Kameraman Jaroslav Blažek se narodil 3. srpna 1896 v Praze. Již od raného mládí ho velmi upoutal film a v 19 letech se stal laborantem ve firmě Pojafilm. Poté byl nějaký čas promítačem v žižkovském kině pana Weisse. Již roku 1919 se dostal k filmové kameře, u které již zůstal natrvalo.Často spolupracoval se Svatoplukem Innemannem, Josefem Brabcem, Josefem Kokeislem, Václavem Hanušem, Janem Stallic
Kameraman Jaroslav Blažek se narodil 3. srpna 1896 v Praze. Již od raného mládí ho velmi upoutal film a v 19 letech se stal laborantem ve firmě Pojafilm. Poté byl nějaký čas promítačem v žižkovském kině pana Weisse. Již roku 1919 se dostal k filmové kameře, u které již zůstal natrvalo.Často spolupracoval se Svatoplukem Innemannem, Josefem Brabcem, Josefem Kokeislem, Václavem Hanušem, Janem Stallichem, Karlem Deglem a Otto Hellerem. Jako kameraman se dokázal přizpůsobit každému novátorskému požadavku režisérů, měl smysl pro neznámé postupy a prostředky, atmosféru a pro diváky neznámé prostředí děje. Svou vrozenou vynalézavostí dokázal naturalisticky a realisticky zachytit každý předmět, detail a dekoraci. Diváky zcela uchvátil svými prostředky filmové skladby (např. velké detaily, rapidmontáže, tonální deformace a optické triky). Nejčastěji byl využíván na exteriérové fotografie, které byly jeho nejsilnější stránkou.Kromě desítek kulturních a dokumentárních snímků (DĚLNICKÝ DEN, PÉČE O ZMRZAČENÉ DĚTI, PRAHA V ZÁŘI SVĚTEL, SVĚTLO SLEPCŮ, ZE STUDENTSKÉHO ŽIVOTA, PRAHA V ZIMĚ, REVUE GONG, REVOLUCE KRVE A DUCHA, KUTNÁ HORA, ZIMA, LESNÍ ŠKOLKY, ABY NEBYLO POZDĚ, JEDEM NA CHMEL či KLÍČOVÝ VÝZNAM SILÁŽE) pracoval na hraných filmech.V němém období natáčel snímky s Oldřichem Kmínkem (melodrama JINDRA, drama DAR SVATEBNÍ NOCI, melodrama NEPOČESTNÁ ŽENA), Přemyslem Pražským (drama LÁSKA JE UTRPENÍM, drama BATALION), Václavem Binovcem (dobrodružná ULIČKA HŘÍCHU A LÁSKY, melodrama MADAME GOLVERY, melodrama VYZNAVAČI SLUNCE), Janem W. Speergerem a Josefem Rovenským (drama TULÁKOVO SRDCE), Miroslavem J. Krňanským (komedie LIKÉROVÁ PRINCEZNIČKA), Robertem Zdráhalem (drama SOUBOJ LÁSKY, melodrama PRAŽSKÉ DĚTI) a Martinem Fričem (VARHANÍK U SV. VÍTA). Největšího úspěchu zaznamenal zejména u již zmíněného dramatu BATALION (1927) Přemysla Pražského a Fričova VARHANÍKA U SV. VÍTA (1929).Od roku 1931 nasnímal různé zvukové sentimentální a zcela periferní komedie (OSADA MLADÝCH SNŮ, PRÁVO NA HŘÍCH, PÍSEŇ O VELKÉ LÁSCE, SEDMÁ VELMOC, EXEKUTOR V KABARETU, BURZA PRÁCE, ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ, NA SVATÉM KOPEČKU, NA RŮŽÍCH USTLÁNO, JANA, DĚTI VELKÉ LÁSKY).Díky Blažkově kameře měly umělecký úspěch: Kodíčkovy komedie LOUPEŽNÍK (1931) a OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY (1931), Vančurovo drama NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933), komedie U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934) Miroslava Cikána, Fričův POSLEDNÍ MUŽ (1934), Vančurova experimentální MARIJKA NEVĚRNICE (1934), drama ...A ŽIVOT JDE DÁL... (1935) Carla Junghanse, F. W. Kraemera a Václava Kubáska, Wassermanovi TRHANI (1936), špionážní drama VZDUŠNÉ TORPÉDO 48 (1936) Miroslava Cikána, vesnická dramata HORDUBALOVÉ (1937) Martina Friče a JEJÍ PASTORKYNĚ (1938) režiséra Cikána, Fričovo hornické drama DRUHÁ SMĚNA (1940), crazy komedie TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA (1941) režiséra Friče, komedie PANTÁTA BEZOUŠEK (1941) Jiřího Slavíčka a drama BARBORA HLAVSOVÁ (1942), opět pod režií Martina Friče.Po úspěchu HORDUBALŮ (1937) získal příležitost natáčet také v Itálii pro Astra – Film (TORNA CARO IDEALE, DOPO DIVORZIEREMO či EL MARIDO PROVISIONAL). V padesátých letech natáčel již pouze krátké naučné a dokumentární filmy (př. NÁŠ VZOR, ŽNĚ MÍRU, DĚDINA NA DYJI, ZEMĚ MILOVANÁ, POLABÍ, TROJÍ SETKÁNÍ apod.) a v 60. letech pracoval pro Propagační a Výukový film.Jednou se také pokusil o filmovou režii. Roztočil drama HRDINOVÉ HRANIC (1938), které reagovalo na události roku 1938, ale kvůli nastalé politické situaci nemohlo být již nikdy dokončeno. Roku 1968 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Jaroslav Blažek zemřel 9. srpna 1976 v Praze ve věku 80 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)