Ondřej Vetchý

Ondřej Vetchý, člen České filmové a televizní akademie, vystudoval Pražskou konzervatoř (1984), tři roky hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v letech 1987–89 pak působil v divadle E. F. Buriana a od roku 1989 je členem pražského Činoherního klubu. Na plátně debutoval v roce 1981 epizodní rolí v dětském filmu Neříkej mi majore. Na začátku své kariéry ztvárňoval většinou mravně narušené vyděděnce na okraji společnosti. Byl jím například pacient výchovného ústavu v dramatu Zámek Nekonečno (1983), šikovný zloděj z Lásky z pasáže (1984) nebo popový zpěvák Míša ve smutné komedii Prodavač humoru (1984).

Výborný výkon podal v pohádce S čerty nejsou žerty (1985). Na první hlavní roli si musel Ondřej počkat až do roku 1988, kdy ho režisér Miroslav Zábranský oslovil se svým debutem – filmem Dům pro dva (1988). V příběhu o dvou rozdílných bratrech ztělesnil dalšího z lehkomyslných vagabundů, spoléhajících se na svou roztomilou drzost a image upovídaného svůdce. Za svůj strhující výkon v komplikované tragické roli byl oceněný Evropskou filmovou cenou Félix a vzbudil jím pozornost nejenom u diváků a kritiků, ale také u filmových a televizních režisérů. Díky tomu se strhla lavina Vetchého vynikajících výkonů v hlavních rolích.

Tragický hrdina v Letu asfaltového holuba (1991) slovenského režiséra Vlada Balca, mladý Emil ve Weissově snímku Marty a já (1990), exkluzivní role v anglickém filmu s Anthonym Hopkinsem Proces (1992) nebo namyšlený princ Velemír v Kouzelném měšci (1996). To všechno byly snímky, kde předvedl svou univerzálnost a jedinečný, vysoce nadstandardní herecký projev.

Ne všechny jeho postavy ale byly negativní, temné a dramatické, občas se zhostil i otevřených a pozitivních nadšenců, kteří ve svém okolí vynikali optimismem, odvahou a horlivou činorodostí. A právě tito hrdinové se zřejmě stali tím nejkrásnějším, čím se zapsal do povědomí diváků. Díky své citlivosti, charismatu a velké fyzické energii totiž dokázal tyto postavy posunout směrem k ironickému a sebeparodickému nadhledu, například vojáka Kefalína z komedie Černí baroni (1991), Bajniše Zisoviče z pozdějšího debutu režiséra Dostála Golet v údolí (1995) nebo konečně v roli energického otce, který kvůli společenským tlakům propadne do hluboké deprese (Báječná léta pod psa, 1997).

Nejvíc si ale Ondřej nepochybně cení spolupráce s tandemem Jan a Zdeněk Svěrákovi. Ti ho obsadili do role řidiče tramvaje už ve svém debutu Obecná škola (1990), aby mu potom poskytli jednu z nejsympatičtějších postav v oscarovém Koljovi (1996) – byl jí hrobník Brož a Ondřej se díky této roli představil divákům na celém světě. Jan Svěrák ho obsadil také do hlavní role Františka Slámy v Tmavomodrém světě (2001) a i díky pěti nominacím na Českého lva (Golet v údolí, Kolja, Báječná léta pod psa, Tmavomodrý svět, Vendeta) se stal jednou z nejvýraznějších osobností současné české herecké scény.  

• 2014 – Kdyby byly ryby
• 2014 – Bylo nebylo
• 2014 – Případy 1. oddělení
• 2013 – Příběh kmotra
• 2013 – Nevinné lži
• 2012 – Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka
• 2012 – Láska je láska
• 2012 – 7 dní hříchů
• 2012 – Konfident
• 2011 – Vendeta
• 2011 – Tajemství staré bambitky
• 2011 – Čapkovy kapsy
• 2011 – Nevinnost
• 2010 – Okresní přebor („Jiřina“)
• 2009 – Zemský ráj to na pohled
• 2009 – Nedodržený slib
• 2006 – Místo v životě (Honza Kadlec-novinář)
• 2006 – Prachy dělaj člověka
• 2005 – Krev zmizelého (Lubič)
• 2005 – Kousek nebe (Rusnák)
• 2004 – Milenci a vrazi (Julda Serafín)
• 2004 – Duše jako kaviár (Jan)
• 2004 – Pánská jízda (strýc Artur)
• 2004 – Místo nahoře (Honza Kadlec- novinář)
• 2002 – Kruté radosti (Karel)
• 2002 – Kožené slunce
• 2002 – Děvčátko (taxikář bez taxíku)
• 2001 – Babí léto (Jára)
• 2001 – Tmavomodrý svět (František Sláma)
• 1999 – Návrat ztraceného ráje (Švanda)
• 1998 – Všichni moji blízcí (strýc Max)
• 1998 – Císař a tambor (císař)
• 1997 – Báječná léta pod psa (Kvidův otec)
• 1996 – Kolja (Brož)
• 1996 – Zvědavý osel
• 1995 – Golet v údolí (Bajnyš Zisovič)
• 1993 – Konec básníků v Čechách (Karabec)
• 1992 – Černí baroni (vojín Kefalín)
• 1991 – Žebrácká opera (Jack)
• 1991 – Obecná škola (tramvaják)
• 1990 – Let asfaltového holuba (Dodo)
• 1988 – Dům pro dva (Dan)
• 1987 – Jak básníkům chutná život (Karabec)
• 1984 – Láska z pasáže (Karel)
• 1984 – Jak básníci přicházejí o iluze (Karabec)
• 1984 – S čerty nejsou žerty (Janek)
• 1983 – Sestřičky (Petr)
• 1983 – Fandy, ó Fandy (Béďa)
• 1981 – Neříkej mi majore! (Pikolík)

Byl nominován na evropskou filmovou cenou Félix za roli Dana ve filmu Dům pro dva. Byl čtyřikrát nominován na Českého lva, kterého nakonec dostal za Okresní přebor z roku 2012. Zvítězil v divácké anketě TýTý 2010 v kategorii herec.