"Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví."
PhDr. Karel Čapek se narodil 9. ledna roku 1890 v Malých Svatoňovicích jako nejmladší ze tří dětí (bratr Josef, sestra Helena) manželů Antonína (lékař) a Boženy (sběratelka lidového folklóru) Čapkových. Maturitní zkoušku skládá na Brněnském gymnáziu, kam jej přijali i přes jeho proti rakousko-uherské aktivity na Královéhradeckem gymnáziu. Dále pokračuje ve studiu filosofie v Praze a později i v Berlíně a Paříži. Titul doktora v oboru filosofie získává roku 1918 za svou disertační práci Pragmatismus čili Filosofie praktického života, kde se věnuje především soudobému pojetí filosofického směru pragmatismu, jehož byl sám stoupencem.
Ještě před ukončením svých studií (1917) nastupuje jako redaktor Národních listů a ve stejném roce vydává své první samostatně napsané dílo Boží muka (jeho prvním literárním počinem je však dílo Zářivé hlubiny a jiné prózy, které píše společně s bratrem Josefem). Roku 1920 vychází jedno z jeho nejslavnějších děl RUR, kde poprvé zazní slovo „robot" (vymyslel jej však Josef Čapek) označující umělé organismy s vlastní inteligencí (Primus a Helena). Tento pojem se stal světově užívaným universálním výrazem. V jednadvacátém roce jeho života se u něj poprvé projevuje Bechtěrevova nemoc, jež mu působila bolesti obratlů a kloubů po celý život. Tato nemoc byla také důvodem, proč nenarukoval jako voják do první světové války.
Snaží se tak aktivně působit na světové dění především v intelektuální oblasti. V krátkém sledu se stává redaktorem také v časopisu Nebojsa (1918) a v Lidových novinách (1921). Ve stejném roce, kdy nastupuje do Lidových novin a opouští Národní listy, jak z osobních (vyloučení jeho bratra z redakce), tak politických (protimasarykovská nálada) důvodů. V roce 1921 se rovněž stává dramaturgem a režisérem a dramaturgem Vinohradského divadla. V Lidových novinách vychází roku 1922 na pokračování další z jeho významných děl Továrna na absolutno a ve stejném roce píše pro Vinohradské divadlo divadelní hru Věc Makropulos. Roku 1923 vydává Čapek první ze svých cestovatelských spisů Italské lisy a rok na to vychází i Anglické listy společně s dílem Krakatit, v němž zásadně kritizuje odtrženost morálky a vědy.
V tuto dobu již Čapek dosahuje světového věhlasu jako intelektuál, překladatel (překlady Moliéra a Apolinaira), dramatik, novinář, amatérský fotograf a především spisovatel. Tento věhlas je hlavním důvodem, proč je jmenován (1925) prvním předsedou nově vzniklého mezinárodního literárního spolku PEN klub (stále aktivní). Do začátku druhé větové války sepisuje celou řadu dalších význačných děl: např. Dášenka čili život štěněte a Hordubal (1933), Povětroň (1934), cestopisů: Výlet do Španěl (1930), povídek: např. Povídky z jedné a druhé kapsy (1929). V tuto dobu patří Čapek k čelním představitelům nejvyšších intelektuálních kruhů a stává se blízkým osobním přítelem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, o němž sepisuje trojsvazkové dílo Hovory s T. G. Masarykem (1928, 1931, 1935) a na ně navazující dílo Mlčení s T. G. Masarykem (1935).
V roce 1935 se žení s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou a zároveň začíná jeho nesmiřitelný boj s narůstající hrozbou Hitlerem fanatizované Německé říše. Čapek se se svou ženou a bratrem uchyluje na svou vilu (tzv. Strž) ve Staré huti u Dobříše. Roku 1936 vydává své protifašisticky laděné alegorické dílo Válka s mloky a dále pak Bílou nemoc (1937) a divadelní hru Matka (1938). I přes neutuchající Čapkovu snahu o odvrácení fašistické hrozby je roku 29. září roku 1938 podepsána Mnichovská dohoda, jež Čapka hluboce a bolestivě zasahuje. „Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel, věřil jsem totiž v jakési závazky, v takzvanou čest ve smlouvě a podobné věci. Myslím, že bych se v téhle tlačenici nevyznal..."
I přes hluboký šok a jeho stále se zhoršující zdravotní stav se Čapek nenechává psychicky zlomit nepříznivými politickými okolnostmi a staví se do čela tuzemského otevřeného odboje proti fašistické diktatuře a okupaci Československa. Přestává se soustředit na literární tvorbu a vytrvalou novinářskou prací a obsáhlou korespondencí se zahraničními spojenci a exilovou vládou usiluje o semknutí rozpolceného, navzájem proti sobě štvaného, českého národa i vojenskou intervenci ze zahraničí. Obhajuje postup exilového prezidenta Beneše a odsuzuje vzájemné obviňování mezi českým lidem. Stává se tak hlavním terčem fyzických útoků, anonymních výhrůžek či udání a nevybíravých praktik nacistického gestapa.
Pod tímto tlakem Čapek prohrává svůj boj s plicním edémem a umírá na první svátek vánoční, 25. prosince 1938 těsně před jeho plánovaným zatčením gestapem. Na motivy těchto nelehkých okamžiků jeho života od počátku okupace Československa až do jeho smrti byl roku 1989 natočen film Člověk proti zkáze s Josefem Abrhámem v hlavní roli. Dále také snímky: Karel Čapek (1989), Karel Čapek a jeho neobyčejný svět (2008) nebo Co Karel Čapek fotografoval (1985). Karel Čapek je držitelem řádu T. G. Masaryka a sedminásobným kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu.
(zdroj - CSFD.cz, autor - Vercinix)
