Rakouská herečka Marisa Mell měla se svou vizáží předpoklady stát se italskou filmovou hvězdou, což se nakonec stalo, začínala ale pochopitelně v rodném Rakousku, mezitím odmítla nabídku do Hollywoodu, její život provázely i četné vztahy s muži slavných jmen. Narodila se jako Marlies Moitzi ve Štýrském Hradci, kde také vyrůstala, tady navštěvovala i divadelní školu, později ve Vídni studovala here
Rakouská herečka Marisa Mell měla se svou vizáží předpoklady stát se italskou filmovou hvězdou, což se nakonec stalo, začínala ale pochopitelně v rodném Rakousku, mezitím odmítla nabídku do Hollywoodu, její život provázely i četné vztahy s muži slavných jmen. Narodila se jako Marlies Moitzi ve Štýrském Hradci, kde také vyrůstala, tady navštěvovala i divadelní školu, později ve Vídni studovala herectví na institutu Maxe Reinhardta. Před kamerou stála poprvé již v roce 1954, větší role začala dostávat až koncem padesátých let 20. století, připomeňme alespoň německou verzi slavného českého románu DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (Der brave Soldat Schwejk, 1960). Mezitím se provdala, manželství se Švýcarem Henrim Tuccim však nevydrželo dlouho. Později byl v roce 1974 krátce jejím manželem španělský herec Espartaco Santoni (1937-1998), podle hereččiných vlastních vzpomínek prošlo jejím životem i mnoho dalších mužů, z těch slavnějších jmen připomeňme Romana Polanskiho, Alaina Delona, Michela Piccoli, Warrena Beatyho nebo íránského šáha Rezá Pahlavího.Kromě německy mluvících zemí točila také v Británii nebo například v Jugoslávii, mezitím přijala umělecké jméno Marisa Mell a byla dokonce pozvána do Hollywoodu. Tady dostala nabídku na sedmiletou smlouvu, kterou ovšem odmítla podepsat a dodnes jsou citovány její odmítavé reakce ve smyslu, že se nechtěla vázat složitým smluvním závazkem, jenž ji bezmála nutil žádat o povolení k odchodu na toaletu. Její slušně se rozvíjející kariéru v Evropě vážně ohrozila těžká autonehoda v roce 1963, kdy bylo ohroženo její pravé oko, nicméně po několika plastických operacích zůstala její krásná tvář téměř bez následků.Celoevropského věhlasu dosáhla jednou z hlavních rolí v britské komedii PO FRANCOUZSKU (French Dressing, 1964), kde později natočila i dobrodružnou veselohru FRAŠKA (Masquerade, 1965), točila také ve Francii, především ale v Itálii, kde se v polovině 60. let nakonec trvale usadila. Tady se během druhé poloviny šedesátých let stala hvězdou béčkových filmů dobrodružného a kriminálního žánru, příležitostně se ale znovu dostala i k hodnotnější práci; hrála například s Marcellem Mastroiannim (CASANOVA 70; 1965), hlavní ženský part obsadila ve francouzské kriminálce režiséra Pierra Schoendoerffera CÍL 500 MILIÓNŮ (Objectif 500 millions, 1966). K jejím nejznámějším výstupům před kamerou patří horor DIABOLIK (1968), kde hrála hlavní ženskou postavu Evy Kantové, mezitím měla hrát i na Broadwayi v titulní roli muzikálu Mata Hari, z tohoto projektu ale nakonec sešlo.Do doby konce šedesátých let spadá také vztah s producentem Pierem Torrim, který stál mimo jiné za vznikem thrilleru NENÍ CESTY ZPĚT (Senza via d'uscita, 1971). Poměr s Torrim skončil potratem nenarozeného dítěte v roce 1969, před kamerou se Marisa Mell zviditelnila znovu v Lenziho hororu SEDM KRVAVÝCH ORCHIDEJÍ (Sette orchidee macchiate di rosso, 1972), poté se ale objevovala v kvalitativně podružných titulech, připomeňme alespoň film CASANOVA & Co. (Casanova & Co., 1975). V roce 1976 pózovala nahá pro italskou mutaci slavného časopisu Playboy, ale ani tato snaha nezabránila v útlumu její filmové kariéry. Během 70. a 80. letech se příležitostně objevovala v hororech nebo eroticky laděných filmech, její sláva ale byla již minulostí. Svou kariéru zakončila symbolicky v rodném Rakousku, kde natočila film I LOVE VIENNA (1991).Marisa Mell zemřela na rakovinu hrtanu ve Vídni 6. května 1992 ve věku 53 let. Tehdy již byla zcela zapomenutá, na její pohřeb dorazilo jen pár přátel. Od roku 2000 nese její jméno ulice Marisa-Mell-Gasse na vídeňském předměstí Liesing.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)