Kirill Sergejevič Stoljarov se narodil 28. 1. 1937 v Moskvě do herecké rodiny slavného herce Sergeje Dmitrijeviče Stojlarova a herečky Olgy Konstantinové. Jak je z roku narození patrné, hercovo dětství ovlivnila druhá světová válka. Naštěstí nikoli tak fatálně, jako zasáhla první světová válka do osudů v předchozí generaci, kde dědeček, otec jeho otce, zemřel na frontě při plynovém útoku a někteří
Kirill Sergejevič Stoljarov se narodil 28. 1. 1937 v Moskvě do herecké rodiny slavného herce Sergeje Dmitrijeviče Stojlarova a herečky Olgy Konstantinové. Jak je z roku narození patrné, hercovo dětství ovlivnila druhá světová válka. Naštěstí nikoli tak fatálně, jako zasáhla první světová válka do osudů v předchozí generaci, kde dědeček, otec jeho otce, zemřel na frontě při plynovém útoku a někteří členové rodiny se ztratili při následné nuceném odchodu z rodné vsi. Ani tak se jistě nejedná události, na které by Kirill Sergejevič vzpomínal bez mrazení v zádech. Při přesunu do Alma-Aty, který si vyžádala situace na frontě, jejich rodině někdo ukradl potravinové lístky. Ztráta toho, co se dnes jeví jako potištěný papír, se tehdy prakticky rovnala rozsudku smrti hladem pro celou rodinu. Kirillův otec tehdy vyrazil do hor na lov a podařilo se mu ulovit horskou kozu, z jejíhož masa byla rodina dlouho živa.Proti dramatickým událostem z raného dětství se doba studia jevila jako poklidná selanka. V roce 1959 ukončil studium VGIK, ještě před ukončením studia absolvoval svůj filmový debut, a to ve válečném filmu MODRÉ CESTY (1947), kde si zahrál po boku svého otce. Další filmová role přišla až během studia v roce 1956 ve filmu SRDCE ZNOVA BIJE. Jeho vstup do dospělých rolí proběhl po boku takových hvězd jako Vjačeslav Tichonov a Ninel Myškova, což byla častá herecká partnerka jeho otce (např. v pohádce SADKO). Již v následujícím filmu, sociálním melodramatu POVĚST O PRVNÍ LÁSCE (1957), hrál opět se svým otcem. Šíři hereckého talentu předvedl rolí v hudebním filmu ČLOVĚK ČLOVĚKU (1958).Od roku 1959 Kirill pracoval v Divadelním hereckém studiu. Kromě práce v divadle a filmu hodně jezdil na turné s koncerty a vytvořil několik samostatných programů, kde četl verše Sergeje Jesenina. Na konci 80. let byl jmenován hlavním režisérem Divadelního hereckého studia. Od roku 1991 začal pracovat v televizi, kde se stal autorem a vedoucím pásma programu 'Herecké osudy' o význačných umělcích národní kinematografie a také vedl rubriku 'Minulost' o nejlepších historických filmech. Byl rovněž autorem cyklu 'Vlajka svatého Ondřeje' k třístému výročí ruské námořní flotily a programu 'Nové iluze'.Ani při práci v televizi však nepřestával hrát ve filmech, z jeho dalších filmů je českému divákovi nejznámější nejspíš …. A JITRA JSOU ZDE TICHÁ (1972), SBOR GENERÁLA ŠUBNIKOVA (1980) a PORTRÉT UMĚLCOVY ŽENY (1981).Později byl Kirilll Stoljarov poradcem šéfa Federální služby televize a rozhlasu v Rusku a předsedou kulturně vzdělávací nadace „Sergej Stoljarov“, která pomáhá hercům, kteří jsou v důchodu. Dne 11. 10. 2012 ve 23:00 moskevského času Kirill Stojlarov podlehl svému statečnému osmiletému zápasu s rakovinou. Na přání rodiny se nekonal občanský pohřeb. Pohřben je na Vagaňkovském hřbitově.Kirill je nositelem titulu národního umělce Ruska.(zdroj: CSFD.cz, autor: Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková)