Jaromír Hanzlík

"Chtěl bych se věnovat filmu, ale 'pohříchu' musím říct, že nabídky, které dostávám, jsou tak blbé, že jsem si řekl, že budu radši sedět doma, než dělat blbosti." Když se řekne Jaromír Hanzlík, každý si hned představí uřvaného strýce Pepina, rozevlátého kovboje Honzu nebo uťáplého Dr. Mráčka v promáčeném obleku.

Herec, kterého zná celý národ a sledoval jeho výkony ve filmech, seriálech či na divadelních prknech, začínal už jako sedmnáctiletý, když v Juráčkově filmu KAŽDÝ MLADÝ MUŽ vystupoval po boku Pavla Landovského. A prožívat začátky v české Nové vlně s jedním z našich nejzajímavějších režisérů Pavlem Juráčkem, to je začátek našlápnutý na dobré časy.

Rodák z Českého Těšína vyrůstal spíše s otcem, protože se rodiče rozvedli, když byly malému Jaromírovi tři roky. Sklony k filmu a divadlu měl vcelku jasné. Otec byl v opeře, později kabaretiér a matka byla asistentkou režie v československé televizi. V roce 1966 byl přijat na DAMU, ale místo do školy nastoupil přímo do Divadla na Vinohradech. Brzy se uchytil jako představitel výrazných rolí a stejně se mu dařilo i ve filmu. Kdo by si byl pomyslel, že si odbyde své první role hned pod vedením takových režisérů, jakými jsou Otakar Vávra, Karel Kachyňa nebo Martin Frič? Točil kriminální filmy, válečná dramata i komedie a brzy se stal populárním a velice obsazovaným hercem, na kterého se dalo spolehnout v jakékoli úloze.

Druhá polovina šedesátých let byla zkrátka pro Jaromíra Hanzlíka skvělou dobou, kde natočil jedny ze svých nejzajímavějších filmů (KOČÁR DO VÍDNĚ, ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU, ČEST A SLÁVA či SLASTI OTCE VLASTI) a setkal se s výraznými osobnostmi českého filmu. Pravě ve filmu SLASTI OTCE VLASTI, kde si zahrál mladého Karla IV., se poprvé setkal s mladičkou herečkou Danielou Kolářovou. Netušil však, že právě ona bude později jeho častou hereckou partnerkou a vytvoří s ní nezapomenutelné a především sympatické dvojice. Zopakovali si spolupráci už o dva roky později, tedy v roce 1971, v oblíbeném komediálním seriálu TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA a potom ve filmech NOC NA KARLŠTĚJNĚ nebo LÉTO S KOVBOJEM.

To už byla sedmdesátá léta. Hanzlík byl jedním z nejpopulárnějších herců mladé generace a oblíbeným u spousty lidí. Vystupoval na televizních obrazovkách v seriálech BYL JEDNOU JEDEN DŮM, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ale i seriálech doby, jako byly ŽENA ZA PULTEM či kombajnérská PLECHOVÁ KAVALÉRIE. Z rolí sympatických mladíků se vymanil hned v roce 1980, když pod režijní taktovkou Jiřího Menzela zahrál v POSTŘIŽINÁCH energického, dobráckého a především hlasitého strýce Pepina. Role, za které se v zámoří dostávají zlaté sošky, vynesla i u nás Hanzlíkovi veliký obdiv a jeho věty (respektive věty Bohumila Hrabala) se citují dodnes.

Další příležitosti dostal u Jiřího Menzela i ve SLAVNOSTECH SNĚŽENEK či KONCI STARÝCH ČASŮ.

Devadesátá léta jsou už ve znamení výrazného omezení herecké práce. Nejen, že točí sotva jeden film ročně, což jsou ještě většinou televizní pohádky, ale ukončuje i dlouholeté angažmá v divadle, kde odehrával vedle filmové kariéry svoje veliké role v HAMLETOVI, REVIZOROVI, ZLOČINU A TRESTU, OIDIPOVI či CYRANOVI Z BERGERACU a diváci z něj byli vždy nadšeni. Život v zahraničí a podnikatelské aktivity byly nejspíš zaslouženým odpočinkem po nepřetržité herecké práci.

V roce 1997 počal dlouholetou spolupráci s televizí a uváděl sympatický pořad ÚSMĚVY, kde často vzpomínal i se svými kolegy. Už vypadalo, jako by se herec nikdy k filmu vrátit nechtěl, ale nejspíš jej v roce 2002 přesvědčil scénář filmu SVĚDEK z cyklu Oběti. Ač pouze na televizních obrazovkách, rozhodně šlo o povedený návrat. Jaromír Hanzlík podal naprosto přesvědčivě hroutící se život svědka zločinu a vedle zájmu diváků sklidil i pochvaly kritiky.

Pokračoval vcelku neoblíbenou NEMOCNICÍ NA KRAJI MĚSTA PO DVACETI LETECH a nekonečnou POJIŠŤOVNU ŠTĚSTÍ (ze které později raději vycouval, tedy seriálově zemřel) a zařekl se, že v seriálech už vystupovat nebude. Názor však změnil, když jej režisér Jiří Adamec pobídl k pokračování populární SANITKY.

Jaromír Hanzlík se tedy vrací. Naštěstí nejen televizně, ale i v nových filmech, jako byly například slovenský POKOJ V DUŠI nebo vedle Pavla Zedníčka a Jaromíra Plesla ve filmu MUŽI V ŘÍJI, kde si jednu z hlavních rolí s hereckou partnerkou Martou Vančurovou zahrál s chutí. Doufejme, že to je jen začátek nového rozjezdu, a že nabídky a scénáře budou kvalitnější, aby se jeden z našich nejtalentovanějších herců nerozhodnul, že bude raději sedět doma.

(Zdroj: csfd.cz - Robert "Gary" Vrba)