Palác Colloredo-Mansfeld

Palác Colloredo-Mansfeld je barokní budova s neorokokovým průčelím stojící v Karlově ulici na Starém Městě v Praze. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Čtyřkřídlý palác tvoří svými křídly obdélný dvůr. Románský původ domu prokazuje dochovaný prostor sklepení s původní klenbou. Pozůstatky vrcholně barokní klenby mají některé místnosti v přízemí.

Karlova, 110 00, Praha 1

Telefon: +420 222 232 053
E-mail: ghmp@ghmp.cz
Web: http://www.citygalleryprague.cz/ru/web/guest/objekt-detail/-/objekty/detail/34222

Hlavní průčelí paláce směrem do Karlovy ulice je dvoupatrové. Vrcholně barokní edikulový portál zdobený vázami, putti a erbem Colloredo-Mansfeldů jsou patrně dílem Antonína Brauna. V zadní části nádvoří je kašna s pískovcovou sochou Neptuna z doby kolem roku 1735. Ve velkém slavnostním sále v prvním patře paláce je nástropní freska znázorňující alegorii vítězství habsburské monarchie nad Turky. Jejím autorem je Bartolomeo Scotti. Další malby na stěnách jsou od Giovanniho Battisty Zaista.

Colloredo-Mansfeldský palác patří k vynikajícím příkladům pražské palácové architektury s bohatým stavebním vývojem, propojujícím prvky vrcholného baroka s pozdějšími rokokovými a druhorokokovými úpravami. Prohlídková trasa je budována na několika základních principech, jimž dominuje snaha přilákat pozornost především k uměleckohistorickým a architektonickým kvalitám objektu. Napomáhá k tomu specifická atmosféra paláce, v některých částech dochovaná v autentickém stavu, jinde poznamenaná řadou stavebních úprav i stopami užívání v minulosti. Návštěvník se v patnácti zastaveních seznámí s nejcharakterističtějšími prvky paláce, s výsledky stavebně-historických a restaurátorských průzkumů, s vlastnickou historií, společenským a kulturním životem paláce v minulosti a zároveň se záměry galerie na další využití.

V místě dnešního paláce stával nejprve románský, později gotický dům. Na počátku 17. století byla budova přestavěna ve stylu pozdní renesance. Právě zde se v noci z 8. na 9. listopadu 1620 také konalo poslední zasedání královské rady zimního krále Fridricha Falckého po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře. Dům tehdy patřil Jáchymu Ondřeji Šlikovi, jenž byl za svou účast na stavovském povstání roku 1621 popraven na Staroměstském náměstí.

Vrcholně barokní přestavbu paláce inicioval na počátku 18. století hrabě Breda. Autorem projektu je zřejmě Giovanni Battista Alliprandi, nicméně přestavbu dokončil podle projektu Františka Ignáce Prée hrabě Jindřich Pavel z Mansfeldu, který palác koupil roku 1735.

V roce 1842 byl k paláci připojen sousední dům, čímž vznikl nový průjezd. V roce 1848 palác získala jako věno princezna Vilemína Colloredo-Mansfeldová, která nechala upravit průčelí ve stylu druhého rokoka. Úpravy se týkaly též interiérů paláce a byly provedeny podle vídeňských předloh (1853). Vilemína Colloredo-Mansfeldová byla provdána za knížete Vincenta Karla z Auerspergu, který vlastnil i zámek Slatiňany, kde se dochovaly téměř identické interiéry (jídelna a Růžový salon). Za prusko-rakouské války v roce 1866 v paláci dočasně sídlilo pruské velitelství. Další přestavba z roku 1900 představovala výraznou změnu interiérů západního křídla paláce. Palác zůstal v majetku Auerspergů do roku 1942, kdy zemřel bezdětný poslední člen z mladší linie Ferdinand kníže z Auerspergu (1887–1942). Rodový majetek včetně zámků Žleby a Slatiňany přešel na jeho starší sestru Marii Vilemínu, provdanou za Dr. Karla z Trauttmansdorffu, který vlastnil panství i palác do roku 1945, kdy mu byl majetek vyvlastněn.