Jaroměř - Vojenská pevnost Josefov

V čem je pevnost výjimečná

Největší současná hodnota Josefova spočívá v tom, že byl zachován jako pozdějším vývojem relativně nepříliš poškozený urbanistický a architektonický celek a jako takový zůstal (a nejspíš už navždy zůstane) víceméně uceleným dokladem vojenského fortifikačního (opevňovacího) stavitelství posledních let osmnáctého století a komplexu různých vrstev městské klasicistní a empírové architektury konce osmnáctého a první poloviny devatenáctého století, komplexu, který není – s výjimkou dodatečných kosmetických úprav (pod nimiž ovšem zjevně trvají původní slohové dispozice) a s výjimkou novorenesanční budovy radnice – ve městě uvnitř hradeb prakticky ničím narušen.

V době svého vzniku se však pevnost mohla honosit několika drobnými, avšak významnými prvenstvími, z nichž mnohá zůstala (ve středoevropském měřítku zcela bezpochyby) unikáty.

Při projektu opevnění bylo měrou do té doby jinde neexistující využito terénu a projekt mu byl dokonale přizpůsoben. Lze například předpokládat, že obranná “funkce” velmi atypického kornišonu, nad níž mnozí znalci pevnosti často hloubali, spočívala prostě v tom, že na tom místě (tvořilo střed někdejší vesnice Ples) zkrátka byla kamenná vyvýšenina, kterou bylo nutno buď odstranit a zarovnat do požadované geometrie koliště, anebo ji zahrnou do opevnění se všemi náležitostmi, a to i přesto, že při nástupech vojáků k jeho povrchovým i podzemním obranným pozicím bylo lze předpokládat určité komplikace. Důsledkem je, že těmto komplikacím projektant předešel navržením speciálních, zcela nových a jinde se nevyskytujících stavebně-obranných prvků.

Průkopnická byla také myšlenka opatřit vnitřní obvod hlavního hradebního valu okruhem kasáren, jejichž střechy se v sousedství kurtin svažovaly pouze dovnitř pevnosti; z pohledu útočníka bylo vidět svislé víceméně hladké neomítnuté cihlové zdivo vyčnívající nad kurtiny, o němž se útočník, netuše nic o podobě pevnosti zevnitř, mohl domnívat, že se jedná o stěnu dalšího hradebního valu, nanejvýš opatřenou ostěními průhledů do jeho kasematních prostor. Krovy těchto (takzvaných jednoduchých, podle zmíněných půlstřech) okružních kasáren bylo údajně možno v případě potřeby snést a odkrytých půdních prostor použít pro účely obrany. Snad prý i proto měla zůstat prostranství v sousedství bran nezastavěna. Podobně byly zevnitř vnitřního hradebního valu korunní pevnosti postaveny takzvané paradosy (“zazádě” – analogicky k výrazu parapet, který znamená předprseň), které jsou vlastně prodloužením kasematních prostor v kurtinách směrem dovnitř pevnosti.

Významným detailem, znesnadňujícím útočníkovi jednu z případných závěrečných etap dobytí pevnosti, je geometrie cest v okolí pevnostních bran.

Pravděpodobně nejpozoruhodnějším na pevnosti je však její podkopový obranný systém. V podobě, v jaké byl proveden v této pevnosti, není znám nikde jinde. Dokonalejší a důmyslnější systémy obranného podzemí sice vyprojektovány byly, realizace se však už nedočkaly.