Jarmila Beránková

Jarmila Beránková se narodila 15. května 1919 v Kojeticích u Prahy. Započala se studiem na gymnáziu v Praze u profesora a spisovatele Miroslava Bedřicha Böhnela. Böhnel ve čtrnáctileté Jarmile, která měla pouze několik ochotnických zkušeností, rozpoznal herecký talent a doporučil ji svému příteli režiséru Janu Svitákovi a produkčnímu Janu Reiterovi, který hledal hlavní dívčí úlohu pro film režiséra a herce Josefa Rovenského ŘEKA (1933).V ŘECE sehrála chudou Pepičku Matukovou, jenž vzplane více jak dětským přátelstvím ke spolužákovi a synovi starosty Pavlu Sychrovi (Václav Jalovec), který se rozhodne chytnout velkou rybu, za níž by získal peníze, aby mohl kamarádce udělat radost a koupit ji oblečení. Plán se mu povede, i když za to málem zaplatil životem… Film přinesl Beránkové nevídanou mezinárodní popularitu. Dostalo se ji pompézního uvítání na premiéře filmu v Paříži, Vídni a Berlíně, kde se dokonce setkala s nacistickým pohlavárem Adolfem Hitlerem (od kterého dostala dvě lvíčata) a jeho pobočníkem Rudolfem Hessem. Okouzlena mezinárodní slávou opouští studia na gymnáziu pro náš film, ale svoji první roli už nikdy nepřekonala.Její krásná mladá slovansky měkká kouzelná tvář, lyrická postava mladého a zdravého venkovského děvčete a specifický typ mladé hrdinky, jež v našem filmu doposud chyběl, byl filmovou kamerou zaznamenán jako Boženka ve Svitákově komedii ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ (1934), Viktorka v nikdy nedokončeném dramatu Jana Svobody VIKTORKA (1935) na motivy románu „Babička“ Boženy Němcové, služebná ve Svobodově komedii KOHO JSEM VČERA LÍBAL? (1935), chůva Jarmilka v melodramatu BEZDĚTNÁ (1935) M J. Krňanského i titulní Lojzička v Cikánově operetce LOJZIČKA (1936), v níž u mlýna ve kterém idylicky žijí děvčátka havaruje letadlo s posádkou dvou mladých pilotů.Dále jako Hanička ve válečném dramatu ZBOROV (1938) J. A. Holmana a Jiřího Slavíčka, prodavačka v automatu v Haasově a Cikánově komedii SVĚT, KDE SE ŽEBRÁ (1938), manekýnka Anča ve SLEČNĚ MATINCE (1938) Vladimíra Slavínského, sekretářka v Schorschově snímku PÁN A SLUHA (1938), Zdena v Binovcově JARCE A VĚŘE (1938), Anička v nedokončených Blažkových HRDINECH HRANIC (1938), schovanka Hanička v Lamačově LUCERNĚ (1938), Růža v operetě U SVATÉHO MATĚJE (1939) Jana Svitáka, dospělá Zorka v Bromově TULÁKU MACOUNOVI (1939), Jiřina v melodramatu SRDCE V CELOFÁNU (1939) režiséra Svitáka, komorná v NEVINNÉ (1939), Věra Skalská v Hašlerově komedii PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940), Anička Kalinová ve Svitákově POSLEDNÍM PODSKALÁKOVI (1940), Vilma v PEŘEJÍCH (1940) Karla Špeliny či komorná v RUKAVIČCE (1941) J. A. Holmana.V letech 1939 – 1943 byla divadelní herečkou v Divadle Vlasty Buriana, v 50. letech v Alhambře a poté v Pražské estrádě. Byla vdaná za podnikatele Jiřího Vrabce, se kterým měla syny Jiřího (1942 – 1988) a Petra (1945 – 1998). Po dvou těhotenstvích přibrala na váze, ztratila hubenou dívčí figuru a začala se věnovat zejména rodině. Přesto se ještě několikrát do filmových atelierů vrátila v převážně epizodních úlohách ženy řezníka Kaněry (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), rekreantky (ANDĚL NA HORÁCH), sousedky (CO ŘEKNE ŽENA…), servírky (SLEČNA OD VODY), řidičky (CHLAP JAK HORA), venkovanky (MÍSTO V HOUFU), učitelky (DÍVKA NA KOŠTĚTI), uvaděčky (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU), bytné Roubalové (SMRT NA ČERNO), sousedky (POPRASK NA SILNICI E 4) a provozní v motorestu (JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA).Výjimečně spolupracovala s rozhlasem a s televizí (JAK SE DĚLÁ DIVADLO), kde byla zejména seriálovou herečkou (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, CHALUPÁŘI a MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA). Paradoxně byla nejvíce zaměstnána prací v dabingových studiích, kde působila už od začátku působení dabingu v Československu. Herecká práce nesplnila očekávaní, které do ní Beránková vkládala a kvůli kterému se vzdala zamýšleného doktorského povolání. Poslední léta svého života herečka dožila v naprostém ústraní a bez přátel. Ráda si četla detektivky, luštila křížovky a sledovala televizi. Jarmila Beránková zemřela na ranění mrtvice 29. ledna 2002 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti tří let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)