Italská herečka Maria Michi natočila pouze sedmnáct filmů, přesto se jí v mládí podařilo stát se jednou z ikon poválečného neorealismu. Pocházela z Říma a původně pracovala jako sekretářka v advokátní kanceláři, za války si našla nové zaměstnání uvaděčky v divadle Teatro Quattro Fontane. V sezóně 1942-1943 začala hrát menší role na jevišti, kde doplňovala ansámbl již slavných herců, jako byli Serg
Italská herečka Maria Michi natočila pouze sedmnáct filmů, přesto se jí v mládí podařilo stát se jednou z ikon poválečného neorealismu. Pocházela z Říma a původně pracovala jako sekretářka v advokátní kanceláři, za války si našla nové zaměstnání uvaděčky v divadle Teatro Quattro Fontane. V sezóně 1942-1943 začala hrát menší role na jevišti, kde doplňovala ansámbl již slavných herců, jako byli Sergio Tofano, Anna Magnani nebo populární komik Toto. V divadle ji pak objevil filmový scénárista Sergio Amideo, který ji přesvědčil ke spolupráci s režisérem Robertem Rossellinim.V Rosselliniho mistrovském díle poválečné italské kinematografie ŘÍM, OTEVŘENÉ MĚSTO (Rome, citt? aperta, 1945) podala přesvědčivý výkon v roli dívky, která vydá nacistům svého bývalého milence, partyzána Manfrediho. Rossellini ji pak angažoval i do svého dalšího projektu, povídkového filmu PAISA (1946); tady Maria Michi ztvárnila dívku, která se během americké okupace Říma stane prostitutkou. Úspěch obou filmů především mimo Itálii a uvedení na festivalech mohly být příslibem, že Maria Michi směřuje k postavení velké filmové herečky. Mezitím ale dostávala další role ve spíše průměrných filmech, například v melodramatu PŘEDEHRA LÁSKY (Preludio d?amore, 1946) s Vittoriem Gassmanem, menší příležitost jí přinesl také francouzský přepis Stendhalova románu VĚZNICE PARMSKÁ (La chartreuse de Parme, 1947).Koncem čtyřicátých let se kromě filmování Maria Michi znovu uplatnila i v divadle, v roce 1949 se ale provdala, jejím manželem se stal princ Augusto Torlonia z významné šlechtické rodiny s bohatou historií. Po sňatku na další nabídky od filmu a divadla nereagovala, až později v 60. letech se začala před kameru vracet, hrála například ve francouzsko-italském válečném dramatu ZÁKON VÁLKY (Le legge di guerra, 1961). Příležitostně pracovala také pro rozhlas a televizi, z jejích dalších filmových rolí připomeňme epizodku v Bertolucciho POSLEDNÍM TANGU V PAŘÍŽI (Ultimo tango a Parigi, 1972).Filmografii Marie Michi uzavírá menší role Hildy v kdysi skandálním erotickém dramatu z druhé světové války SALÓN KITTY (Salon Kitty, 1976). Poté se stáhla do ústraní a poslední léta života strávila v nevelkém městě Grottaferatta nedaleko Říma. Zemřela 7. dubna 1980 ve věku 58 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)