John Barrymore

John Sidney Blyth, známější jako John Barrymore, člen slavné filmařské dynastie (bratr Lionela a Ethel Barrymoreových a dědeček současné herečky Drew Barrymore) se narodil ve Filadelfii hereckým rodičům. Odtud pocházela jeho babička z matčiny strany Louisa Lane Drew (Mrs Drew), rovněž prominentní a uznávaná herečka a divadelnice, která jemu i jeho sourozencům vštěpovala způsoby hraní a života v divadle. O jeho soukromém životě se toho napsalo spousta ještě když žil. V roce 1898 byl vyloučen z přípravky v Georgetownu poté, co ho chytili ve veřejném domě. Původně měl být výtvarníkem, začínal jako kreslíř u newyorkských novin Evening Journal. Na jevišti debutoval v roce 1903, o dva roky později už hrál v Londýně.V prvních letech nového století se ucházel o přízeň varietní tanečnice Evelyn Nesbitové, která s ním měla i otěhotnět a on jí pak zařizoval potrat, oficiálně prezentovaný jako "slepé střevo". Toto vše následně popřel během soudu ve věci vraždy dalšího jejího milence manželem, pittsburghským milionářem, v roce 1906. Ve stejném roce zažil John zemětřesení v San Francisku. Měl v té době s jednou produkcí vycestovat na turné po Austrálii, moc se mu do toho ale nechtělo a tak raději ve skrytu popíjel u jednoho kamaráda. Přitom dostal nápad zahrát si na "očitého svědka" události a napsal reportáž "Letter to my sister Ethel" (Dopis mojí sestře Ethel), ve které si různě vymýšlel. O dvacet let později to i sám přiznal, uvedené "svědectví" ho v té době nicméně velice proslavilo.Barrymore vytvořil řadu vynikajících rolí na divadle i ve filmu. Během své čtvrt století trvající filmové kariéry byl uznáván jako herecká špička (hlavní mužská role ve více než šedesáti filmech). Začínal v nenáročných komediích, později, přesvědčen svým přítelem, autorem divadelních her Edwardem Sheldonem, přešel k dramatu a nakonec to byla průkopnická a dodnes v Americe jedny z nejlepších pojetí shakespearovských postav Richard III (1920) a Hamlet (1922), kterého si na Broadwayi zopakoval více než stokrát a následně s ním vycestoval i do Londýna (1925). Senzací byl jeho výstup v Galsworthyově hře "Spravedlnost" (1916) s Cathleen Nesbittovou, které ho seznámila s jeho druhou ženou, Blanche Oelrichsovou (dcera Diana zemřela v osmatřiceti po alkoholovo-práškovém excesu). Triumfoval na Broadwayi ve hrách "Peter Ibbetson" (1917) podle George du Mauriera, v Tolstého "Vzkříšení" (1918) a s bratrem Lionelem v “Žertu“ ( The Jest, 1919).K filmu ho přivedly ekonomické důvody a také fakt, že nesnášel různá turné a s nimi spojená cestování. Byl schopen natočit několik filmů během divadelních prázdnin nebo také ráno stát před kamerou a večer zářit na jevišti. K filmu ho možná také dotlačili jeho úspěšní příbuzní. K jeho památným “němým“ rolím patří např. DOKTOR JEKYLL A PAN HYDE (1920) s Nitou Naldi, SHERLOCK HOLMES (1922), akční BEAU BRUMMEL (1924), za nějž ho vlastním výtvorem poctil Rudolph Valentino, DON JUAN (1926) nebo Kapitán Ahab z filmu MOŘSKÁ BESTIE (The Sea Beast, 1926). Barrymore byl velkým kamarádem (hodně toho spolu prostě propili) s baseballovou legendou Mikem Donlinem, který se také objevil ve dvou jeho němých filmech.Příchod zvuku nečinil jeho trénovanému hlasu žádný problém. Debutoval dramatickým přednesem proslovu z “Jindřicha IV.“ ve warnerovském muzikálu THE SHOW OF SHOWS (1929). Rok nato si zopakoval roli Kpt. Ahaba v dramatu s Joan Bennettovou MOBY DICK (1930). K významným filmům z toho období patří drama LIDÉ V HOTELU (1932) s bratrem Lionelem, VEČEŘE O OSMÉ (1933) George Cukora nebo komedie Howarda Hawkse DVACÁTÉ STOLETÍ (1934). Na plátně se sešel s mnoha prvotřídními herečkami: Greta Garbo, Katharine Hepburnová, Jean Harlowová, Joan Crawfordová a Carole Lombardová. Objevil se v titulní roli židovského advokáta ve Wylerova dramatu PRÁVNÍ ZÁSTUPCE (Counsellor at Law,1933) podle Elmera Rice. Podle kritiky to byla "jedna z mála jeho filmových rolí, která nám ukázala jeho velikost..."Během líbánek s herečkou a modelkou Dolores Costello, se kterou měl později dceru Dolores Ethel a syna Johna Drew (otce Drew Barrymore), zkolaboval na svojí lodi u pobřeží Mexika a potřeboval lékařské ošetření (1929). Mnoho jeho zdravotních problémů zřejmě souviselo s konzumací nekvalitního a občas téměř jedovatého ilegálního alkoholu z dob prohibice (1920-1933). Koncem 30. let už začal John Barrymore zapomínat texty svých rolí (dochované kamerové zkoušky pro nakonec nerealizovaného Hamleta z roku 1934) a nechával si od té doby svoje dialogy psát na tabulky. Poslední bravurní shakespearovskou úlohou byl přestárlý Mercurio z ROMEO A JULIE (1936). Dalších spolehlivých výkonů už moc nepřišlo a zbylé role už byly pouze jeho vlastními karikaturami.Bratr se mu snažil bránit ve zbrklých sňatcích, které opakovaně končily rozvodem a jen zatěžovaly jeho konto (čtvrtý a poslední manželský svazek, s Elaine Barrie, byl katastrofou). John byl známý tím, že lidi nazýval přezdívkami, které si sám vymýšlel: bratr Lionel byl např. "Mike", sestra Ethel "Jake", Blanche “Fík“ a Dolores mj. “Vajíčko“. Definitivní kolaps přišel v jednom rozhlasovém pořadu, smrt v nemocnici ("Umírám? To bych neřekl, drahý příteli. Žádný z Barrymoreů by nepřipustil, aby se mu přihodilo něco tak obyčejného." - podle jeho kamaráda, Gene Fowlera, ale jeho poslední slova zněla jinak). Pohřben byl v East Los Angeles a rakev nesli mj. W. C. Fields, Herbert Marshall, Louis B. Mayer nebo David O. Selznick. Syn John nechal později ostatky přemístit do Filadelfie (hřbitov “Mount Vernon Cemetery“).John Barrymore je zmiňován v písni z roku 1929 "I May Be Wrong (But I Think You're Wonderful)" – Možná se pletu (ale myslím, že jsi úžasná), která se stala znělkou newyorského divadla Apollo. Hodně toho propil také se slavným komikem W. C. Fieldsem. Ve filmu W. C. FIELDS A JÁ (W.C. Fields and Me, 1976) hrál Barrymoreho Jack Cassidy, který ho (stejně jako Errol Flynn a Douglas Fairbanks Jr.) zbožňoval. Errol Flynn ho ztvárnil rok před svou smrtí v dramatu o životě Diany Barrymore v TOO MUCH, TOO SOON (1958) a Christopher Plummer (přítel Diany) zase v one-man show “Barrymore“ (1996). V roce 1990 vyšla biografie Margot Petersové s názvem "The House of Barrymore" a jeho duch se objevil v Rudnikově komedii “Nesnáším Hamleta“ (I Hate Hamlet) z roku 1991. Jeho hvězdu nalezneme na hollywoodském “Chodníku slávy“. Jako jediný ze sourozenců, ač dnes považovaný za nejlepšího z trojice, nikdy nebyl na Oskara ani nominován."Ano, otče. Jsem vinen, v tuto chvíli, za tělesné touhy." - "Koho se týkají?" - "JÍ!"(během posledního pomazání doprovázela kněze k nemocničnímu lůžku Johna Barrymorea neobyčejně vlídná sestřička a kněz se ho zeptal, zda se chce vyznat z hříchů...)(zdroj: CSFD.cz, autor: Marek "džanik" Janík)