Ljuba Hermanová, vlastním jménem Luběnka Hermanová, se narodila 23. dubna 1913 v Neratovicích. Narodila se železničnímu úředníkovi a jeho ženě, nadšené ochotnici, která mladičké Ljubě vštěpovala umělecký talent. Jako maličká se učila na housle a vystupovala na ochotnických představeních. Vystudovala gymnázium a úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na konzervatoř. Na konzervatoř však nenastoupila
Ljuba Hermanová, vlastním jménem Luběnka Hermanová, se narodila 23. dubna 1913 v Neratovicích. Narodila se železničnímu úředníkovi a jeho ženě, nadšené ochotnici, která mladičké Ljubě vštěpovala umělecký talent. Jako maličká se učila na housle a vystupovala na ochotnických představeních. Vystudovala gymnázium a úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na konzervatoř. Na konzervatoř však nenastoupila a odešla rovnou hrát do smíchovské Arény.Jako herečka a skvělá sopránová zpěvačka prošla desítky pražských a mimopražských divadel a scén: Divadlo komiků (1931 – 1932), Národní divadlo v Bratislavě (1932 – 1933), Brno a Vídeň – Theater an der Wien (1933 – 1934), Osvobozené divadlo (1934 – 1935), Nové divadlo Oldřicha Nového (1937 – 1939), dále také Velká opereta, Malá opereta, Divadlo U Karlova mostu, Tylovo divadlo v Nuslích, Moderní divadlo. Od roku 1940 se musela na čas, kvůli svému židovskému původu, své herecké a pěvecké dráhy vzdát.Po osvobození se vrátila do Nového divadla (1945 – 1946) a hrála opět v Divadle V + W (1946 – 1947). Poté prošla Divadlem v Karlíně (1947 – 1955), Divadlem Na zábradlí (1958 – 1964; spoluzaložila ho) a Večerním Brnem (1964 – 1965). V padesátých a šedesátých letech byla herečkou a zpěvačkou různých zájezdových estrád a šansoniérkou malých divadel a kabaretů (znám byl její recitál „Kdo jste, Ljubo Hermanová“). Vystupovala v různých pořadech a zábavných vystoupení až do devadesátých let. Diváky udivovala svou vitalitou a tanečními schopnostmi, kterými vládla až do své smrti.Herecký vývoj Ljuby Hermanové se děl od temperamentní operetní komičky, přes nový citový výraz, perfektní přednes slova, až k psychologicky zvládnutým postavám s náznaky naturalismu a vypracovanou mimikou obličeje. Dobře se jí dařilo v operetách, hudebních francouzských komediích a muzikálech („Moje sestra a já“, „Mam'zelle Nitouche“, „Divotvorný hrnec“, „Paní Marjánka, matka pluku“, „Zlý duch Lumpacivagabundus“ a další).Bohužel jí film nikdy nevyužil, tak jak by si zasloužila. Na filmovém plátně se poprvé ukázala jako milá Tondy (Jan Werich) ve Werichově a Voskovcově komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), kde také zazpívala slavnou píseň „Život je jen náhoda“. Do konce 30. let vytvářela různé hlavní, ale i menší role milenky Irmy ve VRAŽDĚ V OSTROVNÍ ULICI (1933), Mariny v Innemannově komedii U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933), Anny Marie Veselé ve filmu JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933) Karla Antona, Heleny Králové ve Fričově snímku S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (1933), tanečnice Káti v NEZLOBTE DĚDEČKA (1934) Karla Lamače, sekretářky Irmy v BEZDĚTNÉ (1935), manekýnky v CÁCORCE (1935), zpěvačky v kabaretu v OTCI KONDELÍKOVI A ŽENICHOVI VEJVAROVI (1937), přítelkyně Helly v Landově PANENCE (1938) či Berty v komedii VČERA NEDĚLE BYLA (1938).Po válce se jako „buržoazní herečka“ ve znárodněné kinematografii nemohla uplatnit. Vytvářela bohužel malé a epizodní role ve snímcích KŘIŽOVATKA (Prokopova milenka), AŽ SE VRÁTÍŠ... (tanečnice Bobina), POSLUŠNĚ HLÁSÍM (prostitutka), MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (zpěvačka), POCHODNĚ (zpěvačka), LEDOVÍ MUŽI (žena na střelnici), DIALÓG 20 – 40 – 60 (žena), BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (porotkyně) a V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (ona sama). Větší příležitost dostala pouze jako panna Majolenka v Podskalského TÉ NAŠÍ PÍSNIČCE ČESKÉ (1967) a přítelkyně Miriam ve VRAŽDĚ ING. ČERTA (1970) Ester Krumbachové. Naposledy se ve filmu uvedla jako zpěvačka v dokumentu BARRANDOVSKÉ NOCTURNO ANEB JAK FILM ZPÍVAL A TANČIL (1984).Hermanová rovněž vystupovala v rozhlase, televizi (inscenace SVATEBNÍ CESTA, DOSTAVENÍČKO U ORLOJE či PODEZŘELÉ OKOLNOSTI, seriál PŘÍPAD PRO ZVLÁŠTNÍ SKUPINU a zábavné pořady) a nahrála několik gramofonových desek. Jan Špáta o ní natočil dokument do cyklu GENUS (1995). Byla jmenována Zasloužilou umělkyní (1966). Čtyřikrát se vdala: jako Hrabáková, Lorencová, Dvořáčková a Janoušková. Napsala své memoáry „... a co jsem ještě neřekla“ (1993). Ondřej Suchý o ní vydal knížku „Ljuba Hermanová“ (2003). Do konce života čilá a vitální Ljuba Hermanová zemřela 21. května 1996 v Praze v 83 letech. Je pochována ve společném hrobě (s herci Fabianovou, Dítětem a dalšími).(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)