Ján Borodáč

Ján Borodáč (někdy uváděn i jako Janko Borodáč a pod pseudonymy Ján Debnár či Janko Bystrý) se narodil 18. června 1892 v Prešově. Po vystudování učitelského ústavu se na dva roky stal učitelem ve slovenských školách v Pstrině a Kvačanech. Po vypuknutí první světové války jako voják bojoval na ruské frontě, padl do zajetí a již tady se věnoval ochotnickému divadlu. Po návratu na Slovensko 1918 působil jako ochotník, vletech 1919 – 1921 vystudoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze.První profesionální hereckou zkušenost získal v Propagačním činoherním souboru Marška Slovenského národního divadla v Bratislavě (1921 – 1922). Krátce se opět vrátil k pedagogické profesi v Sabinově (1922 – 1924), kde se přesto horlivě věnoval ochotnickému herectví. A i se svojí ženou byl přijat jako herec a režisér do bratislavského Slovenského národního divadla (1929 – 1945), kde v letech 1929 – 1945 byl i dramaturgem a šéfem činohry.Během let 1945 – 1953 opustil Bratislavu a pomáhal budovat jako ředitel nového košického Východoslovenského národního divadla. Nakonec se vrátil do Bratislavy, kde až do své smrti byl opět režisérem a hercem Slovenského národního divadla (1953 – 1964). Jeho dlouholetou ženou byla slovenská herečka Oľga Országhová – Borodáčová (1899 – 1986). Svým nacionálním smýšlením se snažil o buditelské divadlo.Borodáč jako herec odehrál desítky velkých a titulních divadelních postav v nichž uplatnil své realistické herectví. Jako režisér začínal v popisném realismu, avšak na popud K. S. Stanislavského a MCHATu své úsilí rozšířil na psychologický realismus. V pozdějších létech Ján Borodáč neopomněl inscenovat ani v prosazovaném socialistickém realismu.Blízké mu byly lidové činohry a veselé komedie. Dramata a tragédie inscenoval jen občas. Patřil mezi první profesionální slovenské herce, jenž má na svém kontě velké zásluhy o zprofesionalizování slovenského divadla. Vystoupil na prknech pražského Národního divadla jako autor a recitátor „Proslovu“ a „50 let Moskevského uměleckého divadla“ (22. října 1948).Z jeho režií domácího a světového repertoáru: „Statky – zmatky“, „Ženský zákon“, „Herodes a Herodias“, „Tři sestry“, „Dobrodružství při obžínkách“, „Na dnes“, „Zmierenie“ a dalších více jak dvěstě inscenací. Ján Borodáč za svojí práci získal Státní cenu (1952), titul Národního umělce (1955), Řád práce (1960) a Řád republiky (1962).Jako pedagog vychoval desítky výrazných slovenských herců mladších generace (př. Mikuláš Huba, Mária Bancíková, Beta Poničanová, Ján Jamnický, Martin Gregor, Karol L. Zachar či František Dibarbora, Růžena Porubská – Hurbanová). Na jeho počest neslo jméno Jána Borodáče např. košické divadlo (1994 – 1998), ulice v Košicích, Bratislavě a v dalších a herecká Cena Janka Borodáče.Filmové umění nikdy plně nevyužilo herectví Jána Borodáče. Představil se pouze ve třech snímcích, ale jen jednou ve slovenském filmu (dvakrát v českém). Debutoval v polovině 30. let až jako třiačtyřicetiletý dvakrát u českých filmařů v úlohách učitele Zikmundíka ve Svitákově životopisném MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935) a soudce ve slavném zfilmování JÁNOŠÍKA (1935) režiséra Martina Friče.Protože pracoval mimo dosah filmařů a jeho hlavním zájmem bylo divadlo, do slovenského filmu a opět před filmové kamery pronikl až o dvacet dva let později jako gróf Gábori v historickém filmu Vladimíra Bahny ZEMIANSKA ČESŤ (1957). Více už do své smrti o sedm let později nebyl filmaři využit.Od roku 1926 pracoval v rozhlase („Krompašská vzpoura“) a později v televizi. Vyučoval herectví a režii na bratislavské Státní konzervatoři (1925 – 1943) a Vysoké škole múzických umění – VŠMU v Bratislavě (1953 – 1963), kde se stal i děkanem (1953 – 1958). Pod pseudonymem napsal několik divadelních her („Chlapci na stráži“ či „Juro Jánošík“), upravoval dramata a překládal z češtiny, ruštiny, francouzštiny a maďarštiny.Věnoval se i politické a organizační práci. Psal studie a teoretické práce o divadle a jevištní slovenské výslovnosti (např. „O slovenské národné divadlo“ 1953 nebo „Pamäti“ 1975). Je považován za zakladatele profesionálního slovenského divadla. Slovenský herec, režisér, dramaturg, dramatik, šéf činohry, spisovatel, pedagog, překladatel a organizátor Ján Borodáč zemřel 18. února 1964 v Bratislavě ve věku nedožitých sedmdesáti dvou let. Jeho žena ho přežila o dvaadvacet let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)