Jaroslava Panenková se narodila 21. února 1908 v obci Růžodol u Mostu. Krátce studovala, ale přesto nakonec rozhodla se věnovat herectví. Bez větší teoretické průpravy, kromě zkušenosti u ochotníků, se stala členkou činoherní Východočeské společnosti (1939 – 1941). V letech 1941 – 1944 následně prošla kladenským Stálým divadlem, Horáckým divadlem v Třebíči a pražským Intimním divadlem v Umělecké b
Jaroslava Panenková se narodila 21. února 1908 v obci Růžodol u Mostu. Krátce studovala, ale přesto nakonec rozhodla se věnovat herectví. Bez větší teoretické průpravy, kromě zkušenosti u ochotníků, se stala členkou činoherní Východočeské společnosti (1939 – 1941). V letech 1941 – 1944 následně prošla kladenským Stálým divadlem, Horáckým divadlem v Třebíči a pražským Intimním divadlem v Umělecké besedě. Po okupaci dále setrvala v Praze, jako herečka Divadla 5. května (1945 – 1947), Divadla města Žižkova (1947 – 1948) a zakládající členka Městského oblastního divadla na Žižkově (1948 – 1950), jež dlouho neslo název Divadlo S. K. Neumanna a dnes Divadlo pod Palmovkou.A po odchodu z Prahy na začátku 50. let setrvala v tehdy nově založeném Městském oblastním divadle v Benešově (1950 – 1952), v Městském oblastním divadle na Kladně (1952 – 1956) a opět v Horáckém divadle, v Jihlavě (1956 – 1961). Aktivní hereckou dráhu zakončila před odchodem do penze ve Státním zájezdovém divadle (1961 – 1962). Přestěhovala se do Prahy a ještě ojediněle hostovala v pražských divadlech, mj. i opět v Divadle S. K. Neumanna (1968 – 1969). Jaroslava Panenková byla charakterní herečkou, jenž si ke svým hereckým výkonům dopomáhala svojí statnou postavou, kulatým obličejem, mluvou těla, mimikou, pohyby a hlasovým projevem.Panenková se představila v řadě inscenací českého a světového moderního, klasického repertoáru. Na pražských a oblastních divadelních prknech se předvedla například v inscenacích „Křest ohněm“ (Paní Zsuzska Boziová), „Ženský boj“ (Božena), „Zpívající Čína“ (Cchaj Jüng – lan), „Moje teta – tvoje teta“ (Marie Kapičková), „Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec“ (Barbora Jahelková), „Bílá nemoc“ (Profesorka), „Veselé paničky windsorské“ (Paní Hošková), „Povídky z Vídeňského lesa“ (Matka) apod. V Kladně se pokoušela i o divadelní režii („Kudy kam?“ dramatika Oty Šafránka). Ovšem vždy herečka stála v pozadí před ostatními a velkými hvězdami ze souborů.V českém filmu sehrála kolem patnácti filmových rolí, malý počet odůvodňují mimopražská divadelní angažmá. Ve 40. a 50. letech hrála matku (Antonín Šůra) a manželku (Jaroslav Průcha) Hoškovou ve Vávrově NĚMÉ BARIKÁDĚ (1948), poštmistrovu (Karel Hruška) ženu ve ZVONECH Z RÁKOSU (1950) Václava Kubáska, krmičku Annu v Lipského a Strejčkově komedii SLEPICE A KOSTELNÍK (1950), hostinskou Kateřinu Šulcovou ve snímku Václava Kršky MIKOLÁŠ ALEŠ (1951), účastnici koncertu Mojsejevců ve Vlčkově filmu ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE (1952), domovnici Dvořákovou v ANNĚ PROLETÁŘCE (1952) Karla Steklého, ženu obchodníka Aloise Olšinky (Vladimír Řepa) v Sequensově OLOVĚNÉM CHLEBU (1953) a vychovatelku v internátě v BOTOSTROJI (1954) režiséra K. M. Walló.Po odchodu do Jihlavy se na deset let ve filmu odmlčela a do filmových ateliérů se vrátila až po svém odchodu na odpočinek v 60. a 70. letech. Byla pasažérkou s kloboukem v krátkém DOBRODRUŽSTVÍ S NAHÝM KLUKEM (1964) Jana Moravce, sousedkou v Novákových BUBNECH (1964), svědkyní paní Alžbětou Frejkovou v komedii Jiřího Krejčíka ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964), ženou v prodejně ve snímku KÁŤA A KROKODÝL (1965) režisérky Věry Plívové – Šimkové, starou prodavačkou Danešovou v Gajerově FLIRTU SE SLEČNOU STŘÍBRNOU (1969), manželkou majitele pragovky (Vladimír Hrubý) v dalším snímku Karla Steklého SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971) a naposledy starší ženou před Poštovním muzeem v kriminálce OSUD JMÉNEM KAMILA (1974) Petra Schulhoffa.Spolupracovala také s rozhlasem a ojediněle i s dabingem (… A HVĚZDY ZÁŘÍ). I ona sama se stala dramatičkou – autorkou dětské divadelní hry „Letíme do nebe“ (1946) o vynálezcích horkovzdušných balónů. Později, již v penzi, si přivydělávala jako překladatelka z ruštiny. Po odchodu z divadelního a filmového světa postupně upadala v zapomnění a dnes ani neznáme přesné datum, rok, měsíc a den úmrtí herečky, dramatičky a překladatelky Jaroslavy Panenkové. Pouze víme, že to bylo v Praze a zřejmě v devadesátých létech. Přesto všechno dodnes patří do historie českého divadla a i díky svým filmovým rolím taktéž do dějin české kinematografie konce první a druhé poloviny 20. století.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)