Lars von Trier je považován za enfant terrible dánského filmu. Vystudoval režii na Dánské filmové akademii (1983) a již jeho prvotina Základní prvek zločinu byla v roce 1984 oceněna na filmovém festivalu v Cannes. V rámci oficiálního programu v Cannes byla také promítána Epidemie (1987) a dvě ceny zde získal film Evropa (1991).
V letech 1976–79 studoval film na univerzitě v Kodani. Katedru režie na Dánské filmové škole, kde si ke jménu přidal aristokraticky znějící „von“, absolvoval snímkem Podoby osvobození (1982), který se prosadil i do televizní distribuce. V roce 1984 Lars von Trier debutoval psychologickým dramatem s kriminálními motivy Prvek zločinu, za který získal technickou cenu na MFF v Cannes a ocenění na MFF v Chicagu. V roce 1987 na úspěch své prvotiny navázal filmem o filmu Epidemie. O čtyři roky později si získal mezinárodní uznání stylizovaným dramatem Evropa tvořícím s jeho předchozími dvěma díly volnou trilogii pátrající po duchovním rozměru filmového prostoru. Příběh mladého Američana (Jean-Marc Barr) situovaný do poválečného Německa obdržel mimo jiné Cenu poroty na MFF v Cannes.
Průlom v režisérově tvorbě nastal v roce 1994, kdy vznikl film a televizní seriál v jednom, legendární Království I na které o pár let později navázalo Království II (1997). V roce 1996 slavil úspěch s dramatem Prolomit vlny. Zatím posledním režisérovým dílem je emocionálně silný muzikál Tanec v temnotách, v němž v roli české emigrantky Selmy zaujala Islanďanka Björk, a který kvůli citově vyděračským scénám a také díky závěrečné popravě hlavní hrdinky, rozdělil kritiku i filmové diváky ještě víc.
Následovalo psychologické drama Prolomit vlny (1996) koncipované jako esej o víře a lásce, které získalo například oscarovou nominaci pro Emily Watsonovou, Velkou cenu poroty na MFF v Cannes a Evropské filmové ceny za nejlepší film roku, nejlepší herečku a cenu FIPRESCI. Pozornost televizního publika, pro které natočil už v roce 1988 podle nerealizovaného scénáře Carla Theodora Dreyera svébytnou verzi Eurípidovy Médeie, si Trier získal nemocničním hororovým seriálem Království (1994), jehož filmová podoba získala na MFF v Karlových Varech 1995 cenu za nejlepší režii. Pokračování pod názvem Království II uvedl režisér na MFF v Benátkách 1997.
Po svébytném dramatu Idioti (1998), jež prezentoval na MFF v Cannes a na něž strhl pozornost, když společně s podobně naladěnými kolegy koncipoval bouřlivě diskutovaný manifest Dogma 95, natočil Trier stylizované psychologické drama s muzikálovými prvky Tanec v temnotách (2000) s Björk v hlavní roli, které získalo Velkou cenu Zlatou palmu na MFF v Cannes.
U příležitosti nového milénia se zúčastnil kolektivní mediální performance „bratrstva Dogmatu“ Projekt D-dag, jejíž výsledek uvedla dánská televize. Zatím posledním Trierovým filmem je „hollywoodsky“ obsazené drama Dogville (2002). Ze své produkční společnosti Zentropa vydělil divizi Pussy Power, zabývající se výrobou erotických filmů, a na manifest Dogma 95 loni v říjnu navázal jeho obdobou týkající se dokumentárního filmu.
- Orchidégartneren (1977)
- Menthe - la bienheureuse (1979)
- Nocturne (1980)
- Den sidste detalje (1981)
- Befrielsesbilleder (1982)
- Forbrydelsens element (1984)
- Epidemic (1987)
- Medea (televizní film, 1988)
- Europa (1991)
- Království (Riget, televizní seriál, 1994)
- Prolomit vlny (Breaking the Waves, 1996)
- Království II (Riget II, televizní seriál, 1997)
- Idioti (Idioterne, Dogme #2, 1998)
- D-Dag - Lise (televizní film, 2000)
- Tanec v temnotách (Dancer in the Dark, 2000)
- Dogville (2003)
- De Fem benspænd (2003; spolurežie s Jørgenem Lethem)
- Můj miláček ráže 6,65 (Dear Wendy, 2004, scénář; film režíroval Thomas Vinterberg)
- Manderlay (2005)
- Kdo je tady ředitel? (2006)
- Antikrist (2009)
- Melancholia (2011)
- Nymfomanka, část I. (2013)
- Nymfomanka, část II. (2014)