Francouzská herečka Juliette Mills se nejprve prosadila v Americe, z pozdější doby ji i u nás mohli diváci vidět v několika francouzských filmech, nyní již ale dlouhou dobu žije v soukromí. Pochází z pařížského předměstí Neuilly-sur-Seine a od dětství se věnovala tanci, vystupovala mimo jiné v dětském baletním souboru pařížské Opery. Později studovala herectví u proslulé herečky Béatrix Dussane.V
Francouzská herečka Juliette Mills se nejprve prosadila v Americe, z pozdější doby ji i u nás mohli diváci vidět v několika francouzských filmech, nyní již ale dlouhou dobu žije v soukromí. Pochází z pařížského předměstí Neuilly-sur-Seine a od dětství se věnovala tanci, vystupovala mimo jiné v dětském baletním souboru pařížské Opery. Později studovala herectví u proslulé herečky Béatrix Dussane.V devatenácti letech debutovala před kamerou několika menšími rolemi telefonistky (VELKÁ BEDNA – La grosse caisse, 1965) nebo ošetřovatelky (SVĚTÁCI – Les bons vivants, 1965). Po kamerových zkouškách k filmu HOŘÍ PAŘÍŽ? (Paris brule-t-il?, 1966) – v němž nakonec nehrála – dostala nabídku ze Spojených států k podpisu sedmileté smlouvy se společností 20th Century Fox. V Americe ovšem hrála jen v několika seriálech, které se do Evropy ani nedostaly, mezitím se ale znovu vracela do Francie k natáčení pro televizi. Dva roky strávila v Indii, kde začala koketovat s malováním.Do Francie se definitivně vrátila v roce 1970, velkou roli dostala například v dramatu OBLÁZKY Z ÉTRETAT (Les gales d’Étretat, 1974). Znovu často hrála v televizních seriálech (LIDÉ Z MOGADORU – Les gens de Mogador, 1972), kromě toho se objevovala i na divadelních jevištích, zajímavou kreaci předvedla například ve hře Bratři Karamazovi. U nás jsme ji mohli vidět jako hostinskou Lorette ve válečné komedii STEPUJÍCÍ STONOŽKA (Le mille-pattes fait des claquettes, 1977), v dalším známém filmu POLICAJT NEBO ROŠŤÁK (Flic ou voyou, 1979) hrála manželku zavražděného komisaře Bertranda. Mezitím také nadále spolupracovala s televizí, stále více se ale stahovala do ústraní a v soukromí se od konce sedmdesátých let věnuje malování. Před filmovou kamerou se objevila naposledy v rámci Boissetova snímku OBDOBÍ VEDER (Canicule, 1984). Jako malířka dodnes vystavuje nejen ve Francii, ale i ve světě.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)