Jeden z průkopníků naší kinematografie Karel Degl se narodil 19. října 1896 v Praze. Absolvoval reálku a rovněž abiturientský kurz obchodní akademie. V mládí ho však upoutal právě se rozvíjející film, kterému se chtěl ihned věnovat. Od ledna 1916 se stal vedoucím výroby a laboratoří ve výrobně uměleckých filmů Lucernafilmu. Ještě tentýž rok byl připuštěn jako výrobce k velmi oblíbené veselohře ZLA
Jeden z průkopníků naší kinematografie Karel Degl se narodil 19. října 1896 v Praze. Absolvoval reálku a rovněž abiturientský kurz obchodní akademie. V mládí ho však upoutal právě se rozvíjející film, kterému se chtěl ihned věnovat. Od ledna 1916 se stal vedoucím výroby a laboratoří ve výrobně uměleckých filmů Lucernafilmu. Ještě tentýž rok byl připuštěn jako výrobce k velmi oblíbené veselohře ZLATÉ SRDÉČKO (1916) režiséra Antonína Fencla s Josefem Švábem – Malostranským a Antonií Nedošinskou.Deglova práce pro Lucernafilm se stala osudnou. Roku 1918 se stal s bratrem Emanuelem Deglem jeho společníkem. Lucernafilm poté převzali pod svou výrobní filmu Bratři Deglové (1919 – 1930). Tato firma vyráběla přírodní, kulturní, průmyslové a také hrané filmy. Hraných filmů společnost vyprodukovala 17, například STAVITEL CHRÁMU (1919), SYN HOR (1925), HRABĚNKA Z PODSKALÍ (1925), KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1925), NA LETNÍM BYTĚ (1926), VELBLOUD UCHEM JEHLY (1926), DŮM ZTRACENÉHO ŠTĚSTÍ (1928), DCERY EVINY (1928), HŘÍCH (1928), PÁTER VOJTĚCH (1928), PODSKALÁK (1928), ŽIVOTEM VEDLA JE LÁSKA (1928), HŘÍCHY LÁSKY (1929), PRAŽSKÝ MONTE CHRISTO (1929), PRAŽSKÉ ŠVADLENKY (1929), ZTRACENÁ ZÁVĚŤ (1929), VENDELÍNŮV OČISTEC A RÁJ (1930). Firma, která byla zároveň distribuční, některé své snímky natočila v německé produkci.Firma (která se od poloviny 20. let stala tou nejvýznamnější, a spolupracovali s ní nejlepší čeští režiséři) produkovala významný filmový týdeník DEGLŮV ŽURNÁL (1927 – 1930). Ve své firmě se Karel Degl uplatnil i jako scenárista (O DĚVČICU) a režisér (O DĚVČICU a STAVITEL CHRÁMU). Právě STAVITEL CHRÁMU (1919) patří k nejvýznamnějším snímkům desátých let. Do historie se film zapsal svými třemi prvenstvími: jako první se zaobíral o historické téma a poprvé se v něm zjevil významný herec Národního divadla Rudolf Deyl st. a jeho syn Rudolf Deyl ml. Významně se též podílel na dokumentární tvorbě.Nejvíce však přimknul ke kameramanské práci. S Jaroslavem Blažkem a Ottou Hellerem se dnes řadí ke skvělé generaci „klasiků české filmové kamery“ a zakladatelům české kameramanské školy. Od roku 1917 nasnímal na kameru osm němých snímků. Přes ty první, situační komedii POLYKARPOVO ZIMNÍ DOBRODRUŽSTVÍ a komedii PRAŽŠTÍ ADAMITÉ, kde Degl použil první dvojnické záběry v českém filmu, nasnímal ještě UČITEL ORIENTÁLNÍCH JAZYKŮ (1918), KOZLONOH (1918), POMSTA MOŘE (1921), VELBLOUD UCHEM JEHLY (1926), DŮM ZTRACENÉHO ŠTĚSTÍ (1927) a ŽIVOTEM VEDLA JE LÁSKA (1928). Jako kameraman se uplatnil až ve 30. letech, po zrušení své dlouholeté firmy.Spolupracoval s nejlepšími, ale i nejhoršími českými režiséry. Za kameru se postavil u snímků Přemysla Pražského (SEDMÁ VELMOC), V. Ch. Vladimírova (VÝKŘIK DO SIBIŘSKÉ NOCI), Leo Martena (ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI), Svatopluka Innemanna (PÍSNIČKÁŘ, SŇATKOVÁ KANCELÁŘ, ŠVANDA DUDÁK), Josefa Rovenského (TATRANSKÁ ROMANCE, MARYŠA, HLÍDAČ Č. 47), Václava Kršky (OHNIVÉ LÉTO) – získal Národní cenu (1940), Martina Friče (SESTRA ANGELIKA, S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI či BARBORA HLAVSOVÁ), Františka Čápa (BABIČKA, JAN CIMBURA, PRELUDIUM) a dalších, kde proslul svým smyslem pro zachycení české krajiny. Za okupace nasnímal rovněž dva německé snímky (KLEINE MÄDCHEN GROSSE SORGEN, LEIDENSCHAFT UND LEID, GLÜCK UNTERWEGS).Po válce spolupracoval na dvou dokumentárních filmech o osvobození (CESTA K BARIKÁDÁM, VLAST VÍTÁ). Ještě pracoval na snímcích PAROHY (1947), NIKOLA ŠUHAJ (1947), DRAVCI (1948), NÁVRAT DOMŮ (1948), DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949), PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949) a MORDOVÁ ROKLE (1951), jež měla premiéru až po Deglově úmrtí.Od roku 1946 se zaměřil s pedagogickou činností na FAMU v Praze, kde až do smrti předával své cenné zkušenosti mladé kameramanské generaci. Na sklonku života se jako filmový historik uplatnil i v mladém filmovém archivu, jako jeden z pamětníků filmového pravěku. Karel Degl (psán i jako Karel Dégl) zemřel předčasně 19. května 1951 v Praze. Přesně šest měsíců před svými padesátými pátými narozeninami.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)