETROLEJOVÉ LAMPY (1971), další výraznější kreaci předvedl v komedii ZLATÁ SVATBA (1972). Další Remundova spolupráce s filmem se odehrávala již jen v rozměru významově zanedbatelných epizodek (PARTA HIC, 1976; COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT, 1977). Ani v televizi nevystupoval nijak často, kromě několika inscenací v 60. letech lze připomenout snad jen seriál SŇATKY Z ROZUMU (1968) a jeho pokračování ZLÁ KREV (1986). Před filmovou kamerou stál Remunda naposledy ve společensky kritickém snímku POSTAVENÍ MIMO HRU (1979), od té doby se věnoval výhradně divadlu.V roce 1998 získal Stanislav Remunda ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce. V poslední době se ze zdravotních důvodů souvisejících s jeho věkem drží v ústraní. Remunda byl ženatý s herečkou Blankou Vikusovou (*1925), známou z několika televizních seriálů. Od počátku 70. let žije v nemanželském vztahu s herečkou Ivou Janžurovou (*1941); nutno dodat, že v době normalizace byl tento mediálně známý a nesezdaný pár kuriozitou. Z jejich vztahu pocházejí dvě dcery – Sabina Remundová (*1972) a Theodora Remundová (*1974); obě se prosadily jako výrazné osobnosti nejen v rodinném divadle, ale jako herečky, scénáristky a režisérky i ve filmu.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)