Karel Vochoč

Karel Vochoč se narodil 7. dubna 1930 v Praze na Žižkově do dělnické rodiny. Už od dětství se věnoval divadelní práci, zpíval v Kühnově dětském rozhlasovém zboru a statoval v Národním a Vinohradském divadle. Svoji statečnost dokázal za druhé války, když prchl z protektorátu do Jugoslávie a bojoval proti nacistům v partizánském oddílu Josipa Broze Tita. Po okupaci se jako přesvědčený komunista zapojil do revolučního dění jako dělník, člen Lidových milicí, dělnické přípravky a chystal se studovat. Rozhodl se raději pomoci nově rozvíjejícímu se divadlu v duchu „socialistického realismu“.Nejdříve v letech 1948 – 1963 prošel oblastními scénami v Jihlavě, Novém Boru, Opavě a Českém Těšíně. Nakonec se stal (do konce svého života) členem ostravského Státního divadla (1963 – 1987), kde byl dokonce v letech 1974 – 1981 uměleckým šéfem činohry. Byl představitelem zejména menších i velkých rolí komediálního ražení (za svůj vzor si vybral herectví Vlasty Buriana), jež zabrousil také do vážného repertoáru. V začátcích své dráhy vytvářel též – ale zcela ojediněle – milovnické postavy, ale ty byly, podle jeho slov, spíše k smíchu.Jeho z části lysá hlava, menší postava, prostý hlas a zjev, omezená mimika a zcela nadmíru přirozené charakterní herectví se uplatnilo v postavách Satina („Na dně“), Kazatele („Matka Kuráž a její děti“), Leonarda („Krvavá svatba“), Poďobaného („Optimistická tragédie“), Vocílky („Strakonický dudák“), Billa Starbucka („Obchodník s deštěm“), Josefa Švejka („Osudy dobrého vojáka Švejka“), Martina Kabáta („Hrátky s čertem“), Trepifajksla („Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“), Falstaffa („Veselé paničky windsorské“) atd. atd. Často hrál různé politické činitele a funkcionáře, které ztvárňoval hlavně v naší české normalizační kinematografii.Vstoupil do ní v 60. letech jako RNDr. Pavel Kobloch (MYKOIN PH 510), úředník Filipec (LUCIE) a nový předseda národního výboru Peton (VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI), i když si měl poprvé zahrát, tankistu ve filmu TANKOVÁ BRIGÁDA Ivo Tomana, v roce 1958.Největšího rozmachu zažil během 70. a 80. let při normalizaci (rozmachu nezabránilo ani angažmá v Ostravě), např. ve snímcích ZATYKAČ NA KRÁLOVNU (Kalous), PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (Máček), MĚSTO NIC NEVÍ (lázeňský), TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (Balcar), PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (Kačírek), ŘEKNEM SI TO PŘÍŠTÍ LÉTO (Zemánek), HOP – A JE TU LIDOOP (soudruh Kulich), SÓLO PRO STAROU DÁMU (Rožánek), TRNOVÉ POLE (Dubovec), KŘTINY (předseda Kotrč), VÍTR V KAPSE (táta), DISCOPŘÍBĚH (mistr Jonák) a poslední HAUŘI (Bürger).Spolupracoval též s televizí, a to s její ostravskou pobočkou, v inscenacích (KOŠILKA, DOVOLENÁ NA ÚROVNI, HRANICE IMUNITY, TYBYS, OHROŽENÉ MĚSTO, PRÉFÉRENCE, TELEFON, HROM DO KAPELNÍKA, ÚNOSY BEZ VÝKUPNÉHO, OSTROV LAKAMIDÓN, HOŘKÁ SLZA RADOSTI, KTERAK HONZA ZE ZÁMKU UTEKL, ŽENICH MEZI DVEŘMI, STŘÍBRNÝ SMRČEK, ČERNÍ Z NATÁLIE, JSOU URČITÉ HRANICE, NA SHLEDANOU V LEPŠÍCH ČASECH, FIGAROVA SVATBA, MRHOLENÍ a nebo HEREC) a také seriálech (DISPEČER, HALDY, KAMENNÝ ŘÁD, PLECHOVÁ KAVALÉRIE, PŘÁTELÉ ZELENÉHO ÚDOLÍ, BEZ ŽENSKÉ A BEZ TABÁKU, VELKÉ SEDLO či ČERNÁ ZEMĚ).Uplatnil se též v ostravském rozhlase („Plátěná aktovka“ 1965, „Není strany pro spokojené“ 1969, „Zrádné srdce“ 1970, „Mandloňová větvička“ 1970, „Dáma se dvěma hlavami“ 1971, „Devadesát tři“ 1975). K doplnění jeho lidského profilu je třeba dodat, že miloval jízdu na motorce a automobilem. Dokonce autem projel řadu zemí: Sovětský svaz, Řecko, Sicílie, Sardinie, Korsika, severní Afrika, Blízký východ, polární kruh. Byl obětavým členem KSČ, horlivě se angažoval v různých politických svazech, veřejných funkcích a odborech.Za herectví, ale i za politickou činnost, získal za výkon ve inscenaci „Na dně“ Hereckou cenu (1973), Cenu Svazu českých dramatických umělců (1975) za uměleckou tvorbu, titul Zasloužilého umělce (1976) a za záslužnou práci i politickou angažovanost Čestné uznání Městského výboru v Ostravě (1980). Osobitý herec, politický pracovník a též cestovatel Karel Vochoč zemřel 12. července 1987 v Ostravě ve věku pouhých padesáti sedmi let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)